38 C 248/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 41 414 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 38 235 Kč od 18. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 1 765 Kč, b) úrok ve výši 14,37 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 7. 2013 do zaplacení, c) zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně - z částky 40 000 Kč od 26. 6. 2013 do 17. 7. 2013, - z částky 1 765 Kč od 18. 7. 2013 do zaplacení, d) částku 1 414 Kč, se v této části zamítá.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 7. 9. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem ve výši 14,37 % ročně z částky 40 000 Kč od 10. 7. 2013 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 843,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 618,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 40 000 Kč od 26. 6. 2013 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 1 414 Kč. Tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému dne [datum] vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 40 000 Kč, úvěr měl být žalovaným, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen v 36 měsíčních splátkách po 3 368 Kč, počínaje měsícem [měsíc] [rok]. Žalovaný však uhradil žalobci pouze dne [datum] částku ve výši 1 765 Kč. Žalobkyně uvedený úvěr úročila jako kdyby měl úrok sazbu 14,37 % ročně, což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného, vycházela přitom z § 1802 občanského zákoníku. Žalobkyně uvedenou platbu žalovaného započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku. Platba ve výši 1 765 Kč postačovala na pokrytí smluvního úroku ve výši 14,37 % p.a. jdoucího od dne [datum] do dne [datum], žalobkyně proto požaduje smluvní úrok ve výši 14,37 % p.a. až ode dne [datum]. Platba ve výši 1 756 Kč tak nepostačovala k úhradě jistiny ve výši 40 000 Kč, výsledný dluh na jistině proto činí částku 40 000 Kč, k tomu žalobkyně dále požaduje obvyklý úrok ve výši 14,37 % p.a. z částky 40 000 Kč od 10. 7. 2013 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru delším než 30 dnů došlo dne 25. 6. 2013, v souladu s čl. 12 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru, k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru., žalobkyně proto vedle obvyklých úroků požaduje taktéž úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 40 000 Kč, a to jako důsledek porušení zákonné povinnosti uhradit dluh řádně a včas, tento úrok z prodlení požaduje ode dne následujícího po zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tedy ode dne [datum]. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Na základě rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zastavena. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] potvrzeno. Předmětné exekuční řízení bylo zastaveno zejména z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobkyně tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje, proto ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podává žalobní návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Nárok na smluvní pokutu ve výši 1 414 Kč odůvodnila žalobkyně tak, že v [článek] smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit smluvní pokutu ve výši 8 % z výše splátky (tj. 3.368), a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky (tj. 3.368 = 437,84). Za prodlení s úhradou splátky č. 1 a č. 2 byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 269,44 Kč tak i smluvní pokuta ve výši 437,84 Kč Celkem tak smluvní pokuty činí 1 414,56 Kč, žalobkyně na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1 414 Kč. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný, ač usnesením soudu vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač žaloba s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byla doručena náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum] a předvolání k jednání mu bylo doručeno náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum], tedy více než 10 dnů před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal za účasti právního zástupce žalobkyně bez přítomnosti žalovaného.

