38 C 268/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 1 Kč, b) smluvní pokutu v částce 900 Kč, c) částku 3 204 Kč, d) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 7. 10. 2021, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 3 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč a částku 3 204 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, a to z titulu úvěrové pohledávky z úvěru, poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o úvěru, uzavřené k žádosti žalovaného ze dne [datum] mezi žalobkyní jak úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na jejímž základě žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč poskytla dne [datum], žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jako věřiteli částku 3 000 ve lhůtě splatnosti [datum] s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Ttvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti neuhradil ani zčásti, uplatnila vůči němu smluvní pokutu ve výši 900 Kč, když žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku [článek] [anonymizována dvě slova]; proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 450 Kč a celková výše smluvní pokuty ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru je tak 900 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci ust. § 121 uvedeného zákona. Žalobkyně rovněž požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč s tvrzením, že žalovaný na úhradu úvěru ničeho neuhradil a dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku [článek] odeslala žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě, s těmito upomínkami žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod., za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobkyně a žalovaného naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč, tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byla žalobkyně v důsledku porušení povinností žalovaného nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč, což je částka, která představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativu, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod., dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti. Tyto náklady představují jen toliko žalobkyní vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování dlužníka ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu. Žádné z těchto nákladů by nevznikly, kdyby žalovaný dodržel podmínky uzavřené smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněny ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům byla žalobkyně přinucena až v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které žalobkyně musela vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaného a nyní je tedy povinností žalovaného tyto v důsledku svého jednání uhradit, to vše v dohodnuté výši. Žalovanému byla dne [datum] odeslána upomínka a výzva k zaplacení.

2. Žalovaný, ač usnesením soudu vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. Soud pak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když souhlas účastníků řízení s tímto procesním postupem je ve spise doložen.

4. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným k jeho žádosti ze dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru poté, co si ověřila číslo účtu žalovaného a z jeho účtu obdržela ověřovací platbu ve výši 1 Kč, na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč bezhotovostně převodem na jeho účet dne [datum], přičemž žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni vrátit částku 3 000 Kč do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Zde soud poznamenává, že tento poplatek přesahuje 100 % jistiny poskytovaného úvěru. Žalovaný však jím čerpanou částku úvěru ani sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve sjednané lhůtě neuhradil. Podle článku [článek] smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny úvěru za každé porušení povinností nepeněžité povahy tam uvedené, za ty požadovala smluvní pokutu dvakrát 450 Kč, ač netvrdila ničeho konkrétně o tom, kterou z povinností nepeněžité povahy žalovaný porušil. Článek [článek] smlouvy pod písm. a), b), a c) obsahuje ujednání, že žalovaný je povinen zaplatit poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč po sedmi dnech prodlení s úhradou, poplatek za druhou upomínku ve výši 650 Kč po dvaceti dnech prodlení s úhradou a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání cestou inkasní agentury [právnická osoba] či jiné. Žalobkyně prokázala předloženými listinami, že zaslala žalovanému upomínku ze dne [datum] a ze dne [datum], dále, že inkasní agentura [právnická osoba] zaslala dne [datum] žalovanému poslední výzvu před žalobou. Žalobkyně dále prokázala předloženými listinami, že si v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyžádala od žalovaného výplatní lístek za [měsíc] [rok] (žalovaný měl k výplatě 25 165 Kč), posuzovala úvěruschopnost žalovaného se závěrem, že jeho příjmy činily 25 165 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], ty byly doloženy výplatní páskou, výpis z účtu žalovaného, ač je uváděn jako zdroj při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, však doložen není, žalovaný byl posuzován jako bezdětný, jako výdaje jsou uváděny na bydlení částkou 5 553 Kč, na energie 1 778 Kč, na osobní spotřebu 6 000 Kč, na jiné půjčky 3 594 Kč, rozdíl příjmů a výdajů je tak vykazován částkou 8 240 Kč, z toho žalobkyně resultovala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně však neprokázala, že by výdaje u žalovaného vykazované byly podloženy skutečnými doklady o výši nákladů, zejména na bydlení a energie, též není doložena listina o splácení jiné půjčky žalovaného. Jako významný zdroj informací o finanční situaci žalovaného by měl sloužit zejména výpis z účtu žalovaného za delší období, nebylo prokázáno jeho konkrétní zkoumání, toliko tvrzeno o ověřování z registru úvěrů REPI, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. V předsmluvní informaci k úvěru digitálně podepsané žalovaným dne [datum] je uvedena výše úvěru 3 000 Kč, doba trvání úvěru 30 dní, ohledně splátek a způsobu rozdělení je uvedeno, že žalovaný bude muset uhradit 1 x 3 840 Kč s poznámkou, že klient má povinnost vrátit spolu s jistinou poplatek/úrok za poskytnutí úvěru jednorázově spolu s jistinou převodem na bankovní účet poskytovatele tak, aby byly prostředky připsány poskytovateli nejpozději v den splatnosti úvěru. U popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru je uvedeno, že celková částka, kterou je třeba zaplatit -„ To znamená výše vypůjčené jistiny plus úroky a případné další náklady související s úvěrem“ - činí 3 840 Kč. Tyto informace jsou zavádějící, když v tomto kontextu mohly důvodně žalovaného vést k úvaze, že za úvěr ve výši 3 000 Kč zaplatí s poplatkem za úvěr a úrokem z úvěru jednorázově částku 3 840 Kč. Přitom v části předsmluvní informace pod bodem 3. Náklady spotřebitelského úvěru je uvedena pevná úroková sazba 39 % ročně a je zde uveden tento reprezentativní příklad: Částka k půjčení: 3 000 Kč, úrok: 96 Kč, úroková sazba: 39% p.a., poplatek: 744 Kč, splatnost: 30 dní, celkem k vrácení: 3 840 Kč, RPSN: 1 916%. Z uvedeného reprezentativního příkladu mohl žalovaný důvodně dojít k závěru, že za jeho„ půjčenou“ částku 3 000 Kč zaplatí spolu s úrokem ve výši 96 Kč a poplatkem ve výši 744 Kč celkem částku 3 840 Kč. V přímém rozporu s tímto v předsmluvní informaci uvedeném reprezentativním příkladu je pak článek 6.3 smlouvy o úvěru, podle něhož celková částka, kterou se úvěrovaný zavazuje úvěrujícímu zaplatit ke dni splatnosti vypočtená ke dni uzavření smlouvy, [článek] součtu jistiny poskytnutého úvěru, úroku a poplatku a je tak rovna částce ve výši 6 300 Kč, nebo v případě slevy za včasné splacení je pak celková částka k vrácení 3 840 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že informace poskytnuté žalobkyní v předsmluvní informaci o úvěru nekorelují smlouvě, která pak - oproti informaci o tom, že celková částka, kterou je třeba zaplatit, činí 3 840 Kč - uvádí jinou výši poplatku 3 240 Kč, resp. po slevě 744 Kč.

