38 C 181/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2 698 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 968 Kč od 19. 3. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne 30. 6. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 968 Kč od 19. 3. 2016 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce ve výši 13 888 Kč (skládající se z jistiny 8 000 Kč a souhrnného poplatku 5 888 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 248 Kč, takže první splátka měla být uhrazena dne [datum] a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (konkrétně čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie ovšem žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud žalovanou uhrazenou částku ve výši 11 190 Kč vydělila týdenní splátkou 248 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni [datum] a datum prodlení ke dni [datum].

2. Žalovaná, ač usnesením vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. Soud věc pak ve věci a rozhodoval podle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen; vycházel přitom z obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, čestného prohlášení žalované o výši jejich závazků žalované ze dne [datum], platební historie k uvedené úvěrové smlouvě, předžalobní upomínky žalobkyně žalované ze dne [datum] a přehledu doporučeně odeslané pošty k této upomínce, soud dospěl k závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované v hotovosti úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná se oproti tomu zavázala žalobkyni zaplatit celkem 13 888 Kč (tedy úvěrovou jistinu 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 888 Kč) v 56 týdenních splátkách po 248 Kč, první splátka měla být uhrazena [datum], úhrada každé další splátky byla splatná 7 dní po splatnosti předchozí splátky, zápůjční úroková sazba podle smlouvy činila 60 % ročně. Převzetí úvěru v hotovosti žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Z čestného prohlášení žalované o výši jejich závazků ze dne [datum] má soud za prokázáno, že k tomuto datu, tj. datu uzavření úvěrové smlouvy, žalovaná uvedla, že již splácí dva závazky ve vztahu jednak ke [právnická osoba] (splátku 400 Kč měsíčně) a jednak ve vztahu k žalobkyni (splátku 801 Kč měsíčně); údaje o celkové výši těchto závazků, datu začátku splátek a datu skončení splátek zde uvedeny nejsou. Z platební historie k uvedené úvěrové smlouvě, jakož i tvrzení samotné žalobkyně, soud zjistil, že žalovaná zaplatila na splátkách úvěru částku 11 190 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a seznamu doporučeně odeslané pošty, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 2 698 Kč pod následkem vymáhání soudní cestou.

5. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinného až do [datum]. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu tohoto ustanovení. Podle ust. § 9 odst. 1 cit zákona je totiž věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Za situace, kdy žalobkyně v žalobě ani netvrdila, natož, aby prokázala, že by náležitým způsobem vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 odst. 1 cit. Zákona o spotřebitelském úvěru, je uzavřená smlouva o úvěru neplatná; jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 580 odst. 1 cit. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (neplatné je právní jednání, které odporuje zákonu). Podle ust. § 588 cit. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přitom soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Soud uzavřel, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a to ve formě spotřebitelského úvěru, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb (žalobkyní) a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah mezi účastnicemi je proto nutno posoudit rovněž podle ustanovení cit. zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření úvěrové smlouvy, neboť předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky, je nutno vyjít z právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. Již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.) je uvedeno, co se rozumí odbornou péčí: je to vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, by soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit a zda je reálné splacení dluhu. Z tohoto nálezu nelze dovodit, že by žalobkyně měla vycházet pouze z nepodložených tvrzení žalované, ale právě naopak povinnost žalobkyně takto žalovanou uvedené skutečnosti zkoumat, tj. mimo jiné posoudit i jejich věrohodnost. Žalobkyně však ani netvrdila, natož, aby prokázala, že by řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet.

8. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru si pak strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat v režimu § 2993 cit. obč. zák., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná jako smluvní strana neplatné smlouvy o úvěru od žalobkyně přijala částku 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření úvěrové smlouvy, žalobkyni přitom na uhrazených splátkách uhradila částku 11 190 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně, tedy více než přijala coby úvěrovou jistinu. Smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalobkyně tvrdila a prokázala, že na základě smlouvy ze dne [datum] byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná již vrátila žalobkyni částku 11 190 Kč, tedy více, než obdržela, pak požadavek žalobkyně na zaplacení částky 2 698 Kč s příslušenstvím je již zcela nedůvodný, a to za situace, kdy žalovaná byla ve věci nečinná a svůj event. nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni v obraně proti žalobě či ve formě vzájemného návrhu neuplatnila.

9. Žalovaná tedy není povinna žalobkyni vracet jakoukoliv jinou částku. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru, jsou neplatná veškerá ujednání v ní obsažená, tedy i ujednání o úroku a poplatcích, a na jejich podkladě tak žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení jakýchkoliv dalších částek. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.