38 C 309/2020

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 560 Kč, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 18. 11. 2020, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 560 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, a to jako jí postoupené úvěrové pohledávky, vzniklé ze smlouvy o revolvigovém úvěru, uzavřené mezi společností [právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako úvěrující a původním věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou dne [datum], na jejímž základě žalovaná čerpala mimo jiné úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku ve výši 15 000 Kč, kterou měla v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jeho uživatelského účtu, případně emailu splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené výpisu, a to až do výše celkové dlužné částky. Žalovaná jako dlužník se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, uvedená společnost jako věřitel ji vyzvala k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaná jako dlužník tak ani přes výzvy neučinila a závazek v plné výši řádně a včas neuhradila. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, která je uvedena v posledním vydaném výpisu, který obsahuje přehled celkové dlužné částky ke dni splatnosti. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, a to ode dne [datum] uvedeném taktéž v posledním vydaném výpisu do úplného zaplacení jistiny dluhu. Dále věřiteli vznikl v souvislosti s čerpáním úvěru nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle [anonymizována dvě slova] smlouvy, který neuhradila, a to z čerpaného úvěru ve výši 15 000 Kč ode dne [datum] do dne splatnosti [datum] uvedené v posledním vystaveném výpisu. [právnická osoba] jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně pohledávky za žalovanou. Společnost [právnická osoba] pak uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní jakožto postupníkem a na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to včetně pohledávky za žalovanou. Věřitel a následně žalobkyně vyzvali žalovanou k úhradě, avšak žalovaná svůj závazek v plné výši neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná, ač usnesením soudu vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. K nařízenému jednání dne [datum] se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, neúčast omluvili, souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. K jednání se bez omluvy nedostavila ani žalovaná, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřila, jí byla doručena vložením do jí užívané schránky již dne [datum] a předvolání k jednání jí bylo doručeno vložením do jí užívané schránky již dne [datum].

4. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z listin, předložených žalobkyní; provedl dokazování listinami, a to: -) smlouvou o revolvingovém úvěru mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, datovanou dne [datum] (v níž podpisy účastníků absentují), -) obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR, účinnými od [datum] [rok], -) formulářem Standardní informace o spotřebitelském úvěru, -) listinou označenou jako [jméno] application info, -) smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem ze dne [datum] se seznamem postupovaných pohledávek, -) smlouvou o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum] se seznamem postupovaných pohledávek, -) [právnická osoba] – standardními podmínkami smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice ze dne [datum], -) oznámením žalované ze dne [datum] o postoupení pohledávky [právnická osoba], -) platební informacemi adresované žalované – výpisy s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek (3x), -) předžalobní upomínkou žalobkyně žalované ze dne [datum], 5. Z uvedené listiny – smlouvy o revolvingovém úvěru mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, datované dne [datum] (v níž podpisy účastníků absentují), soud nemá za prokázáno, že skutečně došlo k platnému uzavření smlouvy mezi těmito smluvními stranami. Byť žalobkyně tvrdí, že žalovaná uzavřela s uvedenou společností smlouvu, jejíž nedílnou součástí smlouvy jsou dle [anonymizována dvě slova] smlouvy obchodní podmínky ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba] v souladu s [anonymizováno] [číslo listu] obchodních podmínek prostřednictvím webového rozhraní k žádosti o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a [právnická osoba] následně prověřila totožnost žalované a kladně posoudila její úvěruschopnost, nelze vyloučit zneužití údajů žalované při uzavírání této smlouvy, standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou sice na formuláři úvěrující společnosti uvedeny, nicméně rovněž nelze mít spolehlivě za prokázáno, že právě žalovaná byla s nimi seznámena. Pokud jde o prokázání, že poskytovatel úvěru řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., pak zůstalo toliko u obecného tvrzení žalobkyně, nijak ovšem důkazně prokázaného. Ust. § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že při posuzování úvěruschopnosti posuzuje poskytovatel úvěru zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V tomto směru zcela absentují jednak konkrétní tvrzení žaloby, stejně tak označení důkazů o konkrétních skutečnostech příjmů a výdajů žalované, event., dřívějších závazcích žalované. Není tedy tvrzeno, natož prokázáno, že by původní věřitel tyto konkrétní (a jaké) údaje od žalované získal a odpovědně tak mohl posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Tím, že žalobkyně ani její zástupce se jednání neúčastnili, zbavili se tak dobrodiní, být ze strany soudu poučeni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nezbytnosti doplnit dosavadní tvrzení o zcela konkrétním způsobu prověřování příjmů a výdajů žalované, jejich předchozích závazcích a o výsledku tohoto prověřování pod následkem neúspěchu ve sporu pro neunesení břemene tvrzení, jakož i o nezbytnosti označit konkrétní důkazy o těchto doplňujících tvrzeních pod následkem neúspěchu ve sporu pro neunesení břemene důkazního. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel splnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, což má za následek důsledky předpokládané v ust. § 87 odst. 1 cit. zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 75 cit. zákona je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ust. § 76 odst. 1 cit. zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za prokázanou řádně splněnou povinnost původního věřitele řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) nesplnil, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak řádně učinil. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má tedy s ohledem na vše uvedené za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití ust. § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud byl proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované jako spotřebitele. V souvislosti s již zmíněným ust. § 588 o.z. o tom, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nutno poukázat i na v úvěrové smlouvě uvedenou úrokovou sazbu úvěru, která byla v smlouvě„ sjednána“ sazbou 8,5 % měsíčně, což představuje roční úrokovou sazbu ve výši 102 %; tuto úrokovou sazbu nutno považovat za již„ lichevní“, pročež neplatnost úvěrové smlouvy, i pokud by bylo prokázáno, že ji žalovaná skutečně sjednala, by bylo nutno dovodit i z tohoto důvodu proto, že smlouva o úvěru s takto nepřiměřeně vysokým úrokem se příčí dobrým mravům.

9. V řízení žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně splnil. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, i pokud by bylo nepochybně prokázáno, že uvedené smluvní strany (tedy i žalovaná na straně úvěrované) skutečně předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřely. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná práva a povinnosti a obě smluvní strany by tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily ve smyslu ust. § 2993 o. z. Žalované by tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni (jako nástupkyni na místě věřitele, která měla pohledávku z úvěru za žalovanou nabýt postoupením) částku ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně však v řízení podle soudu ani řádně neprokázala čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč žalovanou. Podle uvedené smlouvy o úvěru ([anonymizována tři slova]) věřitel převede peníze na účet klienta, který klient sdělil při podání žádosti o úvěr. Žádný důkaz o převodu částky 15 000 Kč na účet žalované předložen nebyl (za takový důkaz soud nepovažuje listinu označenou jako [jméno] application info). Nadto v postupních smlouvách předložených k důkazu (jejich přílohách se seznamy postupovaných pohledávek), jimiž žalobkyně prokazuje svou aktivní legitimaci ve sporu o zaplacení pohledávky za žalovanou, soud ani příslušnou položku postupované pohledávky, která měla být vedena pod [číslo] nenalezl.

10. Za této situace soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, když jednak dovodil absolutní neplatnost uvedené úvěrové smlouvy (i pokud by byla žalovanou skutečně uzavřena), jednak žalobkyně ani neprokázala, že by žalovaná tvrzenou jistinu úvěru skutečně čerpala a neprokázala, že by pohledávku za žalovanou postoupením vůbec nabyla.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.