5. Soud posuzoval zjištěný skutkový stav podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. o smlouvě o úvěru, jakož i podle ust. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud z předložených listin žalobkyně dospěl k závěru o skutkovém stavu, který svědčí pouze o částečném oprávnění žalobkyně ve vztahu k uplatněnému nároku. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným formou prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem a úrokem ve lhůtě 30 dnů, prokázala rovněž, že se ve smlouvě s žalovaným dohodla pro případ jeho prodlení na povinnosti zaplatit jí poplatek za první upomínku 450 Kč a za druhou upomínku 650 Kč, dále pak také poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním vymáhání nezaplaceného dluhu inkasní agentuře při prodlení s jeho zaplacením. Prokázala rovněž, že obsahem smlouvy byla dohoda o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele posoudila řádně, tedy s náležitou pečlivostí. Ačkoliv v žalobě tvrdila, že poskytnutý úvěr žalovanému poskytla až po splnění této povinnosti, listinnými důkazy jí předloženými nebylo v řízení potvrzeno, že by tak skutečně učinila dostatečně důsledně. Nebylo prokázáno, že by důsledně prošetřila výdajové poměry žalovaného. Přitom podle ust. § 77 cit. zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel při komunikaci se spotřebitelem, včetně propagačního sdělení, nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace a zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů. Již shora bylo přitom zmíněno, že předsmluvní informace mohla u žalovaného vyvolat klamnou představu o výši nákladů předmětného spotřebitelského úvěru. Za dané situace soud dospěl k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro porušení zákonné povinnosti žalobkyně stanovené v § 77 (zejména nepoužívat formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se výše nákladů spotřebitelského úvěru), zejména však ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož má poskytovatel úvěru jako podnikatel povinnost před jeho poskytnutím řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. K této neplatnosti uvedeného právního jednání soud přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal (viz např. rozsudek KS Ostrava sp. zn. 8 Co 47/2018) a jedná se tak o neplatnost absolutní. Z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy jsou si účastníci povinni vrátit to, co plnili (§ 2993 o. z.). Za dané situace, kdy žalovaný plnil ve prospěch žalobkyně částku 1 Kč a žalobkyně naopak plnila žalovanému 3 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení částky 2 999 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně z větší části úspěšnému žalovanému nepřiznal nárok na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť ze spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly.