38 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 648,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 500 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 7 148,93 Kč, b) jakož i příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 930 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, doplněnou podáním ze dne 5. 8. 2021 a částečně vzatou zpět co do části příslušenství podáním datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 648,93 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to jako jí postoupené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne datum, na jejímž základě uvedená společnost poskytla po posouzení úvěruschopnosti žalovanému peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i částku 8 917 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení splátek v hotovosti) ve výši 4 408 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 316 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy čerpal 10 000 Kč, uhradil celkem částku 500 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky z titulu uvedené smlouvy předžalobní výzvou ze dne datum, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě a jejímu doplnění písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač žaloba, doplnění žaloby a usnesení s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byly doručeny náhradně a předvolání k jednání mu bylo doručeno rovněž náhradně více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti substitučního zástupce žalobkyně v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou mezi právnická osoba jako úvěrující a žalovaným dne datum včetně smluvní podmínek smlouvy o zápůjčce, - zákaznickou kartou ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum, - smlouvou o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, uzavřenou dne datum včetně přílohy číslo – seznamem postupovaných pohledávek, - oznámením o postoupení pohledávek, adresovaným žalovanému včetně dokladu o odeslání, - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne datum včetně dokladu o odeslání ze dne datum, přičemž z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav tvrzený v podané žalobě.

5. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (10 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky a poplatky za poskytnutí zápůjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě o zápůjčce s podpisem žalovaného ze dne datum plyne, že žalovaný vykazoval čistý příjem 12 500 Kč, byl dle karty doložen třemi výplatními páskami za měsíce říjen až prosinec 2016, jakož i pracovní smlouvou ze dne datum, tyto listiny k důkazu předloženy nebyly, v kartě jsou uvedeny další čisté příjmy domácnosti žalovaného ve výši 12 000 Kč, nijak ovšem specifikované či doložené, jako odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 4 500 Kč bez bližšího uvedení, čím jsou výdaje tvořeny s ohledem na zcela konkrétní situaci žalovaného. Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nebylo však zkoumáno, v jakém konkrétním bydlení (zda v nájemním či jiném), nebyly tak zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o zápůjčce od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru, když postoupením nabyla pohledávku z úvěru, musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného nejen v oblasti příjmů, ale i výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby).

9. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 500 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením, zbytek jistiny zápůjčky ze dne datum v částce 9 500 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení, když v předžalobní výzvě ze dne datum, prokazatelně odeslané žalovanému doporučenou poštou ze dne datum, byla žalovanému stanovena výzva k zaplacení do datum; žalovaný je tak v prodlení s plněním od datum.

10. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 7 148,93 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 57,1 %, neúspěšná byla v rozsahu 42,9 %, má proto právo na náhradu 14,2 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, jednak z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvoleného advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokáta. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokáta spatřuje soud v dané věci v odměně advokáta za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 3 x 300 Kč, dále pak částku 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 5 lit. a) cit. advokátního tarifu, dále odměnu za účast u jednání soudu dne datum v částce 1 780 Kč dle ust. § 7 cit. advokátního tarifu, dále pak částku 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 cit. advokátního tarifu spojenou s účastí u jednání soudu, náhradu za cestovné požadovanou částkou 69 Kč (jako číslo cestovních výdajů vynaložených cestou substitučního zástupce žalobkyně z obec do obec a zpět osobním automobilem k deseti jednáním u zdejšího soudu) a náhradu za promeškaný čas v částce 40 Kč (jako číslo náhrady za promeškaný čas 4 započatých půlhodin po 100 Kč cestou substitučního zástupce žalobkyně z obec do obec a zpět k deseti jednáním u zdejšího soudu) a částku 963,69 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a promeškaného času. Celkem tak náklady žalobkyně činily 6 552,69 Kč. Žalobkyni byla tedy přiznána náhrada nákladů řízení v částce 930 Kč jako odpovídající jejímu úspěchu ve věci (14,2 % z vynaložených nákladů).

12. Požadovanou odměnu a náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne datum a datum soud žalobkyni nepřiznal, když při náležitém postupu měla být tam uvedená tvrzení obsažena již v žalobě.

13. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).