38 C 269/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 164 217,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 164 217,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 148 026,18 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u název soudu dne 17. 7. 2020, postoupenou Okresnímu soudu v Opavě dne 18. 10. 2021 a doplněnou podáním ze dne 19. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 164 217,17 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným, a to z titulu úvěrové pohledávky, vzniklé na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne datum, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatky a úroky ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na jeho účet dne datum, žalovaný ale splátky poskytnutého úvěru řádně nehradil, žalobkyně proto dopisem ze dne datum od smlouvy o úvěru odstoupila s účinky odstoupení ke dni datum. Odstoupením od smlouvy se stal splatný celý do té doby nesplacený úvěr v částce jistiny ve výši 148 026,18 Kč, splátek pojištění ve výši 3 104,76 Kč, úroků ve výši 11 586,23 Kč, nákladů upomínek a nákladů odstoupení od smlouvy ve výši 1 500 Kč, celkový dluh žalovaného tak činí 164 217,17 Kč, tento dluh žalovaný ani přes výzvu ze dne datum neuhradil.

2. Žalovaný, ač byl usnesením název soudu vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

3. K jednání, nařízenému na den datum, se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavil, neúčast omluvila a navrhla, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný u jednání uvedl, že je si vědom, že čerpal od žalobkyně částku v celkové výši 260 253,64 Kč na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené s žalobkyní ze dne datum, přičemž žalobkyni ve splátkách uhradil celkem částku 326 900 Kč a s ohledem na skutečnost, že poskytnutou částku ve výši 260 253,64 Kč celou již ve splátkách zaplatil a nad tuto částku žalobkyni zaplatil ještě navíc částku ve výši 66 646,36 Kč, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud provedl dokazování listinami, které ve věci předložila žalobkyně, a to: - úvěrovou smlouvou číslo mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným s podpisem žalovaného ze dne datum, - formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru název, - Všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba anonymizováno pro spotřebitelský úvěr název – číslo číslo, - Všeobecnými pojistnými podmínkami číslo smlouvy o skupinovém pojištění číslo číslo, - výpisem z účtu k úvěru číslo - sazebníky poplatků pro smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně, - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne datum, - potvrzením o výši příjmu žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno právnická osoba ze dne datum, - výpisem z účtu žalovaného u právnická osoba ze dne datum, - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne datum (první upomínkou žalovanému), - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne datum (druhou upomínkou žalovanému), - zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, - dopisem žalobkyně žalovanému ze dne datum (odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění), - poštovními podacími archy doporučeně odeslané pošty ze dne datum a datum, přičemž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně tvrdila a žalovaný potvrdil (a mezi účastníky je tak nesporné), že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvou číslo s podpisem žalovaného ze dne datum, a to žalobkyně v pozici úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný v postavení spotřebitele, nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro spotřebitelský úvěr název anonymizováno číslo číslo, Všeobecné podmínky pro pojištění číslo – číslo a Sazebník poplatků žalobkyně. V doplňujícím tvrzení ze dne datum žalobkyně předložila podrobný přehled částek, které žalovaný z titulu uvedené úvěrové smlouvy čerpal (celkem v tam uvedených obdobích čerpal částku 260 253,64 Kč), jakož i podrobný přehled toho, na jaké jednotlivé nároky ze smlouvy a sazebníku byly započteny splátky uhrazené žalovaným v tam uvedených obdobích (celkem uhradil částku 326 900 Kč, přičemž je přehledně uvedeno, co z jednotlivých splacených splátek ve výši 4 500 Kč měsíčně bylo započteno na splátku pojištění, splátku úroků a splátku čerpané úvěrové jistiny); i skutečnosti o čerpání úvěru ve výši 260 253,64 Kč a žalovaným zaplacených úhradách v celkové výši 326 900 Kč jsou mezi účastníky nesporné, když žalovaný tato tvrzení žalobkyně u jednání potvrdil. Nadto tyto skutečnosti vyplývají i z výpisu z účtu k úvěru číslo. Žalobkyně v řízení prokázala, že dopisem žalovanému ze dne datum projevila vůli k odstoupení od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu, současně mu oznámila skutečnost o zániku pojištění; tento dopis byl prokazatelně doručován žalovanému doporučenou poštou (jak plyne z poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne datum) a nutno tak uzavřít, že se dostal do dispoziční sféry žalovaného. Z obsahu žalobkyní předložené zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena následujícím způsobem: totožnost ověřena dle občanského průkazu a řidičského průkazu, žádost žalovaného schválena v název na základě interní analýzy a dle pravidel rozhodovacího stromu, proběhla kontrola celé složky údajů uvedených klientem, údaje byly ověřeny telefonicky s klientem, mzda klienta byla ověřena u klientova zaměstnavatele, byly prověřeny veřejné i komerční registry shromažďující informace o finančním stavu klientů příjmení (registr příjmení příjmení, zájmového sdružení právnických osob) ‐ negativní, insolvenční rejstřík ‐ negativní, registr název (anonymizováno 5 slov IČO) - negativní, zjištěným příjmem klienta byla mzda ve výši 26 333 Kč, příjmy byly ověřeny potvrzením o výši příjmů, výdaje byly ověřeny v registru název, zjištěnými výdaji byl nájem ve výši 5 000 Kč, ostatní splátky ve výši 4 000 Kč a nad rámec uvedeného byly zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení dle databáze Českého statistického úřadu. V této listině si sama žalobkyně interně uzavřela, že při posouzení výše uvedených údajů pro schválení úvěru pro klienta bylo postupováno s odbornou péčí, kdy na základě žádosti o úvěr dlužník prohlásil a svým podpisem stvrdil svou příjmovou a výdajovou stránku, údaje byly zkoumány při využití získaných informací, které byly vícestupňově analyzovány a porovnány se známými a vlastním šetřením zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích klienta s výsledkem - rozdíl příjmů a výdajů: 17 333 Kč, splátka pro právnická osoba: 4 500 Kč, přičemž po provedené analýze byl klient celé jméno žalovaného shledán úvěruschopným. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno právnická osoba ze dne datum soud má za prokázáno, že žalovaný měl průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 26 333 Kč, výpis z účtu žalovaného u právnická osoba za období od datum do datum přitom dokumentuje pohyby na tomto účtu až po uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum a tyto tak nejsou pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy relevantní. Přitom čistý příjem žalovaného ze zaměstnání je ve smlouvě o revolvingovém úvěru uveden částkou 25 000 Kč měsíčně, dále jsou uvedeny ostatní příjmy ve výši 30 000 Kč, výdaje 5 000 Kč na nájemné či hypotéku, 4 000 Kč na splátky úvěrů, leasingů a půjček. Žalobkyně však kromě uvedené listiny (svého interního vyhodnocení zkoumání úvěruschopnosti) a potvrzení o výši příjmu žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno právnická osoba ze dne datum soudu nepředložila žádné listiny, jimiž by prokázala, že údaje, které si vzala za základ pro uvedené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, se opírají o reálné ověření příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný přitom uvedl, že bydlí v domě u rodičů a žije s družkou. Není nikterak doložen tvrzený další příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč, ničím nejsou doloženy výdaje na tvrzené nájemné (např. nájemní smlouvou apod.) když je zřejmé, že náklady na bydlení a služby spojené s nájmem v uvedeném období a za situace, kdy žalovaný vykazoval, že žije s družkou, musely nutně částku 5 000 Kč přesahovat. Není ničím doložen ani výdaj 4 000 Kč na splátky (smlouvou, z níž plyne povinnost ke splátkám). Nelze přijmout za dostatečné pro řádné (odborné a profesionální) zkoumání úvěruschopnosti žalovaného toliko prohlášení, že byly zohledněny státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrných nákladů na bydlení dle databáze Českého statistického úřadu; naopak tyto výdaje na živobytí nutno zkoumat zcela konkrétně s ohledem na konkrétní a doložené skutečnosti.

