40 C 122/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 28 943 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 960 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 22 983 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 299,63 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 615,78 Kč a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 10 259,63 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 28 943 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, s žalovanou uzavřela Smlouvu číslo (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které žalované poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně také souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč (představující kapitalizované úroky ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení účtu 4 127 Kč) a splácet poskytnutou zápůjčku včetně souhrnného poplatku formou 60týdenních splátek po 439 Kč, poslední splátka byla ve výši 382 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 8 040 Kč, dál však předepsané splátky řádně a včas nehradila, v důsledku toho vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení; tuto částku žalobkyně kapitalizovala k datum a požaduje toliko 7 000 Kč. Žalovaná je v důsledku svého prodlení dále povinna uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k datum ve výši 615,78 Kč a sankční poplatky ve výši 3 700 Kč právnická osoba ze Smlouvy číslo v celkové výši 29 558,78 Kč (tj. jistina 10 259,63 Kč, poplatky za poskytnutí a správu 7 983,37 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 7 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 615,78 Kč a sankční poplatky 3 700 Kč) vůči žalované byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinky k datum postoupena na žalobkyni, což postupitelka písemně dne datum oznámila žalované. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 28 943 Kč a příslušenství tvořící kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 615,78 Kč, smluvní úrok ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 10 259,63 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 10 259,63 Kč od datum do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila.

2. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky před poskytnutím zápůjčky provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), dále prověřila úvěruschopnost žalované například prostřednictvím insolvenčního rejstříku, z evidence neplatných dokladů a dalších. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaná poskytla v zákaznické kartě, přičemž ve vztahu k výdajům žalované v tvrzené výši 3 000 Kč připočetla životní minimum a následně vzniklou částku navýšila dle svého ekonomického modelu. Výsledkem pak bylo zjištění, že žalovaná je schopná zápůjčku splácet. Následně poskytovatel zápůjčky s žalovanou uzavřel smlouvu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo z datum soud zjistil, že tohoto dne uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla finanční částku ve výši 14 000 Kč v hotovosti s tím, že zápůjčku a související poplatky 12 283 bude žalovaná splácet v týdenních splátkách po 439 Kč. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne datum vč. poštovního podacího archu, z nichž zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení své pohledávky ze smlouvy o zápůjčce (ve výši 29 558,78 Kč bez příslušenství) a toto oznámení žalované žalobkyně rovněž odeslala dne datum na adresu adresa žalované; současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do datum. Soud dále provedl důkaz Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne datum, z níž zjistil, že žalovaná požádala o zápůjčku ve výši 10 000 Kč a ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Pobírá toliko invalidní důchod ve výši 14 419, další čisté příjmy domácnosti činí 14 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná nemá sjednány žádné jiné zápůjčky, nemá vlastní bankovní účet. Dle údajů uvedených v kartě měla poskytovateli zápůjčky poskytnout dvě složenky, a to za duben a květen 2019. Z výpisu z Centrální evidence exekucí pořízeného dne datum vyplývá, že na majetek žalované je od datum (tj. po uzavření smlouvy) vedena jedna exekuce. Z provedeného dokazování vyplývá, že před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky řádně a s odbornou péčí neověřil zejména výdaje žalované tvrzené ve výši pouhých 3 000 Kč. Tato částka zjevně nemůže pokrýt nezbytné výdaje dospělého člověka. Přesto, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, jí právní předchůdkyně poskytla úvěr o cca třetinu vyšší (14 000 Kč), aniž se blíže zajímala o to, co představují ostatní čisté příjmy domácnosti (zřejmě rodičů), jaké jsou další výdaje společné domácnosti a ověřila skutečnou výši měsíčních výdajů žalované. Poskytovatel zápůjčky tak nedostál své zákonné povinnosti a s ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další navržené důkazy již neprováděl.

6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do datum se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se ho spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

7. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splnil, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel vyšel z informací, jež mu žalovaná poskytla v Kartě zákazníka a dle tvrzení žalobkyně doložila složenkami za dva předcházející měsíce (vlastní příjmy), mimo to však tvrdila ještě další příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč a tento nikterak nedoložila. Z dokladů předložených žalobkyní není zřejmé, zda poskytovatel zohlednil při posouzení rovněž tento ostatní příjem či nikoli. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí toliko 3 000 Kč, a k těmto výdajům nedoložila poskytovateli ničeho. Poskytovatel si od žalované nevyžádal žádné další informace. Ačkoliv žalobkyně soudu doložila obsáhlou metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů a tvrdila, že k tvrzeným výdajům žalované připočetla životní minimum a následně vzniklou částku ještě navýšila dle svého ekonomického modelu, soud konstatuje, že odhad výdajů klienta a následný propočet nestačí k naplnění zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost klienta a může být toliko podpůrným zjištěním. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr nebo hypotetická statistická data. Jedině skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému, resp. nepodloženému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet, nepostupovala jako profesionál a řádně se nezabývala poměry žalované, aby ji ochránila před nezodpovědným zadlužením, a nedostála tak své zákonné povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přesto s žalovanou smlouvu uzavřela a poskytla jí zápůjčku dokonce v částce vyšší, než žalovaná požadovala. V dané souvislosti soud podotýká, že není podstatné, v jaké výši je zápůjčka poskytována. Tvrzení žalobkyně, že míra prověřování odpovídá úvěrované částce, je irelevantní. Zákon povinnost zkoumat úvěruschopnost úvěrovaného nikterak nediferencuje ve vztahu k výši poskytovaných financí.

8. Žalovaná získala na úkor žalobkyně, která předmětnou pohledávku postoupením nabyla, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradě dne datum (spolu s oznámením o postoupení pohledávky) a ve výzvě žalovanou vyzvala k zaplacení do datum. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne datum. Nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnila ani námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Žalovaná obdržela částku ve výši 14 000 Kč, dle žalobních tvrzení na úvěr uhradila 8 040 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 5 960 Kč a rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 33 938,18 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 7 232 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 26 706,18 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.