38 C 231/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 24 595,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 836 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 10 628,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 464,84 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 385,62 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 11. 6. 2021, c) částku 18 828,20 Kč (jako součet nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 1 443,02 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 949,50 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 868,68 Kč a nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 567 Kč), d) smluvní pokutu v částce 6 130,33 Kč, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 1 116 Kč na účet Okresního soudu v Opavě [číslo] pod variabilním symbolem [číslo], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum] a doplněnou podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni: a) částku 18 464,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 18 464,84 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 385,62 Kč, s „ kapitalizovaným úrokem“ ve výši 21 347,47 Kč, b) smluvní pokutu ve výši 6 130,33 Kč, přičemž uvedený„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 21 347,47 Kč ve skutečnosti dle tvrzení samotné žalobkyně představuje nesplacený smluvní úrok v částce 1 443,02 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 11 949,50 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 868,68 Kč, nesplacený inkasní poplatek částce 3 567 Kč a postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v částce 2 519,31 Kč.

2. Podáním ze dne 23. 12. 2022 pak žalobkyně kromě doplnění žaloby vzala žalobu částečně zpět co do žalobou požadovaného postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků v částce 2 519,31 Kč, obsažené v petitu žaloby jako součást„ kapitalizovaného úroku“. Proto soud v rozsahu uvedeného částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil usnesením č. j. 38 C 231/2022- 18 ze dne 2. 1. 2023, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2023.

3. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se domáhá pohledávky z titulu jí postoupené úvěrové pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným v písemné formě, jejíž přílohu č. 1 tvořil předpis splátek pro zvolenou variantu úvěru, na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 27 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 29 457 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 56 457 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal tuto částku původnímu věřiteli splatit v 17 měsíčních splátkách ve výši 3 321 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v prvním odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil částku ve výši 19 164 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám. Úhrada byla původním věřitelem alokována na jistinu ve výši 8 535,16 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky ve výši 10 628,84 Kč, a to dle předpisu splátek, tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 37 293 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 18 464,84 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 18 828,16 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Ode dne 23. 5. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou uvedené částky. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 18 464,80 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 23. 5. 2021 do 20. 4. 2022. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 6 130,33 Kč. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na § 168 odst. 1 téhož zákona. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, ani přes poslední upomínku před podáním žaloby ze dne [datum].

4. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

5. Soud pak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. na základě listin, předložených žalobkyní, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen.

6. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, a to smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně Předpisu splátek, žádosti žalovaného o úvěr ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 včetně přílohy se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, kopie poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek žalovanému, kopie předžalobní upomínky ze dne [datum], kopie poštovního podacího archu k předžalobní upomínce, kopií výplatních lístků žalovaného za tři měsíce roku 2019 (za říjen a listopad 2019 a jeden další blíže neidentifikovaný měsíc), kopie pracovní smlouvy a dodatku k ní ze dne [datum], kopie nájemní smlouvy na dobu určitou ze dne [datum], soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako spotřebitel a společnost [právnická osoba] jako úvěrující mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 27 000 Kč, smlouva obsahuje ujednání, že za poskytnutí úvěru ve výši 27 000 Kč zaplatí žalovaný jako dlužník celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 29 457 Kč, tedy částku o 2 457 Kč vyšší než činí jistina úvěru. Jistinu poskytnutého úvěru ve výši 27 000 Kč a částku 29 457 Kč (tj. celkové náklady spotřebitelského úvěru takto specifikované ve smlouvě), celkem tedy částku 56 457 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 17 splátkách po 3 321 Kč ve lhůtách dle předpisu splátek v příloze smlouvy. Smlouva obsahuje i ujednání o důsledcích prodlení, a to vedle zákonných úroků z prodlení i smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum] včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti a předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti, lze uzavřít, že úvěrová pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru původního věřitele byla postoupena žalobkyni a žalobkyně prokázala, že ona je nyní věřitelem úvěrové pohledávky za žalovaným a ve věci aktivně legitimována, přičemž žalovaný na předžalobní výzvu jejího právního zástupce nijak nereagoval.

