38 C 239/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 172 207,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 347 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 130 860,64 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 775 79 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 636 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 1 722 Kč na účet České republiky – Okresního soudu v Opavě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 172 207,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 775,79 Kč od [datum] do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z částky 59 636 Kč od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil, jak je patrné z jeho strany odsouhlasené smluvní dokumentace a navazujících úkonů (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši Kč 92 592 (Kč 50 000 jistina a Kč 42 592 sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobkyni uhrazena v 72 splátkách ve výši 1 286 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 23 % ročně a RPSN činí 38,69 % ročně, smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem – žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou služba„ PODPORA“ (je poskytována na žádost spotřebitele a její podmínky jsou upraveny samostatnou smlouvou o doplňkové službě PODPORA. Doplňková služba PODPORA služba je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobkyně jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje: možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum], tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 2 163, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon doplňkové služby Podpora v celkové výši Kč 526 měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč. Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne [datum], kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne [datum]. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k sesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného – dlužníka s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 172 314,13 Kč, jak je patrné ze sesplatnění ze dne [datum]. Žalobkyně v sesplatnění uvedla základní finanční náležitosti smluvní vztahu a nárokovala po žalovaném zaplacení níže uvedených položek: jistina úvěru 50 000 Kč, počet splátek 72, úroková míra 23 %, výše splátky 2 163 Kč, počet uhrazených splátek 4 v celkové výši 8 652 Kč, celkem uhrazeno z jistiny 1 349,47 Kč, celkem uhrazeno z úroků 3 795,15 Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - odklad 700 Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - nemoc 1 404 Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - práce 1 404,00 Kč, přeplatek 1 Kč, zbývající část jistiny 48 650,53 Kč, zbývající část úroků 38 796,85 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 11 900 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 23 868 Kč, zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 23 868 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru 105,48 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 0,00 Kč, smluvní pokuta 24 325,26 Kč. Nárokované položky vycházejí nejen z uzavřených smluv, ale i ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne [datum]. Žalovaný byl tímto sesplatňovacím dopisem jako poslední předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. Žalovaný nevyužil ani žádnou nabídku žalobkyně na navrácení do splácení dle úvěrové smlouvy uvedenou v průvodním dopisu – možnosti řešení k zesplatnění úvěru. Vzhledem k uvedenému požaduje žalobkyně po žalovaném své nároky uplatněné v sesplatňovacím dopisu, tj. částku 172 207,64 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (Kč 105,48, vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby (Kč 0,00), taktéž zohledňuje platbu žalovaného ve výši Kč 1 a dále a) zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši Kč 73 775,79 zahrnující zbylou část jistiny (Kč 48 650,53), náklady za upomínky (Kč 800) a smluvní pokutu (Kč 24 325,26) od [datum] do zaplacení, b) smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky Kč 59 636, která zahrnuje dlužnou částku Kč 59 636 jako zbylou část doplňkové služby PODPORA představující dohodnutou škodu žalobkyně z doplňkové služby PODPORA, a to vše od [datum] do zaplacení.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně jednak doplnila žalobní tvrzení, jednak vzala žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z částky 59 636 Kč od [datum] do zaplacení ve výši, která převyšuje sazbu zákonných úroků z prodlení. Soud proto usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

3. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

4. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalobkyně ani její právní zástupkyně nedostavili, svou neúčast omluvili a souhlasili s projednáním věci a případně rozhodnutím bez jejich účasti. K jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byla doručena vložením do jím užívané schránky již dne [datum] a předvolání k jednání mu bylo doručeno náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum]. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně.

5. Soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a to: - smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum], včetně přílohy [číslo] (posouzení úvěruschopnosti) a přílohy [číslo] (smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA) a předsmluvními informacemi k uvedené smlouvy o úvěru, - detaily pohybu – bezhotovostní platbou a platbou převodem uvnitř banky ([anonymizována dvě slova]) ze dne [datum], - upomínkou žalovanému [číslo] ze dne [datum], včetně podacího lístku doporučeně odeslané pošty, - upomínkou žalovanému [číslo] ze dne [datum], včetně podacího lístku doporučeně odeslané pošty, - detailem pohybu – okamžitá příchozí platba žalovaného ve výši 1 Kč ze dne [datum], - e-mailovým sdělení žalovanému ze dne [datum] (instrukce k provedení verifikační platby, souhlas s inkasem), - dopisem právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (zesplatnění úvěru), včetně podacího lístku doporučeně odeslané pošty, - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce), - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne [datum] (potvrzení o úhradě dluhu k doplacení úvěru [číslo]), - potvrzením o zřízení inkasa k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet], - výpisem ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru pro žalobkyni, - výsledkem lustrace na žalovaného ze dne [datum], - výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum] ze dne [datum], - výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum] ze dne [datum], - výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od [datum] do [datum] ze dne [datum], - detailem pohybu – bezhotovostní platba částky 20 000 Kč ze dne [datum], - informací o úvěru [číslo] poskytnuté žalobkyní žalovanému, včetně historie plateb, - kopií občanského průkazu žalovaného, - oznámením o uhrazení exekuce vedené na žalovaného ze dne [datum], - výplatními páskami žalovaného za prosinec 2021, leden 2022 a únor 2022, přičemž z provedeného dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum], předsmluvních informací k uvedené smlouvě o úvěru a kopie občanského průkazu žalovaného soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru elektronickými prostředky na dálku podle § 562 o. z. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a žalobkyně jako úvěrující mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč ve splátkách takto: částku 13 920 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], částku 26 080 Kč na účet žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku vůči žalobkyni, který vyplývá ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a činí celkem 26 080 Kč, částku ve výši 10 000 Kč, která bude započtena na náklady žalobkyně jako poskytovatele úvěru specifikované v bodu 4.8. smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců s roční úrokovou sazbou ve výši 23 %, s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru dle smlouvy je splatná ke dni [datum]. Oproti tomu se žalovaný zavázal vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce splácet úvěr včetně úroků v měsíčních splátkách 1 286 Kč (čl. V. smlouvy o úvěru). Pro tento účel žalovaný souhlasil s inkasem měsíčních splátek úvěru ze svého bankovního účtu a zavázal se bezprostředně po uzavření smlouvy zřídit ve prospěch žalobkyně inkaso ke svému bankovnímu účtu na částku 2 163 Kč, která představuje výši měsíční splátky a výši případných nákladů na doplňkovou službu, byla-li sjednána; doložení dokladu o zřízení inkasa bylo podmínkou vyplacení úvěru (čl. IV. Smlouvy o úvěru). Současně se účastníci dohodli na doplňkové službě PODPORA, jejíž podmínky byly dohodnuty v samostatné smlouvě jakožto příloze č. 2 smlouvy o úvěru (čl. VII. smlouvy o úvěru).

7. Služba PODPORA byla sjednána s konstatováním, že se jedná o nepovinnou službu zřízenou na žádost žalovaného, která se nezapočítává do roční procentní sazby nákladů. Za službu PODPORA se žalovaný zavázal zaplatit po dobu trvání úvěru celkovou částku 63 144 Kč v měsíčních splátkách po 877 Kč hrazených současně s měsíční splátkou úvěru. Naproti tomu toto dalo žalovanému možnost využít tří služeb – odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání - vše s tím, že služby nelze využít najednou (odst. 2.. a 2. smlouvy o službě PODPORA). Pro případ, že by se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru nebo by došlo k zahájení insolvenčního řízení žalovaného, a úvěr se v důsledku těchto skutečností stal splatným, převzal žalovaný závazek uhradit celou zbývající část služby PODPORA a současně úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení (odst. 2.13 a 2.15 smlouvy o službě PODPORA).

8. Žalovaný ke svému účtu zřídil souhlas s inkasem do částky 5 326 Kč měsíčně ve prospěch účtu žalobkyně s účinností od [datum] (náhled internetového bankovnictví žalovaného), zaplatil ze svého účtu na účet žalobkyně verifikační poplatek 1 Kč a následně mu žalobkyně zaslala na účet částku 13 920 Kč s variabilním symbolem v podobě čísla smlouvy o úvěru (detaily pohybu na účtu, potvrzení o vyplacení úvěru).

9. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do [datum] s odůvodněním, že v důsledku jeho prodlení využila svého oprávnění a smlouvu o úvěru [číslo] zesplatnila; výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě (dopis z [datum], poštovní podací lístek).

10. Smlouva o úvěru včetně smlouvy o doplňkové službě je typicky spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Na straně jedné vystupuje žalobkyně, předmětem jejíž podnikatelské činnosti je poskytování peněžních prostředků jakožto úvěru (podnikatel), na straně druhé fyzická osoba půjčující si peníze (spotřebitel). Charakteristické pro uvedené smlouvy je, že mají formulářový charakter, jejich text je s výjimkou identifikace dlužníka, výše úvěru, výše částky, která má být vrácena, a četnosti a výše jednotlivých splátek a plateb předem připraven podnikatelem a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů občanský zákoník poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk. Tak podle § 1812 odst. 2 se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele. Dále podle § 1813 se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Mezi smlouvou o doplňkové službě PODPORA a smlouvou o úvěru existuje zjevná provázanost. Přestože opakovaně deklarují, že se jedná o službu nepovinnou, která je zřízena jen na žádost zákazníka, je evidentní, že tomu tak není. Smlouva o úvěru předpokládá pro vyplacení úvěru nastavení inkasního limitu z účtu spotřebitele ve prospěch žalobkyně ve výši částky, která nekoresponduje s výší měsíční splátky úvěru, ale odpovídá součtu měsíční splátky úvěru a měsíční úhrady za doplňkovou službu, přestože paradoxně v jednom a tomtéž článku smlouva o úvěru předstírá nejistotu ohledně uzavření smlouvy o doplňkové službě. Současně se spotřebitel ve smlouvě o doplňkové službě zavazuje k doplacení její celkové ceny pro případ, že úvěr bude zesplatněn, a to navíc k doplacení navýšenému o smluvní úrok z prodlení.

12. Primárně soud proto posuzoval smlouvu o doplňkové službě PODPORA a shora citovaná ustanovení na ni aplikoval. Žalovaný se v ní totiž zavázal platit za pouhou možnost využití odkladu splátek úvěru či jejich přerušení, nikoliv za to, zda tato práva ve skutečnosti vůbec realizuje, tedy nikoliv za to, zda mu žalobkyně v tomto směru vůbec poskytne nějaké protiplnění. Protože spotřebitel má žalobkyni platit pouze za možnost nějakých výhod bez ohledu na jejich skutečnou realizaci, považuje soud tuto smlouvu za jednoznačně nerovnovážnou k tíži spotřebitele a nepřihlíží k ní. Z celého kontextu smluv je navíc evidentní, že platba doplňkové služby je ve skutečnosti skrytým úrokem úvěru, což vyplývá v prvé řadě ze zmiňované absence jakéhokoliv plnění ze strany žalobkyně. Dále lze závěr o skrytém úročení odvodit z ujednání, podle kterého by měl spotřebitel zaplatit celkovou platbu za tuto službu, nadto navýšenou o smluvený denní úrok z prodlení, i tehdy, pokud by se celý závazek ze smlouvy o úvěru stal splatným pro prodlení spotřebitele, a tedy v době, kdy by již žádná možnost odkladu či přerušení splátek nepřicházela v úvahu; v případě prodlení by tak spotřebitel zaplatil kromě sjednaného úroku ještě další částku za čistě teoretickou doplňkovou službu ve výši odpovídající přibližně jedna a půl násobku sjednaného úroku. Závěr o skrytém úročení podtrhuje i skutečnost, že platba za doplňkovou službu nenašla svůj odraz ve výši roční procentní sazby nákladů, což by při úročení neskrytém nebylo možné. V neposlední řadě lze k závěru o skrytém úročení dospět i proto, že výše plateb za doplňkové služby, jak je soudu i žalobkyni známo, se u různých smluv o úvěru liší v návaznosti na to, jaká je výše samotného úvěru; kdyby se mělo jednat o platby za skutečné služby, musela by být jejich výše v každém případě stejná.

13. Žalobkyně coby odborník, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, má ve vztahu ke spotřebitelům postupovat maximálně transparentně a srozumitelně. Právní jednání, kterým se snaží skrýt úroky do jiných plateb za jakési fakticky neexistující a abstraktní protiplnění, a tím je nezahrnout do reálné výše úrokové sazby, potažmo RPSN, soud hodnotí jako nepoctivé ve smyslu § 6 občanského zákoníku a současně jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, které nepožívá právní ochrany.

