38 C 196/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , titul , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 164 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: - kapitalizovaný úrok ve výši 13 315,35 Kč za dobu od 16. 3. 2021 do 12. 9. 2021, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 13. 9. 2021 do zaplacení, - smluvní pokutu ve výši 4 164 Kč, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 617 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu v Opavě [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 25. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným a smluvní pokutu ve výši 4 164 Kč. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným na základě žádosti žalovaného prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, a dále uvedl název zaměstnavatele – [právnická osoba], [IČO], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o úvěr hovorem s žalovaným na telefonním čísle, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr 12 000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, tj. 13 315,35 Kč. Žalovaný se tedy zavázal k úhradě částky 25 315,35 Kč, a to v 6 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 2. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 3. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 4. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 5. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum] a 6. splátka ve výši 3 868,55 Kč byla splatná k [datum]. Plnění bylo žalovanému poskytnuto dne [datum] bankovním převodem z účtu žalobkyně vedeného u platební brány [právnická osoba], [anonymizováno] na účet žalovaného vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Jedná se o účet žalovaného, ze kterého žalovaný poskytl žalobkyni údaje prostřednictvím aplikace [název]. Dále žalobkyně požaduje na základě čl. 9 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu ve výší 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 12 000 Kč, ode dne [datum] do [datum]. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je vyčíslena částkou 4 164 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nesplnil a žalobkyni nic nezaplatil.

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den [datum], se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, který svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil, aby soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. K jednání se bez omluvy nedostavil ani žalovaný, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byly doručeny náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum] a předvolání k jednání mu bylo doručeno náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum], tedy více než 10 dní před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného.

4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - formulářem s předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru, - smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem ze dne [datum], - Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, - personálním dotazníkem ([název]), - fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo], - potvrzením o provedené platbě na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč ze dne [datum], - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne [datum].

5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav: Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný v postavení spotřebitele uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (12 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky ve výši 0,9% denně z částky 12 000 Kč v 6 splátkách specifikovaných ve smlouvě, celkem se tak žalovaný zavázal k zaplacení částku ve výši 25 315,35 Kč. Nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na jeho účet č. ú. [bankovní účet] u [právnická osoba] Žalovaný netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni na žalobou uplatněnou pohledávku cokoliv zaplatil.

6. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Žalobkyně sice tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného, které vyplnil na webových stránkách věřitele v dotazníku, v němž uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, uvedl název zaměstnavatele – [právnická osoba] a uvedl výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, tyto údaje ověřila hovorem s žalovaným na telefonním čísle, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak v řízení žalobkyně neprokázala, že by tak učinila s náležitou péčí. Nebylo tak prokázáno tvrzení o náležitém prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tím, že nebyla ona ani její zástupce přítomna u jednání, se zbavila možnosti být ze strany soudu poučena o nezbytnosti označit důkazy, jimiž by mohlo být prokázáno řádné zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr (např. doložením výplatních pásek o příjmu žalovaného z tvrzeného pracovního poměru, doložením poměrů o výdajích žalovaného na bydlení v nájmu např. z nájmu předložením nájemní smlouvy apod.), a to pod následkem neunesení důkazního břemene o řádném splnění povinnosti o náležitém zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

9. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně, musí být schopna při vymáhání úvěrové pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah dotazníku s tím, že ten uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby). Rovněž úrokovou sazbu, sjednanou v úvěrové smlouvě ve výši 0,9% denně z jistiny úvěru (tj. 328,5 % ročně), lze považovat ve vztahu ke spotřebiteli za téměř lichevní.

10. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 12 000 Kč bez právního důvodu, žalobkyni však nezaplatil ničeho. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úvěrovou jistinu v částce 12 000 Kč, tedy plnění, které od žalobkyně z titulu neplatné smlouvy obdržel.

11. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

12. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících jeho odůvodnění mimo jiné uvedl: „ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

13. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že soud pro nepřítomnost žalovaného nebyl objektivně schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti nesplacenou úvěrovou jistinu splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na smluvní pokutu a požadované příslušenství.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 74,2 %, neúspěšná byla v rozsahu 25,8 %, má proto právo na náhradu 48,4 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (800 Kč zaplaceno a 200 Kč činí doplatek dle odstavce IV. výroku), jednak z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvoleného advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokáta. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokáta spatřuje soud v dané věci v odměně advokáta za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, jednoduchou předžalobní výzvu k plnění ze dne 4. 2. 2022 a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 2,5 x 1 780 Kč, dále pak částku 900 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 cit. advokátního tarifu, a částku 1 123,50 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů. Celkem tak náklady žalobkyně činily 7 473,50 Kč. Žalobkyni byla tedy podle zásady poměrného úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů řízení v částce 3 617 Kč.

15. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

16. Odstavec IV. výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku vychází z položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. V řízení nebyl vydán navrhovaný platební rozkaz, soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku soudních poplatků.