8. Žalovaný v obraně proti žalobě ničeho netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni jako současnému věřiteli, příp. jejímu předchůdci v pozici věřitele, plnil více, než tvrdila sama žalobkyně. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr dle tvrzení samotné žalobkyně toliko částečně plnil, když – jak žalobkyně tvrdí:„ uhradil částku ve výši 19 164 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu (výši 8 535,16 Kč) a ve výši 10 628,84 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky“.

9. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poté, co žalobkyně omezila žalobu částečným zpětvzetím žaloby a po posouzení skutkových zjištění podle uvedených ustanovení, dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby toliko co do nesplacené úvěrové jistiny ve výši 7 836 Kč. Ve zbývající části shledal soud žalobou uplatněné nároky za nedůvodné, a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl v odstavci II. výroku.

10. Ve věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

11. Soud uzavřel, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena všemi nezbytnými podklady, a úvěruschopnost žalovaného tak řádně neprověřila. Žalobkyně sice prokázala výplatními páskami žalovaného, že původní věřitel si ověřil výši příjmu žalovaného ze zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], dále zjišťoval trvání pracovního poměru žalovaného u tohoto zaměstnavatele, jakož i výdaje žalovaného související s nájmem, nicméně podle názoru soudu původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr z žádosti žalovaného o úvěr (tedy z informací získaných od žalovaného, které vyplnil v žádosti o úvěr), ale také z uvedených výplatních pásek, pracovní smlouvy, jejího dodatku a nájemní smlouvy. Tvrdila, že dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 6 500 Kč a v takovém případě bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 3 321 Kč, když žalovanému mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 3 180 Kč, kterými mohl volně disponovat a nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl úvěr splácet, když v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Podle soudu však původní věřitel nemohl vycházet toliko z předložených podkladů a promítnutí údajů z nich do vyplněné žádosti žalovaného o úvěr. Lze souhlasit, že žalovaný prokázal úvěrující společnosti výši svých tvrzených příjmů ze zaměstnání. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, doložil nájemní smlouvu, podle ní činí nájemné (ovšem bez služeb spojených s nájmem) částku 8 500 Kč, výše úhrad za služby spojené s nájmem však zkoumána nebyla, náklady na bydlení a energie byly v žádosti o úvěr vykázány toliko z výše uvedeného nájemného, aniž by původnímu věřiteli byly doloženy náklady na služby spojené s nájmem, není doložena výše tvrzených jiných splátek„ stávajících půjček“, která je vykazována částkou 3 452 Kč. Závěr o výši použitelného měsíčního příjmu žalovaného tak původní věřitel (27 014 Kč mínus 20 452 Kč), tj. částky 6 562 Kč, učinil původní věřitel z údajů tvrzených žalovaným jako žadatelem, tímto věřitelem však nedostatečně zkoumaných na straně výdajové.

12. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně, byť se jedná o postoupenou úvěrovou pohledávku, musí být schopna při vymáhání úvěrové pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti původním věřitelem zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah žádosti o úvěr, nejsou náležitě doloženy výdajové poměry žalovaného (zde např. na služby spojené s nájmem a jiné výdaje na energie a další životní potřeby).

13. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 27 000 Kč bez právního důvodu, žalobkyni zaplatil celkem částku ve výši 19 164 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dosud nesplacené prostředky jistiny ve výši 7 836 Kč, tedy část plnění, které od žalobkyně z titulu neplatné smlouvy obdržel a dosud nevrátil.

14. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

15. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících jeho odůvodnění mimo jiné uvedl: „ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

16. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že soud pro nepřítomnost žalovaného nebyl objektivně schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti dosud nesplacenou část úvěrové jistiny splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na smluvní pokutu a požadované příslušenství.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl sice ve věci převážný úspěch a měl by tak právo na náhradu části jemu vzniklých nákladů, podle obsahu spisu mu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Odstavec IV. výroku o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 1 116 Kč vychází z položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Základem soudního poplatku je částka 41 980,35 Kč, tj. součet žalované jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru, požadovaných nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, proto soud doměřil zaplacený soudní poplatek ve výši 984 Kč do výše dle položky č. 1 Sazebníku soudních poplatků z uvedeného základu.