38 C 65/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 17 260,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 1 648,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 348,53 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 341,32 Kč, c) částku 7 379,19 Kč, d) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, e) smluvní pokutu v částce 1 060,26 Kč, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala, aby žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni: a) částku 8 348,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 348,53 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 341,32 Kč, s „ kapitalizovaným úrokem“ ve výši 7 379,19 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, b) smluvní pokutu ve výši 1 060,26 Kč, přičemž uvedený„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 7 379,19 Kč ve skutečnosti dle tvrzení samotné žalobkyně představuje nesplacený smluvní úrok v částce 668,35 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 4 030,27 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru v částce 764,34 Kč, nesplacený inkasní poplatek částce 1 480,51 Kč a postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v částce 435,72 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že se domáhá pohledávky z titulu jí postoupené úvěrové pohledávky za žalovanou ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou v písemné formě, jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek pro zvolenou variantu úvěru, na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v prvním odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 3 300 Kč, úhrada byla původním věřitelem alokována na jistinu ve výši 1 651,47 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky ve výši 1 648,53 Kč, a to dle předpisu splátek, tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 15 292 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 8 348,53 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 6 943,47 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Ode dne [datum] je tedy žalovaná v prodlení s úhradou uvedené částky. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, na základě této smlouvy pak došlo k postoupení dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 8 348,53 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 1 060,26 Kč. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na § 168 odst. 1 téhož zákona. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, ani přes poslední upomínku před podáním žaloby ze dne [datum].

2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen.

3. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

4. Soud pak ve věci rozhodoval bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. na základě listin, předložených žalobkyní, když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen.

5. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, a to žádosti žalované o úvěr u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně Předpisu splátek v příloze č. 1 smlouvy, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dodatku [číslo] k této smlouvě, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne [datum], poštovního podacího archu ze dne [datum] dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek žalované, předžalobní upomínky ze dne [datum] a kopie poštovního podacího archu doporučeně odeslané pošty k předžalobní upomínce ze dne [datum], soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako spotřebitel a společnost [právnická osoba] jako úvěrující mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, smlouva obsahuje ujednání, že za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč zaplatí žalovaná jako dlužník celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč. Jistinu poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč a částku 8 592 Kč (tj. celkové náklady spotřebitelského úvěru takto specifikované ve smlouvě), celkem tedy částku 18 592 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 14 splátkách po 1 328 Kč ve lhůtách dle předpisu splátek v příloze smlouvy. Smlouva obsahuje i ujednání o důsledcích prodlení, a to vedle zákonných úroků z prodlení i smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum], dodatku [číslo] k této smlouvě, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti a předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalované ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty k této písemnosti, lze uzavřít, že úvěrová pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru původního věřitele byla postoupena žalobkyni a žalobkyně prokázala, že ona je nyní věřitelem úvěrové pohledávky za žalovanou a ve věci aktivně legitimována, přičemž žalovaná na předžalobní výzvu jejího právního zástupce nijak nereagovala.

6. Žalovaná v obraně proti žalobě ničeho netvrdila, natož, aby prokázala, že by žalobkyni jako současnému věřiteli, příp. jejímu předchůdci v pozici věřitele, plnila více, než tvrdila sama žalobkyně. Žalovaná dle žalobkyně dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutý úvěr dle tvrzení samotné žalobkyně toliko částečně plnila, když„ uhradila částku ve výši 3 300 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu (ve výši 1 651,47 Kč) a ve výši 1 648,53 Kč na smluvně sjednané příslušenství pohledávky“.

7. Soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po posouzení skutkových zjištění podle uvedených ustanovení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby toliko co do nesplacené úvěrové jistiny ve výši 6 700 Kč. Ve zbývající části shledal soud žalobou uplatněné nároky za nedůvodné, a proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl v odstavci II. výroku.

8. Ve věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Soud uzavřel, že společnost [právnická osoba] jako původní věřitel před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena všemi nezbytnými podklady, a úvěruschopnost žalované tak řádně neprověřila. Z žádosti žalované o úvěr ze dne [datum] lze dovodit toliko, že žalovaná tvrdila údaj o svém svobodném stavu, nikterak ovšem žalobkyně - byť je jen postupník žalobou vymáhané úvěrové pohledávky – neprokázala, že původní věřitel skutečně měl od žalované k dispozici tvrzené příjmy z výplatních pásků a z invalidního důchodu (jinak by je nepochybně žalobkyně předložila s tvrzením o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované), nebyla doložena ani pracovní smlouva. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr z žádosti žalované o úvěr (tedy z informací získaných od žalované, které vyplnila v žádosti o úvěr), ale také z listin a dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Dle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr měla příjem ze zaměstnání 18 514 Kč měsíčně a z invalidního důchodu 6 526 Kč měsíčně (důchodový výměr nebyl vůbec doložen), celkem tak tvrzený příjem měl činit 25 040 Kč, její výdaje činily 1 000 Kč na bydlení (tvrzení, že bydlí s rodiči, přitom bydlení vykazuje na adrese v [obec a číslo], [ulice a číslo] od [datum]), výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč měsíčně bez bližší specifikace, tvrdí srážky ze mzdy ve výši 8 688 Kč měsíčně (bez bližší specifikace a uvedení důvodu srážek - např. zda jde o srážky z exekuce a na plnění jakých konkrétních závazků žalované), po odečtení tvrzených výdajů (nikoliv ovšem řádně doložených) ve výši 13 098 Kč měsíčně od příjmů ve výši 25 040 Kč (rovněž nikoliv řádně doložených – zejména ohledně tvrzeného invalidního důchodu) zbývalo žalované jako tvrzený použitelný měsíční příjem 11 942 Kč a v takovém případě bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy činila 1 328 Kč. Podle soudu však původní věřitel nemohl vycházet toliko z předložených podkladů a promítnutí údajů z nich do vyplněné žádosti žalované o úvěr. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů, závěr o výši použitelného měsíčního příjmu žalované (25 040 Kč ze mzdy a nedoloženého invalidního důchodu mínus 13 098 Kč), tj. částky 11 942 Kč, tak původní věřitel učinil z údajů tvrzených žalovanou jako žadatelkou, tímto věřitelem však nedostatečně zkoumaných na straně jak příjmové, tak výdajové. Není zřejmé, zda úvěrující společnost zkoumala povahu srážek ze mzdy a výživné, jakož i povahu a plnění závazků žalované z tvrzených srážek ze mzdy (k tomu není nic tvrzeno ani dokladováno).

10. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně (byť je v pozici postupníka úvěrové pohledávky a tedy nyní jejím věřitelem) musí být schopna při jejím vymáhání prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah žádosti o úvěr, nejsou náležitě doloženy výdajové poměry žalované (např. na bydlení jiné výdaje na energie a další životní potřeby, stejně jako podstata a výše závazků, které jsou důvodem srážek ze mzdy, apod.).

11. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně (původního věřitele) finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, zaplatila přitom dle tvrzení samotné žalobkyně toliko částku ve výši 3 300 Kč. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, která je nyní věřitelem, dosud nesplacené prostředky jistiny ve výši 6 700 Kč, tedy část plnění, které od předchůdkyně žalobkyně (úvěrující společnosti) z titulu neplatné smlouvy obdržela a dosud nevrátila.

12. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství.

13. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] pod bodem 14. a následujících odůvodnění mimo jiné uvedl: <i>„ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.</i> 14. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že soud pro pasivitu žalované v řízení nebyl objektivně schopen zjistit aktuální poměry žalované a její možnosti dosud nesplacenou část úvěrové jistiny splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na smluvní pokutu a požadované příslušenství.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch a měla by tak právo na náhradu části jí vzniklých nákladů, podle obsahu spisu jí však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.