38 C 199/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 730,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 1 681,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 331,60 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 934,13 Kč, c) částku 12 904,81 Kč, d) částku 361 Kč, e) smluvní pokutu v částce 4 132,80 Kč, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 20. 5. 2022 a opravenou podáním ze dne 9. 6. 2022, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni: a) částku 13 331,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 331,60 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 934,13 Kč, s „ kapitalizovaným úrokem“ ve výši 12 904,81 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, b) smluvní pokutu ve výši 4 132,80 Kč, přičemž uvedený„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 12 904,81 Kč ve skutečnosti dle tvrzení samotné žalobkyně představuje nesplacený smluvní úrok v částce 1 137,16 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 6 467,09 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 226,48 Kč, nesplacený inkasní poplatek částce 2 375,67 Kč a postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v částce 1 698,41 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se domáhá pohledávky z titulu jí postoupené úvěrové pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným v písemné formě, jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek pro zvolenou variantu úvěru, na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v prvním odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 3 550 Kč. Úhrada byla původním věřitelem alokována na jistinu ve výši 1 668,40 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky ve výši 1 681,60 Kč, a to dle předpisu splátek, tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 24 538 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 13 331,60 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 11 206,40 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Ode dne [datum] je tedy žalovaný v prodlení s úhradou uvedené částky. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 13 331,60 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 4 132,80 Kč. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na § 168 odst. 1 téhož zákona. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, ani přes poslední upomínku před podáním žaloby ze dne [datum].

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. Soud pak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. na základě listin, předložených žalobkyní, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen.

4. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, a to smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně Předpisu splátek, žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne [datum], poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek žalovanému, předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu k předžalobní upomínce, soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako spotřebitel a společnost [právnická osoba] jako úvěrující mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, smlouva obsahuje ujednání, že za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč zaplatí žalovaný jako dlužník celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč. Jistinu poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč a částku 12 888 Kč (tj. celkové náklady spotřebitelského úvěru takto specifikované ve smlouvě), celkem tedy částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč ve lhůtách dle předpisu splátek v příloze smlouvy. Smlouva obsahuje i ujednání o důsledcích prodlení, a to vedle zákonných úroků z prodlení i smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum] včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti a předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti, lze uzavřít, že úvěrová pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru původního věřitele byla postoupena žalobkyni a žalobkyně prokázala, že ona je nyní věřitelem úvěrové pohledávky za žalovaným a ve věci aktivně legitimována, přičemž žalovaný na předžalobní výzvu jejího právního zástupce nijak nereagoval.

6. Žalovaný v obraně proti žalobě ničeho netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni jako současnému věřiteli, příp. jejímu předchůdci v pozici věřitele, plnil více, než tvrdila sama žalobkyně. Žalovaný dle žalobkyně dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr dle tvrzení samotné žalobkyně toliko částečně plnil, když„ uhradil částku ve výši 3 550 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu (výši 1 668,40 Kč) a ve výši 1 681,60 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky“.

7. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po posouzení skutkových zjištění podle uvedených ustanovení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby toliko co do nesplacené úvěrové jistiny ve výši 11 650 Kč. Ve zbývající části shledal soud žalobou uplatněné nároky za nedůvodné, a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl v odstavci II. výroku.

8. Ve věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Soud uzavřel, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena všemi nezbytnými podklady, a úvěruschopnost žalovaného tak řádně neprověřila. Z žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum] lze dovodit toliko, že žalovaný tvrdil údaj o svém svobodném stavu, nikterak ovšem žalobkyně - byť je jen postupník žalobou vymáhané úvěrové pohledávky – neprokázala, že původní věřitel skutečně měl od žalovaného k dispozici tvrzené příjmy z výplatních pásků (jinak by je nepochybně žalobkyně předložila s tvrzením o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), nebyla doložena ani pracovní smlouva. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr z žádosti žalovaného o úvěr (tedy z informací získaných od žalovaného, které vyplnil v žádosti o úvěr), ale také z listin a dokladů, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Dle údajů uvedených žalovaným žádosti o úvěr mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 4 708 Kč a v takovém případě bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 1 992 Kč. Podle soudu však původní věřitel nemohl vycházet toliko z předložených podkladů a promítnutí údajů z nich do vyplněné žádosti žalovaného o úvěr. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, závěr o výši použitelného měsíčního příjmu žalovaného (13 379 Kč ze mzdy mínus 8 671 Kč), tj. částky 4 708 Kč, tak původní věřitel učinil z údajů tvrzených žalovaným jako žadatelem, tímto věřitelem však nedostatečně zkoumaných na straně výdajové. Není zřejmé, zda úvěrující společnost zkoumala povahu srážek ze mzdy a výživné, jakož i povahu a plnění závazků žalovaného ze splátek stávajících půjček (k tomu není nic tvrzeno ani dokladováno).

10. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně (byť je v pozici postupníka úvěrové pohledávky a tedy nyní jejím věřitelem) musí být schopna při jejím vymáhání prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah žádosti o úvěr, nejsou náležitě doloženy výdajové poměry žalovaného (např. na bydlení jiné výdaje na energie a další životní potřeby, stejně jako podstata a výše závazků, které jsou důvodem srážek ze mzdy, apod.).

11. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) finanční prostředky ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu, zaplatil přitom dle tvrzení samotné žalobkyně toliko částku ve výši 3 350 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která je nyní věřitelem, dosud nesplacené prostředky jistiny ve výši 11 650 Kč, tedy část plnění, které od předchůdkyně žalobkyně (úvěrující společnosti) z titulu neplatné smlouvy obdržel a dosud nevrátil.

12. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

13. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících odůvodnění mimo jiné uvedl: „ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

14. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že soud pro nepřítomnost žalovaného nebyl objektivně schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti dosud nesplacenou část úvěrové jistiny splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na smluvní pokutu a požadované příslušenství.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci převážný úspěch a měl by tak právo na náhradu části jemu vzniklých nákladů, podle obsahu spisu mu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.