38 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 61 977 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 204 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 22 773 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 773 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 1. 9. 2021 a upřesněnou podáním ze dne 21. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 977 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to z titulu úvěrové pohledávky, vzniklé na základě smlouvu o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celkem 72 pravidelných splátkách ve výši 1 748 Kč vždy k 2. dni v měsíci, úroková sazba činila 7,89 % a RPSN 8,18. Tvrdila, že závazek sjednaný ve smlouvě byl ze strany žalobkyně splněn a žalovanému byl dne 10. 8. 2017 úvěr poskytnut převodem na jeho účet č. [bankovní účet], ve smlouvě žalovaný uvedl a stvrdil svým podpisem, že jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč, dále uvedl, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 0 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 4 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost a je svobodný a bydlí ve vlastním domě bez hypotéky. Žalobkyně výdaje prověřila a vyhodnotila na základě telefonického prověřování, zaslaného výpisu z účtu, vlastního statistického modelu a přihlédla též i ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného. Na tomto základě žalobkyně stanovila existenční výdaje žalovaného na částku 4 750 Kč, přičetla náklady žalovaného na splátky ve výši 6 127 Kč (informace uvedené ve smlouvě byly ověřeny dle CRIF), náklady na splátku nového úvěru od žalobce 1 748 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 785 Kč (zjištěno telefonicky). Celkový příjem žalovaného byl zjištěn z jeho prohlášení v úvěrové smlouvě a ověřen z výpisu z bankovního účtu ve výši 21 806 Kč. Z prohlášení žalovaného ve smlouvě byly ověřeny takto: příjmy z výpisu z bankovního účtu; totožnost žalovaného ze zaslaných dvou dokladů totožnosti; existence účtu ze zaslaného výpisu z účtu; splátky a jejich výše z registru CRIF; exekuce a závazky po splatnosti v registrech CEE, Solus a CRIF. Na základě uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek: 21 806 Kč mínus 6 127 Kč mínus 4 750 Kč mínus 1 748 Kč mínus 2 785 Kč = + 6 396 Kč. Žalobkyně tedy výdaje i příjem dlužníka důležité pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka před sjednáním smlouvy posoudila řádně a s odbornou péčí v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a s rozhodnutím Nejvyššího správního soud ČR, č.j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015, přičemž dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet řádně a včas. Žalovaný ale splátky poskytnutého úvěru řádně nehradil, na splátkách bylo celkem uhrazeno 60 796 Kč, z těchto byla celkem částka 18 036 Kč započtena na úhradu úroků, částka 41 360 Kč na úhradu jistiny a částka 1 400 Kč k úhradě nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně odstoupila od smlouvy, odstoupení nabylo účinnosti nejpozději ke dni 13. 12. 2020. Odstoupením od smlouvy se stal splatný celý do té doby nesplacený úvěr v částce jistiny ve výši 58 640 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 1 837 Kč a dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč, celkový dluh žalovaného tak činí 61 977 Kč, tento dluh žalovaný ani přes výzvu ze dne [datum] neuhradil.

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den [datum], se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, neúčast omluvili a navrhli, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě vyjádřil, mu byla doručena do vlastních rukou již dne [datum], doplnění žaloby mu bylo doručeno do vlastních rukou již dne [datum] a předvolání k jednání mu bylo doručeno vložením do jím užívané schránky již dne [datum].