4. Soud provedl dokazování listinami, které ve věci předložila žalobkyně, a to: -) smlouvou o úvěru ze dne [datum], včetně smluvních ujednání, -) výpisem z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne [datum], -) kartou klienta s přehledem plateb, vytištěnou dne [datum], -) výpočtem dlužné částky ze systému ASPI, -) časovými řadami ARAD, -) rozhodčím nálezem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], -) usnesením Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], -) usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], -) vystavenými penalizačními fakturami k uplatněným smluvním pokutám, -) předžalobní výzvou žalobkyně žalovanému ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti z téhož dne, přičemž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující (ta ji akceptovala dne [datum]) a žalovaným jako úvěrovaným, poukázala žalobkyně na účet žalovaného u [právnická osoba] částku 40 000 Kč, která měla představovat plnění na úvěrovou jistinu ze sjednané úvěrové smlouvy. Poskytnutí tohoto plnění na účet žalovaného je prokázáno výpisem z účtu žalobkyně u [právnická osoba] ze dne [datum], s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“, částka byla žalovanému poukázána na účet č. [bankovní účet] v souladu s ujednáním v úvěrové smlouvě. Již v usnesení zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud dospěl k závěru o neplatnosti uvedené smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující (která ji akceptovala dne [datum]) a žalovaným jako úvěrovaným, když poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, a v návaznosti na to i rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud již v usnesení ze dne [datum] uvedl, že byl-li úvěr poskytnut ve výši 40 000 Kč a měla-li být celkem vrácena částka 121 248 Kč (36 měsíců x 3 368 Kč), což představuje roční úrok ve výši 148,18 %, je takové ujednání pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 obč. zák. ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 odst. 1, 3 o. z. neplatné. Ujednání o smluvních pokutách pak není vůbec součástí úvěrové smlouvy, ale jen obecných smluvních ujednání, představující zvláštní dokument, který je obdobou všeobecných smluvních podmínek, a celý systém sankcí (včetně výše smluvní pokuty 91,25 % ročně) je rovněž nevyvážený v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele. Nerozhodné přitom je, že žalovaný takovou smlouvu podepsal, ani jaké k tomu měl pohnutky nebo zda byl poskytnutý úvěr rizikový, neboť se uplatní zásada ochrany práva spotřebitele jako slabší smluvní strany (§ 55, § 56 odst. 1 obč. zák.) Ústavní soud považuje za nepřijatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, když nezkoumají jejich schopnost úvěr splácet, ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, které jsou formulářově předtištěny, neumožňují slabší straně jejich modifikaci. Co se týče úroků z úvěru, jejichž výše není právními předpisy nijak regulována, lze odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 publikované pod Rt 52/2005, podle něhož při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu, kdy hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními kvantitativně zakládá poskytnutí půjčky peněz s úrokem obsahujícím 70 % a více za rok), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, č. j. 20 Cdo 3498/2018, dle kterého v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (zde ve výši 97,68 % ročně). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 jsou navíc úvěrující společnosti povinny vždy před uzavřením smlouvy prověřit schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splatit, přičemž pokud úvěruschopnost dostatečně neprověří, má to za následek neplatnost úvěrové smlouvy. Platí, že uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. V daném případě žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťovala na základě dotazníku (hodnocení klienta), ve kterém jsou však uvedeny dvě různé částky pravidelného měsíčního příjmu a celkových příjmů (20 452 Kč x 18 000 Kč), dvě různé částky jsou uvedeny taktéž u volných zdrojů (10 652 Kč x 8 200 Kč), pro celkové výdaje žalovaného je uvedena částka 9 800 Kč, avšak po sečtení výdajů na klienta a partnerku 3 800 Kč, nezaopatřené děti 2 000 Kč, splátky úvěru 2 000 Kč a nájemného 4 000 Kč, činí konečné měsíční výdaje povinného 11 800 Kč nikoliv 9 800 Kč, jak je v dotazníku uvedeno. Pokud by tedy žalovaný měl nižší příjem ve výši 18 000 Kč, výdaje ve výši 11 800 Kč a splácel by ještě splátky předmětného úvěru ve výši 3 368 Kč, zbývalo by mu měsíčně na stravu a další potřeby pouze 2 832 Kč. Žalobkyně si od žalovaného sice vyžádala smlouvu o zřízení osobního účtu, avšak výpis z osobního účtu, kde by byly uvedeny všechny aktuální příjmy a výdaje povinného, si nevyžádala. Skutečné měsíční výdaje žalovaného, proto dostatečně nezjistila a nemohla objektivně posoudit ani úvěruschopnost povinného. Z uvedeného je zřejmé, že úvěrová smlouva zahrnuje ujednání, která v rozporu s požadavkem a přiměřenosti zakládají značnou (hrubou) nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků spotřebitelské smlouvy, a jako taková odporují dobrým mravům. Žalobkyně navíc při uzavírání smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedené usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] bylo pak jako zcela správné potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]; v důsledku uvedeného byla proti žalovanému zastavena exekuce, vedená na podkladě exekučního titulu - rozhodčího nálezu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], když tento exekuční titul byl shledán nezpůsobilým. Pokud jsou nyní podanou žalobou uplatňovány vůči žalovanému nároky z titulu uvedené úvěrové smlouvy, nutno ve shodě s tím, co již o úvěrové smlouvě bylo uvedeno, dojít k závěru, že nárok žalobkyně z neplatné úvěrové smlouvy je třeba posoudit toliko jako nárok na bezdůvodné obohacení vzniklé z titulu poskytnutého plnění žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy. Sama žalobkyně přitom tvrdí, že žalovaný jí zaplatil platbou ze dne [datum] částku 1 765 Kč. Za této situace pak má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi částkou 40 000 Kč, zaslanou žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba], a částkou 1 765 Kč, kterou žalovaný žalobkyni vrátil.

5. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nárok žalobkyně se proto řídí dosavadní hmotně právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013. Došlo – li tedy k plnění dne 20. 3. 2013 na základě neplatné úvěrové smlouvy, pak nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nutno posoudit podle ust. § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud proto posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedeného ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně co do částky 38 235 Kč (40 000 Kč mínus 1 765 Kč) a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 38 235 Kč od 18. 7. 2013 do zaplacení. Pokud totiž žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2013 vyzvala žalovaného k zaplacení své pohledávky ve lhůtě do 7 dnů (lhostejno již z jakého důvodu), nutno dovodit, že žalovaný byl povinen plnit do 17. 7. 2013 a je v prodlení od 18. 7. 2013.

6. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nelze dospět k závěru o důvodnosti nároku na jakékoliv úroky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, obdobně uplatňovaný nárok na smluvní pokutu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy je zcela nedůvodný, jak je to rozvedeno již shora.

7. O nákladech řízení soud rozhodl v odstavci III. výroku podle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně totiž požadovala plnění po žalovaném opětovně poté, co se již jednou nároku domáhala v exekučním řízení z nezpůsobilého exekučního titulu. Předžalobní výzvou ze dne [datum] přitom požadovala zaplacení částky v celkové výši 152 974 Kč; tomuto požadavku nebylo žalovaným vyhověno a žalovaný se ubránil exekuci, když ta byla zastavena. Jinou předžalobní výzvu po zastavení exekuce již žalobkyně vůči žalovanému neučinila, ač je evidentní, že se jedná již o nárok jiný než ten, který byl uplatňován předžalobní výzvou ze dne [datum]. Soud proto žalobkyni, byť byla ve věci převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal pro absenci řádné předžalobní výzvy k tomu plnění, které žalobkyně po žalovaném požadovala nynější žalobou ze dne [datum].