38 C 162/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem pro řízení advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 125 430,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 125 430,50 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 807,44 Kč, - s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 123 758,50 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 41 519,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 1 254 Kč na účet Okresního soudu v Opavě, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 430,50 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 807,44 Kč, s úrokem ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o pohledávku jí postoupenou, vzniklou ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Tvrdila, že nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly též Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizováno] a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Obsahem uvedené smlouvy byl závazek uvedené společnosti jako banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 150 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný dle obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, přičemž výše a druh všech poplatků byl stanoven Ceníkem účinným k datu jejich splatnosti. Dle obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdce žalobkyně (uvedená společnost jako banka) své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydal kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, jak vyplývá z výpisu z účtu kreditní karty, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 123 758,50 Kč, z částky ve výši 11 807,44 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 672 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornila, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u soudu, žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný prostřednictvím jemu ustanoveného opatrovníka pro řízení nárok žalobkyně žalobou uplatněný neuznal, namítal, že v předmětné smlouvě doložené žalobkyní zcela absentuje podpis žalovaného a žalobkyně tak neprokázala, že by předmětná smlouva vůbec byla s žalovaným uzavřena, za předpokladu, že by soud došel k závěru, že smlouva byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně řádně uzavřena, má žalovaný za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného před žalobkyní tvrzeným uzavřením smlouvy, poukázala na závěry rozsudku ESD CA Consumer Finance, C -449/13, z něhož vyplývá, že důkazní břemeno nese při dokazování porušení předmětné povinnosti poskytovatel, resp. věřitel. Jestliže by tedy soud shledal, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřel, měl by trvat na tom, aby žalobkyně nad rámec protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta doložila, jak, resp. zda tuto řádně a pečlivě ověřila v rámci svých zákonných povinností. Ze žalobkyní předložené dokumentace nijak nevyplývá, že by předmětná smlouva byla uzavřena v obchodních prostorách právní předchůdkyně žalobkyně, příp. že by se jednalo o smlouvu, jež nebyla uzavřena distančně. V podkladech návrhu žalobkyně zcela absentuje doklad o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele splnila vůči žalovanému, coby spotřebiteli, své zákonem stanovené povinnosti vyplývající mimo jiné z ust. § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to přesto, že žalovanému svědčila (a svědčí) zvláštní ochrana vyplývající z jeho postavení spotřebitele, tj. slabší smluvní strany. Jestliže žalobkyně nebude schopna věrohodně doložit, že předmětnou smlouvu, jež má být dle žalobkyně důvodem vzniku pohledávky, skutečně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, příp. jestliže nebude žalobkyně schopna věrohodně doložit, že byla před tvrzeným uzavřením smlouvy řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, a to za současného řádného splnění všech zákonných podmínek kladených na žalobkyni ve vztahu k postavení žalovaného coby spotřebitele, měl by soud dojít k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a žalobu zamítnout.

3. Ve stanovisku k vyjádření opatrovníka žalovaného v tomto řízení žalobkyně uvedla, že k podpisu smlouvy o vydání kreditní karty došlo prostřednictvím tzv. mobilního elektronického klíče – po přihlášení se do internetového bankovnictví zadáním svého klientského čísla ([číslo]) a následného zadání svého osobního čtyřmístného kódu I-PIN, žalovaný kliknutím požádal o poskytnutí úvěru ve formě povoleného debetu, přičemž následně podal návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 150 000 Kč tak, že zadal autorizační kód, který mu byl zaslán formou sms zprávy na tel. [číslo] [tel. číslo] [anonymizováno], z tohoto čísla, které je uvedeno také v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, byl autorizační kód zaslán dne [datum] v čase 12:44:35, uvedené vyplývá z dokumentu„ CC smlouva“. O tuto službu žalovaný zažádal dne [datum] na pobočce v [obec], kde nastavil možnost svého ověření pomocí elektronických identifikačních prostředků jako je Mobilní Elektronický klíč SMS, I-PIN a T-PIN. Úkony byly provedeny dle žádosti klienta ve vztahu k SIM kartě číslo (ICCID) [číslo] a telefonnímu číslu (MSISDN) [číslo] [tel. číslo] [anonymizováno]. Stejné údaje byly uvedeny i v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty. Možnost ověřovat totožnost klienta pomocí výše zmíněných prostředků zakotvují všeobecné obchodní podmínky, s kterými klient vyslovil souhlas v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, konkrétně v bodě II.

2. V těchto podmínkách je stanoveno v bodě 3.1., že ověření klienta může být pomocí elektronického identifikačního prostředku; dále v bodě 4.1 je ujednáno, že banka může provádět autentizaci klienta pomocí elektronických identifikačních prostředků, které klient nesmí sdělit jiným osobám. Elektronické identifikační prostředky jsou definovány jako veškeré prostředky pro vytváření elektronického podpisu nebo ověření autora pokynu. Vzhledem k uvedenému lze uzavřít, že smlouva byla podepsána v souladu s ust. § 561 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví:„ Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ Speciálním zákonem upravujícím elektronický podpis je pak zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, přičemž tento poskytuje definici elektronického podpisu, na základě čehož se rozlišují jeho dvě základní varianty – zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis. Zaručený elektronický podpis má přitom účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis má pouze účinky„ obyčejného“ podpisu. Prostým elektronickým podpisem může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a příjmení napsané pod textem emailu, obecně vzato tedy jakákoliv data označující původce elektronického dokumentu. S ohledem na uvedené má žalobkyně za to, že požadavek písemné formy byl naplněn, i když byla smlouva uzavřena prostřednictvím elektronického bankovnictví. Stěžejní důkaz osvědčující schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 150 000 Kč je výpis z jeho běžného účtu, který vedla právní předchůdkyně žalobkyně. Výpis je za období od [datum] do [datum] (tj. 3 dny před podpisem úvěrové smlouvy). Ze zmíněného výpisu je patrné, že žalovaný měl v daném období 14 měsíců celkové příjmy ve výši přesahující 3 400 000 Kč. Platby byly prováděny ve prospěch účtu žalovaného stále ze stejného protiúčtu v opakovaný platbách v řádech desítek až stovek tisíc korun. K [datum] [anonymizováno] byly disponibilní prostředky na účtu ve výši 244 979,50 Kč. S ohledem na uvedená čísla, která jsou objektivně zjištěna, nikoliv založena na pouhém tvrzení žalovaného, nelze pochybovat o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně mohla rozumně očekávat, že žalovaný bude schopen splatit úvěr ve výši 150 000 Kč. Uvedený závěr potvrzuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2022 č. j. 33 ICdo 27/2021-82 judikoval, že„ Příjmy i výdaje úvěrované posoudila v potřebném rozsahu, vycházela – mimo jiné – i z údajů běžného účtu, který pro dlužnici vedla.“ Předchůdkyně žalobkyně se však pouze s těmito zjištěními nespokojila, dále proto přistoupila k naplňování druhého směru posuzování úvěruschopnosti žalovaného, kdy aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet; provedla kontrolu v interních systémech, pomocí dotazu do BRKI, NRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku, nedospěla k žádným negativním záznamům; naopak ze systému BRKI/NRKI se potvrdila tou dobou potvrzená schopnost žalovaného splácet úvěry. Dle § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako„ úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Žalobkyně je toho názoru, že ve výše uvedené definici je zcela klíčové a rozhodné použité slovo„ rozumně“, kdy dle žalobkyně původní věřitel postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat. Poslední námitka opatrovníka žalovaného v řízení se týká informační povinností podnikatele v případě distančně uzavřených smluv. Tato povinnost je zakotvena v § 1820 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Námitka je obecná a nelze z ní vyvodit, které konkrétní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Žalobkyně se domnívá, že její právní předchůdkyně splnila všechny povinnosti, jež ji v době uzavírání smlouvy tížily. Smlouva o vydání kreditní karty byla uzavřena [datum], tedy v době, kdy občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nebyl účinný, když ten nabyl účinnosti dne [datum]. Přechodné ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v § 3028 odst. 1 stanoví„ Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.“ Občanský zákoník. Z těchto skutečností vyplývá, že v době uzavírání uvedené smlouvy o vydání kreditní karty právní předchůdkyni žalobkyně povinnost stanovená v § 1820 občanského zákoníku netížila. Žalobkyně tak na nároku uplatněném žalobou v celém rozsahu setrvala.

4. U jednání soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: -) návrhem žalovaného na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, učiněným elektronicky s podpisem žalovaného za použití certifikační výzvy a certifikačního kódu ze dne [datum], -) smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], -) žádostí žalovaného ze dne [datum] o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby GSM banking/mobilní elektronický klíč, -) protokolem o převzetí a užívání kódu I-PIN a T-PIN ze dne [datum], -) protokolem o převzetí a užívání kódu I-PIN a T-PIN ze dne [datum], -) Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] účinnými od [datum], -) protokolem [právnická osoba] o ověření úvěruschopnosti klienta – žalovaného ze dne [datum], -) mimořádným výpisem z účtu [bankovní účet] za období od [datum] do [datum], -) základním nastavením osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet], -) seznamem předžalobních výzev žalobkyně, -) oznámením právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a výzvou k úhradě dluhu, -) Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro vydání a používání kreditních karet, -) rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, -) smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, -) [právnická osoba], -) dopisem [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] s vyrozuměním o postoupení pohledávky ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] žalobkyni, -) dopisem žalovanému ze dne [datum] o okamžité splatnosti kreditní karty, -) souhrnným výpisem z účtu kreditní karty žalovaného s transakcemi na účtu za dobu od [datum].

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] (včetně základního nastavení osobního účtu), zřídila uvedená banka žalovanému ode dne [datum] běžný účet č. [bankovní účet] s povinností udržovat na účtu kladný zůstatek, bylo ujednáno, že žalovaný jako klient není oprávněn s účtem a prostředky na něm nakládat takovým způsobem, aby to vedlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu. Z návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, učiněného elektronicky s podpisem žalovaného za použití certifikační výzvy a certifikačního kódu ze dne [datum], má soud za prokázáno, že žalovaný tímto návrhem smlouvy požadoval po [právnická osoba] vydání kreditní karty, požadoval aby kreditní kartu zaslala uvedená banka na pobočku v [obec], [ulice a číslo], s tím, že si ji tam převezme, žádal kreditní kartu typu STYLE s limitem 150 000 Kč, souhlasil, aby banka inkasovala z jeho běžného účtu č. [bankovní účet] splátky úvěru čerpaného kartou ve výši povinné minimální splátky, byla sjednána úroková sazba 22,56 % ročně, byly sjednáno účtování poplatků odkazem na - [právnická osoba], bylo ujednáno, že na vztah mezi bankou a žalovaným se vztahují Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Obchodní podmínky [právnická osoba] pro vydání a používání kreditních karet a Technické podmínky uvedené banky. V bodě 13. bylo ujednáno, že banka obdržení návrhu potvrdí připojením svého elektronického podpisu. Soud má z protokolů o převzetí a užívání kódu I-PIN a T-PIN dne [datum] a ze dne [datum] prokázáno, že žalovaný převzal od banky obálku s těmito kódy, které banka vygenerovala pro použití s mobilním elektronickým klíčem SMS a bude tyto [příjmení] používat pouze v souladu se smlouvou. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty, přičemž soud má za prokázáno, že smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalovaného, učiněného prostřednictvím elektronického bankovnictví, který banka akceptovala. Z protokolu [právnická osoba] o ověření úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum] má soud za prokázáno, že banka před uzavřením úvěrové smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru prostřednictvím kreditní karty řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Zjistila přitom zejména z výpisu z běžného účtu žalovaného, který mu vedla pod č. [bankovní účet] (výpisu za období od [datum] do [datum] (tj. 3 dny před podpisem úvěrové smlouvy), že žalovaný měl v daném období 14 měsíců celkové příjmy ve výši přesahující 3 400 000 Kč. Platby byly prováděny ve prospěch účtu žalovaného stále ze stejného protiúčtu v opakovaný platbách v řádech desítek až stovek tisíc korun. Dle mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] činil disponibilní zůstatek na účtu částku ve výši 244 979,50 Kč. Z protokolu lze mít též za prokázáno, že banka činila dotazy do registrů BRKI, NRKI, SOLUS, činila zjištění i v insolvenčním rejstříku, přičemž nedospěla k žádným negativním záznamům; banka uzavřela, že na základě průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu je žalovaný úvěruschopný a neměla tak pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. V té souvislosti soud poznamenává, že úvěrová smlouva o poskytnutí úvěru na kreditní kartě byla uzavřena dne [datum], tj. před účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. který nabyl účinnosti dnem [datum], tedy z hlediska hmotného práva nutno na uzavřenou úvěrovou smlouvu aplikovat § 497 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (o smlouvě o úvěru), když podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tedy obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nárok žalobkyně se proto řídí dosavadní hmotně právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Úvěrová smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru podléhala též úpravě zákona o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 141/2010 Sb., účinného od 1. 1. 2011, podle jehož § 9 odst. 1„ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. Vzhledem k výše uvedenému řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, učiněného bankou, nelze dospět k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného s transakcemi na účtu za dobu od [datum] má soud za prokázáno čerpání úvěru žalovaným prostřednictvím kreditní karty, jakož i splácení dílčími splátkami (tyto platby žalovaného označeny v transakcích vždy uvedením„ Vaše platba – děkujeme“, ve výpisu jsou zahrnuty i transakce představující poplatky dle ceníku banky, jakož i úroky. Z dopisu uvedené banky žalovanému ze dne [datum] o okamžité splatnosti kreditní karty a doloženého doporučeného odeslání tohoto dopisu žalovanému má soud za prokázáno, že banka zesplatnila svou úvěrovou pohledávku za žalovaným pro neplnění povinnosti k řádnému a včasnému splácení a prohlásila v souladu s úvěrovou smlouvou závazky žalovaného z úvěrové smlouvy v celé výši za okamžitě splatné ke dni [datum] a žádala žalovaného o okamžitou úhradu dlužné částky ve výši 137 237,94 Kč, tedy ve výši odpovídající vyčíslení dle souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, má soud za prokázáno, že uvedená pohledávka banky za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z dopisu [právnická osoba] žalovanému ze dne [datum] s vyrozuměním o postoupení pohledávky ze smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] žalobkyni má soud dále za prokázáno, že uvedená banka žalovanému oznámila uvedené postoupení pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli, žádala přitom, aby žalovaný plnil tomuto novému věřiteli. Z oznámení právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a výzvy k úhradě dluhu má soud dále za prokázáno, že žalobkyně jako nový věřitel (postupník jí postoupené úvěrové pohledávky za žalovaným) vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k plnění jeho závazku z úvěrové smlouvy, přičemž vylíčila okolnosti spojené s postoupením pohledávky.

