38 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení 16 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 7 690 Kč, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 474,92 Kč, c) kapitalizovaný úrok ve výši 10 239,13 Kč, d) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, e) úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 201 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet České republiky – Okresního soudu v Opavě [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 760 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, to vše z titulu jí postoupené úvěrové pohledávky, vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba], [IČO] (od [datum] vedena pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]), tj. právní předchůdce žalobkyně. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost smlouvu uzavřít a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 290 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] (od [datum] vedena pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 930 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 693,09 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 220,90 Kč a na poplatek za životní pojištění 16,01 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 16 760 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 706,91 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 779,10 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 273,99 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen, přičemž vycházel z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ Fajnpůjčce“) [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne [datum], soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba] jako úvěrující mezi sebou uzavřeli dne 26 8. 2016 smlouvu, na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, tj. dne [datum]; žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí úvěru v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 58 dohodnutých hotovostních splátkách po 305 Kč, přičemž vedle úvěrové jistiny se zavázal poskytovateli úvěru zaplatit úrok ve výši 23,72 % ročně (za dobu řádného trvání smlouvy v částce 1 400 Kč), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, dále pak k zaplacení doplňkové služby životního pojištění ve výši 290 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal k zaplacení částky 17 690 Kč v 58 splátkách po 305 Kč. Žalovaný se tak oproti čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč zavázal k zaplacení částky v celkové výši 17 690 Kč v 58 měsíčních splátkách po 305 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradil částku 930 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2011. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle tohoto ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdce žalobkyně byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl poskytovatel úvěru coby věřitel povinen vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39).

6. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalovaného ze dne [datum] plyne, že žalovaný vykazoval pravidelný měsíční příjem 19 200 Kč, jako zdroj příjmů je uveden hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u [právnická osoba] [příjmení], [IČO], čistá mzda činí 19 200 Kč, tento uváděný příjem není doložen výplatními páskami žalovaného, je zde pouze uvedeno, že obchodní zástupce úvěrující společnosti údaje žalovaného u zaměstnavatele telefonicky ověřil dne [datum], v kartě je také vykazován úvěr žalovaného u [právnická osoba] ve výši 80 000 Kč splácený měsíční splátkou 1 100 Kč, jako měsíční výdaje žalovaného je uvedena částka 13 300 Kč (z toho 8 500 Kč nájem a inkaso, 3 000 Kč na výdaje domácnosti, 1 100 Kč na splátky úvěru a 700 Kč na ostatní výdaje). Rozdíl mezi příjmy a výdaji je vykazován v částce 5 900 Kč a označován jako použitelný příjem. Žalovaný v kartě uvedl, že je svobodný, dále, že má samostatnou domácnost a má nájemní bydlení (je nájemník), nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila. V kartě je sice uvedeno, že obchodní zástupce úvěrující společnosti předložil k ověření finanční situace žalovaného výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, tyto doklady však soudu předloženy nebyly a soud tak například nemohl ověřit údaje nájemní smlouvy (kolik činí nájemné, ale také služby spojené s nájmem), obdobně soud neměl k dispozici výplatní pásky žalovaného, případně výpis z účtu žalovaného, aby soud mohl ověřit například řádné plnění žalovaného na jím čerpaný úvěr od [právnická osoba]

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

8. Z provedených zjištění soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně jako poskytovatel před poskytnutím úvěru nedostál řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházel toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdce coby úvěrující s náležitou péčí a řádně učinil. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) a též proto, že odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaný v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. Obdobně žalobkyně neprokázala příjem žalovaného výplatními páskami, případně plnění žalovaného na jeho jiný čerpaný úvěr u [právnická osoba] výpisem z úvěrového účtu dokládajícím plnění tohoto jiného dluhu žalovaného.

9. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Žalovaný plnil předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 930 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek původní jistiny úvěru v částce 9 070 Kč.

10. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 7 690 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

11. Soud má přitom zato, že závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících odůvodnění, že: <i>- postihem poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru,</i> <i>- z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru; proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem,</i> <i>- pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, v obecné rovině z toho vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.,</i> <i>-poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru,</i> jsou použitelné i na situaci úvěru poskytnutého v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl shledán neplatným v důsledku porušení poskytovatele úvěru k řádnému zkoumání úvěruschopnosti úvěrovaného ze strany poskytovatele úvěru.

12. Vycházeje z uvedeného, jakož i skutečnosti, že soud nebyl objektivně schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti nesplacenou úvěrovou jistinu splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na požadované příslušenství.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 54,1 %, neúspěšná byla v rozsahu 45,9 %, má proto právo na náhradu ve výši 8,2 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak z nákladů na zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (zaplaceno 800 Kč a uloženo k zaplacení 200 Kč dle odstavce IV. výroku), dále z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvoleného advokáta a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokáta. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokáta spatřuje soud v dané věci v odměně advokáta za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokáta částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč, dále pak částku 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 lit. a) cit. advokátního tarifu, a částku 252 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výdajů. Celkem tak náklady žalobkyně činily 2 452 Kč. Žalobkyni byla tedy podle zásady poměrného úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů řízení v částce 201 Kč (po zaokrouhlení).

14. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

15. Pokud soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení a v jejím rámci o odměně a paušální náhradě hotových výdajů advokáta rozhodoval podle § 14b odst. 1 a 5 cit. advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 7. 2014, je tomu tak proto, že soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně, zastoupena týmž právním zástupcem, podává žaloby opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tedy o zaplacení postoupené úvěrové pohledávky ze spotřebitelského úvěru) na ustáleném vzoru, přičemž tyto žaloby se liší zpravidla jen výší žalované částky a osobou žalovaného.