40 C 131/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 937,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 937,91 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 674,84 Kč od 16. 11. 2024 do 21. 3. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,75 % ročně z částky 63 612,75 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 674,84 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 370 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58 937,91 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 12. 5. 2020 uzavřela prostřednictvím své klientské zóny s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti (viz příloha smlouvy o úvěru). Úvěr byl vyplacen v souladu s ujednáním čl. IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků hradit v měsíčních splátkách po 5 191 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci; žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2024. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20. 11. 2024, následující upomínku dne 5. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikterak nereagoval, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru (zesplatnění z 21. 3. 2025). Do dnešního dne žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 58 937,91 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 674,84 Kč (23 % z částky 58 937,91 Kč od 16. 11. 2024, tj. dne následujícího po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 21. 3. 2025), náklady na upomínkování ve výši 800 Kč (za upomínku 1 a upomínku 2) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 63 612,75 Kč (tj. jistina a úrok, jež se stal dle čl. 4.9 smlouvy součástí jistiny) od 5. 4. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby, svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 25. 7. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 12. 5. 2020 včetně příloh č. 1 až 7, žádost o zřízení inkasní služby a žádost o doplňkovou službu PODPORA, potvrzení o provedené platbě z 13. 5. 2020 (2 x), upomínky z 20. 11. 2024 a 5. 12. 2024 vč. podacích lístků, informaci o zesplatnění úvěru vč. předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 a podacího lístku, a zjistil, že účastníci spolu dne 12. 5. 2020, prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla celkem 120 000 Kč, přičemž částku 31 403 Kč žalovaný obdržel na svůj účet, částka 69 097 Kč byla vyplacena na základě žádosti žalovaného jeho věřiteli, , právnická osoba, , a částku 19 500 Kč žalobkyně dle dohody stran započetla na náklady spojené s vyřizováním úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 splátkách, celková výše splátek mimo poplatků službu PODPORA (ve výši 1 609 Kč) a poplatků za inkasní službu (ve výši 495 Kč), obojí zřízené na žádost žalovaného, činila 3 087 Kč. Součástí smluvní dokumentace je mj. příloha č. 5 – Dotazník k posouzení bonity žadatele a Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele, z nichž soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý, nemá děti, je zaměstnán u , právnická osoba, . s příjmem 32 448 Kč (tento příjem měl být dle tvrzení žalobkyně ověřen z výpisu z bankovního účtu). Náklady na bydlení činí 3 000 Kč, náklady na spotřebitele 6 800 Kč, náklady na manželku 1 200 Kč, závazky neuvedl žalovaný žádné. Žalobkyně tvrdí, že provedla lustraci žalovaného v CEE a ISIR s negativním výsledkem. Po provedeném skóringu žalovaného vyhodnotila jako úvěrovatelného a jeho finanční bilanci za pozitivní. Žalobkyně dvakrát písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky z 15. 11. 2024 a upozornila ho na možnost zesplatnění úvěru. Dne 21. 3. 2025 pak žalovanému oznámila, že úvěr zesplatnila a současně ho před podáním žaloby vyzvala k úhradě.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

6. Žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť neprokázala, že by zkoumala a ověřila především výdaje žalovaného. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Nadto, žalovaný v Dotazníku neuvedl žádné své závazky, přitom ze smlouvy samotné je patrné, že si u žalobkyně půjčil finance opakovaně, když předmětný úvěr měl primárně splatit jiný jeho závazek u této společnosti. Sankcí za porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost úvěrové smlouvy. Soud byl přitom připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.

7. Žalovaný fakticky získal od žalobkyně částku ve výši 100 500 Kč, z čehož žalobkyně požaduje toliko 58 937,91 Kč, tato částka tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný jistinu obdržel, resp. s ní mohl disponovat dne 13. 5. 2020, od následujícího dne poté měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 58 937,91 Kč ke dni 14. 5. 2020, a pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 15. 5. 2020 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně. Žalobkyně přitom v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z celkové jistiny ve výši 12 % ročně až počínaje 5. 4. 2025. Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.

8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 2 947 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 2 577 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 370 Kč.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla úspěšná v 90 %, soud jí proto přiznal náhradu nákladů ve výši 80 % z celkové částky 17 140 Kč, tj. 13 712 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 947 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 460 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 10 380 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 2 463 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.