4. Soud provedl dokazování listinami, které ve věci předložila žalobkyně, a to: - smlouvou o spotřebitelském úvěru [název], uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum], - Všeobecnými pojistnými podmínkami [číslo], - Sazebníkem poplatků pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [název], [účinnost], - Sazebníkem poplatků pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [název], [účinnost], - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne [datum] o odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu s oznámení o zániku pojištění včetně poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne [datum], - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne [datum], o odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu s oznámení o zániku pojištění včetně poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne [datum], - výpisem z účtu – rozkladem splátek k úvěrové smlouvě [číslo] - zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, - potvrzením o čerpání úvěru – výpisem obratů [právnická osoba], - upomínkou žalovanému ze dne [datum], - upomínkou žalovanému ze dne [datum], - formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě [číslo] - dokumentem o ověření platnosti podpisu žalovaného ke smlouvě [číslo] - fotokopií občanského průkazu žalovaného, - výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u [právnická osoba] za dobu od [datum] do [datum], - výpočtem příslušenství ke smlouvě [číslo] přičemž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [název] [číslo] s podpisem žalovaného ze dne [datum], k uzavření smlouvy došlo za použití prostředků elektronické komunikace, nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné podmínky pro pojištění [číslo] a Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně výpisem z obratového účtu u [právnická osoba] prokázala, že sjednaný úvěr ve výši 100 000 Kč v souladu se smlouvou převedla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu úvěrové smlouvy dne [datum]. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou 7,89 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků splatit 72 splátkami po 1 748 Kč s tím, že celkem se s úroky zavázal zaplatit částku 125 847 Kč. V doplnění žaloby ze dne [datum] sama žalobkyně tvrdí, jakým způsobem započetla žalovaným zaplacená plnění na splátky v celkové výši 60 796 Kč, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný na své závazky z úvěrové smlouvy uhradil částku 60 796 Kč, přičemž je přehledně uvedeno, co z jednotlivých splacených splátek ve výši 1 748 Kč měsíčně bylo započteno na splátku úroků a splátku čerpané úvěrové jistiny. Nadto tyto skutečnosti vyplývají i z výpisu z účtu k úvěru [číslo]. Žalobkyně v řízení prokázala, že dopisy žalovanému ze dne [datum] (odeslaným doporučeně dne [datum]) a dalším dopisem ze dne [datum] (odeslaným doporučeně dne [datum]) projevila odstoupení od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu; dopis ze dne [datum] byl prokazatelně doručován žalovanému doporučenou poštou (jak plyne z poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne [datum]) a nutno tak uzavřít, že se dostal do dispoziční sféry žalovaného dne [datum]. Z obsahu žalobkyní předložené zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena následujícím způsobem: totožnost ověřena dle občanského průkazu a řidičského průkazu, hlavičky bankovního účtu a výpisu z bankovního účtu, žádost žalovaného byla schválena v EISECu na základě interní analýzy a dle pravidel rozhodovacího stromu, proběhla kontrola celé složky údajů uvedených klientem, údaje byly ověřeny telefonicky s klientem, byly prověřeny veřejné i komerční registry shromažďující informace o finančním stavu klientů: [příjmení] (registr [příjmení] [příjmení], zájmového sdružení právnických osob, [IČO]) ‐ negativní, insolvenční rejstřík ‐ negativní, registr CRIF (CRIF – CZECH CREDIT BUREAU IČO: 26212242): v pořádku. Zjištěným příjmem klienta byla mzda ve výši 21 806 Kč, příjmy byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu, výdaje byly ověřeny v registru CRIF. Zjištěnými výdaji byly splátky úvěrů ve výši 6 127 Kč, hypotéka ve výši 2 785 Kč a nad rámec uvedeného byly zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení dle databáze Českého statistického úřadu. V této listině si sama žalobkyně interně uzavřela, že při posouzení výše uvedených údajů pro schválení úvěru pro klienta bylo postupováno s odbornou péčí, kdy na základě žádosti o úvěr dlužník prohlásil a svým podpisem stvrdil svou příjmovou a výdajovou stránku, tyto údaje byly zkoumány při využití získaných informací, které byly vícestupňově analyzovány a porovnány se známými a vlastním šetřením zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích klienta s výsledkem - rozdíl příjmů a výdajů: 12 894 Kč, splátka pro [název]: 1 748 Kč, přičemž po provedené analýze byl klient [celé jméno žalovaného] shledán úvěruschopným. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u [právnická osoba] za dobu od [datum] do [datum] má soud prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu činil 3 648,11 Kč, konečný zůstatek činil toliko 824,46 Kč, celkové příjmy u žalovaného činily za měsíc červen 28 806 Kč, naopak celkové výdaje byly vyšší a činily částku 31 629,65 Kč, tedy výdaje činily o 2 823,65 Kč více než příjmy žalovaného. V uvedeném výpisu jsou samé záporné položky (výdaje), jedinou plusovou položkou je došlá platba od [právnická osoba] [obec] ve výši 21 806 Kč, která představuje mzdu. Žalobkyně se dostatečně nevypořádala s analýzou výdajů žalovaného, když v analýze vykazovala výdaje žalovaného částkou 8 912 Kč (hypotéka 2 785 Kč a splátky úvěrů 6 127 Kč), přičemž skutečné výdaje žalovaného za [měsíc] [rok] činily dle výpisu z jeho účtu částku 31 629,65 Kč. Žalobkyně však kromě uvedené listiny (svého interního vyhodnocení zkoumání úvěruschopnosti) a výpisu z účtu žalovaného za [měsíc] [rok] soudu nepředložila žádné listiny, jimiž by prokázala, že údaje, které si vzala za základ pro uvedené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, se opírají o reálné ověření výdajů žalovaného. Nelze přijmout za dostatečné pro řádné (odborné a profesionální) zkoumání úvěruschopnosti žalovaného toliko prohlášení, že byly zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení dle databáze Českého statistického úřadu; naopak tyto výdaje na živobytí nutno zkoumat zcela konkrétně s ohledem na konkrétní a doložené skutečnosti.

5. Žalobkyně nebyla přítomna jednání a zbavila se tak dobrodiní být ze strany soudu poučena (ve smyslu ust. § 118a o. s. ř.) o nezbytnosti označit další důkazy, jimiž by mohlo být prokázáno, že řádně a odborně (tj. náležitým a zcela konkrétním způsobem) zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to zejména ve vztahu k jeho k výdajům, a to pod následkem neunesení důkazního břemene. Za dané situace pak soud uzavřel, že žalobkyně i přes doložené listiny neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně.

6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky v 72 splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného o jeho skutečných výdajích (ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení dle databáze Českého statistického úřadu) bez toho, aby byla podložena dalšími podklady (např. ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný má bydlení v domě bez hypotéky, přitom ve výdajích je vykazována hypotéka, nebyly zkoumány zcela konkrétní skutečné výdaje žalovaného na energie a jiné výdaje) a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný tak získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 100 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný plnil žalobkyni z titulu neplatné smlouvy částku 60 796 Kč, soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zbytek původní úvěrové jistiny v částce 39 204 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, když výzva žalobkyně ze dne [datum] k okamžité úhradě dluhu, odeslaná prokazatelně doporučenou poštou dne [datum], se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne [datum]); žalovaný je tak v prodlení s plněním od [datum].

9. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 22 773 Kč, soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci převážný úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu části jemu vzniklých nákladů řízení, podle obsahu spisu mu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.