5. Podle ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Jelikož smlouva o úvěru byla uzavřena 11. 6. 2013, nárok žalobkyně se řídí hmotně právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013, tj. v dané věci obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., to podle ust. § 497 a násl. tohoto zákoníku o smlouvě o úvěru. Při právním posouzení ovšem nutno vyjít ze skutečnosti, že se jedná o úvěr spotřebitelský, když žalovaný je nepodnikající fyzickou osobou. Přitom podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. platí, že ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. V poměrech souzené věci je tak nutno aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., účinného od 1. 1. 2011. Podle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jak vyplývá z komentáře k tomuto ustanovení, ačkoliv český právní řád neobsahuje obecnou definici pojmu "odborná péče", lze shrnout, že tento pojem zahrnuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu zákazníka (zde spotřebitele, potenciálního úvěrového dlužníka). Samotný pojem "nejlepší zájem zákazníka" pak nelze vykládat subjektivně v tom smyslu, že se jedná o co nejpřesnější naplnění jeho přání, ale objektivně, tedy co je pro zákazníka skutečně nejlepší, jakkoliv jeho původní představa mohla být v důsledku nedostatečných znalostí či zkušeností odlišná. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

6. Žalobkyně nebyla přítomna jednání a zbavila se tak dobrodiní být ze strany soudu poučena (ve smyslu ust. § 118a o.s.ř.) o nezbytnosti označit další důkazy, jimiž by mohlo být prokázáno, že řádně a odborně (tj. náležitým a zcela konkrétním způsobem) zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to ve vztahu nejen k jeho příjmům, ale zejména k výdajům, a to pod následkem neunesení důkazního břemene. Za dané situace pak soud uzavřel, že žalobkyně i přes doložené listiny neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně.

7. Z uvedeného pak nutno dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona o spotřebitelském úvěru učinit závěr, že uvedená smlouva o úvěru je neplatná. Podle ust. § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, platí, že je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyně by tak z neplatné smlouvy o úvěru měla nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal po zohlednění žalovaným na splátkách provedených plateb. Jelikož žalovaný od žalobkyně čerpal celkem částku 260 253,64 Kč (a to dle tvrzení samotné žalobkyně) a žalovaný na splátkách zaplatil částku 326 900 Kč (rovněž dle tvrzení samotné žalobkyně), bylo nutno uzavřít, že nárok žalobkyně žalobou uplatněný důvodný není a žalobu v celém rozsahu zamítnout za situace, kdy žalovaný v obraně proti žalobě ani formou vzájemného návrhu ničeho nepožadoval.

8. O nákladech řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, tohoto práva se však výslovně vzdal, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.