38 C 164/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 19 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 860 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 8 584 Kč, b) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 706 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021 a doplněnou podáním ze dne 16. 7. 2021 a 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 444 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne [datum], na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalované peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 10 600 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení splátek v hotovosti) ve výši 5 050 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 377 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy čerpala 12 000 Kč, uhradila celkem částku 1 140 Kč. Žalovaná byla přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne [datum], v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do 18. 5. 2020, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí bylo doručeno náhradně a předvolání k jednání jí bylo doručeno rovněž náhradě více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalované.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou dne [datum], - smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne [datum] včetně přílohy [číslo] – seznamu postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalované včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání ze dne [datum].

5. Z uvedených listin, jakož i zákaznické karty – žádosti žalované o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] s podpisem žalované, soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

6. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky (12 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

7. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 8 173 Kč, byl dle karty doložen třemi výplatními páskami za měsíce [měsíce], [anonymizována tři slova] [rok], jakož i pracovní smlouvou z června 2017, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, jako zdroj příjmu jsou uvedeny ostatní příjmy žalované ve výši 10 850 Kč nijak ovšem specifikované ani doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalované je uvedena částka 3 000 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalované, dále je na výdajové straně žalované uváděna částka 1 137 Kč jako„ interní splátky [název] [anonymizováno]“, ovšem též bez bližšího doložení, o jaké závazky žalované se jedná. Žalovaná v kartě uvedla, že je rozvedená, ale také, že má nájemní bydlení, nebyla však předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby).

10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 12 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 1 140 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek jistiny zápůjčky ze dne [datum] v částce 10 860 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne [datum], prokazatelně odeslané žalované doporučenou poštou ze dne [datum], byla žalované stanovena výzva k zaplacení do [datum]; žalovaná je tak v prodlení s plněním od [datum].

11. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 8 584 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 55,9 %, neúspěšná byla v rozsahu 44,1 %, má proto právo na náhradu 11,8 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, jednak z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvoleného advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokáta. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokáta spatřuje soud v dané věci v odměně advokáta za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 3 x 300 Kč, dále pak částku 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 lit. a) cit. advokátního tarifu, dále odměnu za účast u jednání soudu dne [datum] v částce 1 900 Kč dle ust. § 7 cit. advokátního tarifu, dále pak částku 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu spojenou s účastí u jednání soudu, náhradu za cestovné požadovanou částkou 69 Kč (jako [číslo] cestovních výdajů vynaložených cestou substitučního zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem k deseti jednáním u zdejšího soudu) a náhradu za promeškaný čas v částce 40 Kč (jako 1/10 náhrady za promeškaný čas 4 započatých půlhodin po 100 Kč cestou substitučního zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět k deseti jednáním u zdejšího soudu) a částku 736,89 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a promeškaného času. Celkem tak náklady žalobkyně činily 5 982,78 Kč. Žalobkyni byla tedy přiznána náhrada nákladů řízení v částce 706 Kč jako odpovídající jejímu úspěchu ve věci (11,8 % z vynaložených nákladů).

13. Požadovanou odměnu a náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 16. 7. 2021 a 8. 2. 2022 soud žalobkyni nepřiznal, když při náležitém postupu měla být tam uvedená tvrzení obsažena již v žalobě.

14. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.