40 C 148/2026

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 12 186 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 186 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 370 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 4 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, Jméno advokáta.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 186 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 12. 2025 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovaným. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 18. 9. 2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz uzavřela, a na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr v celkové výši 9 200 Kč převodem na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný se současně zavázal uhradit úrok ve výši 2 170 Kč. Úvěr měl být vrácen do 25. 11. 2025, žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 12 186 Kč, jež se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 200 Kč, smluvního úroku ve výši 2 170 Kč a smluvní pokuty ve výši 816 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru; přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno ve smlouvě na str.

1. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného dle jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie.

2. Žalovaný namítal, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu porušení povinnosti původního věřitele posoudit jeho úvěruschopnost, jednak pro rozpor s dobrými mravy, zejména s ohledem na výši sjednaného úroku. V důsledku neplatnosti smlouvy vznikla účastníkům povinnost vydat si vzájemně poskytnutá plnění. Žalovaný uvedl, že na základě úvěrové smlouvy obdržel částku 9 200 Kč, zatímco původnímu věřiteli uhradil on, případně jeho manželka z prostředků náležejících do společného jmění manželů, celkem 21 160 Kč. Tato částka byla podle jeho tvrzení zaplacena deseti bezhotovostními platbami, každou ve výši 2 116 Kč, na účet původního věřitele č. č. účtu. Podle žalovaného z uvedeného vyplývá, že nejenže vrátil celou přijatou jistinu, ale původnímu věřiteli poskytl plnění převyšující přijatou částku o 11 960 Kč. Má proto za to, že původní věřitel nemohl na žalobkyni platně postoupit pohledávku v rozsahu, v němž již zanikla splněním, resp. že postoupil více práv, než sám měl. Z tohoto důvodu žalovaný zpochybnil platnost postoupení pohledávky a namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. S ohledem na uvedené navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. K projednání věci bylo nařízeno jednání na den 26. 8. 2026. Účastníci se k jednání nedostavili; svou neúčast řádně omluvili s odkazem na procesní ekonomii řízení. Soud následně postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 9. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 18. 9. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 18. 9. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 17. 10. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 16. 11. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 17. 12. 2024, dodatku č. hodnota ze dne 16. 1. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 6. 3. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 13. 4. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 5. 6. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 18. 7. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 18. 8. 2025, dodatku č. hodnota ze dne 22. 9. 2025 a výpisů z účtu původního věřitele soud zjistil, že původní věřitel na základě uzavřené smlouvy poskytl dne 18. 9. 2024 na účet žalovaného částku ve výši 9 200 Kč (ve třech splátkách). Bylo sjednáno, že žalovaný bude úvěr splácet na účet č. č. účtu. Z výzvy ze dne 25. 11. 2025 soud zjistil, že původní věřitel žalovaného vyzval mj. k zaplacení jistiny po splatnosti ve výši 9 200 Kč. Dne 18. 4. 2026 původní věřitel žalovanému oznámil, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupil na žalobkyni, a žalobkyně téhož dne vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva z 18. 4. 2026). Další důkazy navržené žalobkyní soud pro nadbytečnost neprováděl.

5. Z výpisů z účtu doložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný ze svého účtu č. č. účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně č. ú. č. účtu uhradil v období od 16. 11. 2024 do 18. 7. 2025 celkem 12 696 Kč (6 x 2 116 Kč); jednotlivé platby byly označeny variabilním symbolem – číslem úvěrové smlouvy. Další čtyři platby ve výši 2 116 Kč zaslala na účet právní předchůdkyně žalobkyně č. ú. č. účtu v období od 17. 10. 2024 do 22. 9. 2025 pod variabilním symbolem – číslem úvěrové smlouvy a jménem žalovaného jeho manželka jméno FO ze svého účtu; celkem takto na závazek žalovaného uhradila částku 8 464 Kč (4 x výpis z účtu č. č. účtu).

6. Žaloba důvodná není. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 ZoSÚ. Za této situace soud uzavřel, že smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Soud byl připraven žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě prokázat skutečnosti svědčící o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Žalobkyně se však k jednání bez omluvy nedostavila, čímž se sama připravila o možnost být takto soudem poučena. V projednávané věci tak žalobkyni stíhají důsledky neunesení důkazního břemene.

8. Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 9 200 Kč a současně sám prokázal, že v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil původnímu věřiteli, ať již osobně nebo prostřednictvím své manželky, celkem 21 160 Kč, tedy částku výrazně převyšující hodnotu poskytnutých peněžních prostředků. Veškerá tato plnění byla poskytnuta ještě před postoupením pohledávky na žalobkyni. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná a žalovaný již před postoupením poskytl plnění přesahující rozsah svého závazku k vydání přijatých peněžních prostředků, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyni žalobkyně ke dni postoupení svědčila vůči žalovanému pohledávka uplatněná v tomto řízení. Žalobkyně neprokázala existenci postoupené pohledávky ani svou aktivní věcnou legitimaci k jejímu soudnímu uplatnění. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný přiznal náhradu nákladů řízení v částce 4 140 Kč. Náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 2 úkony právní služby (převzetí věci a vyjádření k žalobě) po 1 620 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 3 240 Kč, a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalobkyni zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalovaného. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, písemně, ve dvojím vyhotovení.