14. Ze shora uvedených důvodů týkajících se vzájemné propojenosti smluv a skrytého úročení soud nakonec dospěl i k závěru, že samotnou smlouvu o úvěru nelze oddělit od smlouvy o doplňkové službě, sama o sobě totiž neobstojí a představuje pouze zdánlivé právní jednání ve smyslu § 551 občanského zákoníku, k němuž soud podle § 554 občanského zákoníku také nepřihlíží. Podle § 551 občanského zákoníku o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vzájemnou oddělitelnost smluv je nutné posuzovat z hlediska obsahového, tedy k čemu směřovala vůle jednající osoby, nikoliv pouze formálního. Z výše uvedeného je jasné, že pokud by žalobkyně neuzavřela smlouvu o doplňkové službě PODPORA, nikdy by s žalovaným neuzavřela smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 23 % ročně, ale nutně by byla smlouva o úvěru uzavřena se zcela jinými parametry, pokud by ji ovšem účastníci vůbec uzavřeli. Vůle žalobkyně akceptovat úrokovou sazbu 23 % ročně byla nutně podmíněna dohodou o dalších platbách za„ doplňkovou službu“; pokud by žalobkyně věděla, že k nim soud nebude přihlížet, úrokovou sazbu by stanovila mnohem vyšší.

15. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

16. Protože se ke zdánlivému jednání nepřihlíží, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě původně poskytnuté částky 50 000 Kč bez právního důvodu. Stejně tak získala majetkový prospěch bez právního důvodu žalobkyně na úkor žalovaného v podobě celkově přijatých plateb 8 652 + 1 Kč. Soud započítává veškeré platby provedené žalovaným, protože obě smlouvy od sebe obsahově nelze oddělit, jak bylo dovozeno výše. Tyto platby jsou účastníci povinni vzájemně si vrátit jakožto bezdůvodné obohacení.

17. Pokud jde o vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní k žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru [číslo] soud má za prokázáno, že žalobkyně sice zjišťovala osobní poměry žalovaného, nicméně nikoliv dostatečně důsledně. Bylo zjištěno, že předmětnému úvěru [číslo] který žalovanému poskytla žalobkyně, předcházel jiný úvěr [číslo] dle smlouvy ze dne [datum] na částku 25 000 Kč, přičemž na tento předchozí úvěrový závazek žalovaného k žalobkyni žalovaný nezaplatil ničeho. Z poměrů žalovaného je zjistitelné, že na žalovaného (zaměstnance společnosti [právnická osoba]) byly vedeny exekuce (4 exekuční příkazy). Z výplatních pásek žalovaného byly zjištěny čisté příjmy (66 057,33 Kč čistého ve 12/ 2021, 33 134 Kč čistého v 02/ 2022 a 34 725 Kč v 01/ 2022), na výplatních páscích jsou vedeny údaje o exekučních srážkách. Rovněž z výpisu z běžného účtu žalovaného je patrná skutečnost, že žalovaná čerpal i další půjčky od jiných věřitelů než žalobkyně. Lze tak uzavřít, že žalobkyně v jejím vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného zcela pominula i jiné finanční závazky žalovaného, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila 18. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

19. Z provedených zjištění soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. I proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

20. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 50 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Stejně tak získala majetkový prospěch bez právního důvodu žalobkyně na úkor žalovaného v podobě celkově přijatých plateb 8 653 Kč (8 652 Kč a 1 Kč za ověřovací platbu). Soud tak přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou fakticky poskytnutého úvěru (50 000 Kč) a částkou vrácenou (8 653 Kč), tedy 41 347 Kč.

21. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení, soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

22. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících odůvodnění mimo jiné uvedl: <i>„ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.</i> 23. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že pro pasivitu žalovaného v řízení soud objektivně nebyl schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti nesplacenou úvěrovou jistinu splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zcela zamítl i nároky žalobkyně na požadované příslušenství.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci převážný úspěch, měl by proto právo na náhradu části jemu vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady stanovené v § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.

26. Výrok v odst. IV. o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek vychází z položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. V dané věci soud nevydal požadovaný platební rozkaz a pokračoval v řízení, soud proto doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku. Žalobkyně dosud na poplatku zaplatila částku 6 889 Kč, poplatek dle položky 1 Sazebníku činí částku 8 611 Kč, doplatek tedy činí částku 1 722 Kč.