6. Soud tak uzavřel, že žalobkyně prokázala platné uzavření úvěrové smlouvy mezi uvedenou bankou a žalovaným, výši žalovaným nesplacené úvěrové pohledávky, jakož i postoupení nesplacené pohledávky za žalovaným žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný přitom netvrdil, natož, aby prokázal, že by na dlužnou nesplacenou úvěrovou pohledávku byť třeba částečně žalobkyni plnil. Žalovaný tak dluží žalobkyni jako věřiteli jí postoupené úvěrové pohledávky za žalovaným nesplacenou úvěrovou jistinu ve výši 123 758,50 Kč a dlužné úvěrové poplatky ve výši 1 672 Kč (celkem 125 430,50 Kč) a dále příslušenství (kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od [datum] do [datum] ve výši 11 807,44 Kč, dále smluvní úrok ve výši 22,56 % ročně z částky 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné úvěrové jistiny 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení. Obranu žalovaného vyjádřenou jím ustanoveným opatrovníkem v tomto řízení tak soud důvodnou neshledal z důvodů výše uvedených.

7. Soud vycházeje z ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených ustanovení § 497 a násl. obchodníku č. 513/1991 Sb. (o smlouvě o úvěru), dále zákona č. 141/2010 Sb. (o spotřebitelském úvěru), dále ustanovení § 1879 a násl. cit. nového obč. zák. (o postoupení pohledávky), ust. § 1970 cit. nového obč. zák. (o úroku z prodlení) a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o výši úroku z prodlení. Proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni. Příslušenství pohledávky tvoří jednak smluvně sjednaný obchodní úrok ve výši 22,56 % ročně částečně již kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum], jakož i tentýž úrok z dlužné úvěrové jistiny od [datum] do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné úvěrové jistiny 123 758,50 Kč od [datum] do zaplacení.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 41 519,30 Kč Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 018 Kč a doplatku soudního poplatku ve výši 1 254 Kč, jehož zaplacení uložil žalobkyni soud v odstavci III. výroku, dále z nákladů spojených s právní službou advokáta, a to za 4,5 úkonů právní služby (za převzetí věci, jednoduchou předžalobní výzvu ze dne [datum], podání žaloby, další podání soudu ve věci samé ze dne [datum] se stanoviskem žalobkyně k vyjádření opatrovníka žalovaného a účast u jednání soudu). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta 4,5 krát částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 4,5 x 6 140 Kč, dále částku 1 500 Kč za pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za uvedené úkony podle § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu, jakož i částku 6 117,30 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů, když ten je registrovaným plátcem DPH.

9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce.

10. Odstavec III. výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku vychází z položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Ve věci soud nevydal navrhovaný platební rozkaz a pokračoval v řízení, to bylo důvodem k doměření soudního poplatku žalobkyni do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle zásady stanovené v § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.