40 C 154/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně 7 zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , IČO: IČO žalované A sídlem Adresa žalované A jednající prostřednictvím Jméno žalované B , IČO: IČO žalované B , sídlem Adresa žalované B doručovací adresa: právnická osoba , adresa o zaplacení 136 036 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 61 236 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 102 Kč od 24. 6. 2025 do 5. 11. 2025, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 37 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 134 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 102 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 687 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám její právní zástupkyně , Jméno advokátky, . Procesní stanovisko žalobkyně1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , byla uznána vinnou přečinem , Anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Proti tomuto rozsudku podala odvolání, na jehož základě byl rozsudek usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v , adresa, k novému rozhodnutí. Okresní soud v , adresa, následně rozsudkem ze dne 7. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , žalobkyni zprostil obžaloby; zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 26. 6. 2024.

2. Žalobkyně dále uvedla, že žádostí ze dne 20. 12. 2024 uplatnila vůči žalované nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“). Konkrétně požadovala náhradu majetkové škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 57 164 Kč, náhradu majetkové škody představující hotové výdaje ve výši 4 072 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 37 400 Kč a náhradu nemajetkové újmy za délku trestního řízení ve výši 37 400 Kč, tedy celkem částku 136 036 Kč. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 19. 6. 2025, č. j. , hodnota, které bylo žalobkyni doručeno dne 23. 6. 2025, tak, že vzhledem k nemožnosti vyžádat si trestní spis, neboť ve věci bylo podáno odvolání (trestní věc byla vedena proti dvěma obžalovaným a ke dni podání žaloby bylo vůči jednomu z nich řízení dosud vedeno), má žalobkyně považovat mimosoudní projednání své žádosti za ukončené; s dalším uplatněním nároku žalobkyni odkázala na civilní řízení.

3. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalobkyně uvedla, že trestní řízení trvalo 46 měsíců, tedy 3 roky a 10 měsíců, když usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne 20. 9. 2020 a k pravomocnému skončení věci došlo dne 26. 6. 2024. Žalobkyně se žádným způsobem nepodílela na prodloužení řízení, a to ani nečinností, ani obstrukcemi. Řízení probíhalo převážně před soudem prvního stupně; toliko na základě jediného odvolání byla věc projednána odvolacím soudem, aniž by tento prováděl dokazování, a poté vrácena soudu prvního stupně. Podle žalobkyně tak nelze namítat složitost věci; soud prvního stupně mohl postupovat rychleji a věc ukončit podstatně dříve.

4. Žalobkyně dále tvrdila, že se po celou dobu trestního řízení obávala, zda bude moci vykonávat svou dosavadní samostatnou činnost v oboru , Anonymizováno, , pro niž musí být podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zcela bezúhonná. Dosud neměla žádný záznam v rejstříku trestů a nebylo s ní vedeno žádné trestní, ani přestupkové řízení. Hrozba ztráty příjmu a s tím spojená ekonomická nejistota v příčinné souvislosti s téměř čtyři roky trvajícím trestním řízením jí způsobily duševní útrapy, které by měly být kompenzovány přiměřeným zadostiučiněním. Trestní stíhání mělo podle žalobkyně rovněž negativní dopad na její psychické zdraví. Její manžel, který se léčí se , Anonymizováno, a který byl stíhán společně s ní, byl z důvodu nepříznivého zdravotního stavu v období od října 2020 do září 2021 v dlouhodobé pracovní neschopnosti a následně byl veden v evidenci Úřadu práce. Potřeby rodiny a chod domácnosti musela finančně zajistit žalobkyně, včetně splácení hypotečního úvěru a hrazení studia dětí. Nesená emoční zátěž byla podle ní mimořádná, neboť se snažila situaci ustát a současně být oporou manželovi i dětem. Zejména v období od vyhlášení odsuzujícího rozsudku do rozhodnutí o odvolání žalobkyně špatně spala, stranila se společenských událostí a obávala se o osud rodiny.

5. Při stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobkyně vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, tedy ze základní částky 1 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání, zvýšené o 10 % s ohledem na její dosavadní bezúhonnost, tj. na částku 1 100 Kč za měsíc trestního stíhání. Za prvních 24 měsíců požadovala polovinu této částky. Nárok vyčíslila takto: 24 × 550 Kč = 13 200 Kč; 22 × 1 100 Kč = 24 200 Kč; celkem 37 400 Kč. Ve shodě s uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu uplatnila současně nárok na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve stejné výši. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 24. 6. 2025, tedy ode dne následujícího po doručení zamítavého stanoviska žalované žalobkyni, do zaplacení.Procesní stanovisko žalované6. Žalovaná uvedla, že uplatněný nárok neuznává ani zčásti. Žalobkyně u ní dne 20. 12. 2024 uplatnila nároky v celkové výši 112 736 Kč, sestávající z částky 57 164 Kč jako škody vzniklé v souvislosti s právním zastoupením v trestním řízení, částky 4 072 Kč představující hotové výdaje, částky 1 500 Kč jako ušlého zisku a částky 50 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s trestním řízením. Poté žalobkyně v reakci na výzvu žalované v přípise ze dne 22. 5. 2025 své nároky nově vyčíslila částkou 136 036 Kč, když nárok na náhradu nemajetkové újmy navýšila z původních 50 000 Kč na 74 800 Kč s tím, že na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání požaduje 37 400 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za délku trestního řízení rovněž částku 37 400 Kč. Ušlý zisk ve výši 1 500 Kč již dále neuplatňovala.

7. Žalovaná dále uvedla, že v rámci mimosoudního projednání uplatněného nároku požádala o zapůjčení trestního spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , avšak soud žádosti nevyhověl s odůvodněním, že spis se týká dvou obžalovaných, přičemž věc žalobkyně byla pravomocně skončena, avšak druhý obžalovaný podal proti rozsudku odvolání a spis bude proto předložen odvolacímu soudu. Z tohoto důvodu nebyla žádost žalobkyně věcně projednána; o tom byla žalobkyně informována sdělením ze dne 19. 6. 2025, č. j. , hodnota8. Poté, co se žalovaná v tomto řízení seznámila s trestním spisem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , uvedla, že usnesení , právnická osoba, , ze dne 20. 9. 2020, č. j. , hodnota, kterým bylo vůči žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro , anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, lze považovat za nezákonné. Poukázala na to, že dne 3. 11. 2025 vydala stanovisko č. j. , hodnota, a žalobkyni vyplatila částku 58 102 Kč, sestávající z částky 56 414 Kč představující náklady právního zastoupení v trestním řízení a z částky 1 688 Kč představující hotové výdaje žalobkyně. Rozdíl oproti požadované částce za právní zastoupení spočívá podle žalované v tom, že jeden z úkonů účtovaných advokátkou, a to návrh na doplnění dokazování ze dne 11. 4. 2022, měl být správně oceněn částkou 750 Kč, nikoli 1 500 Kč. Pokud jde o hotové výdaje, žalovaná přiznala náhradu za cestu žalobkyně za advokátkou a za cestu žalobkyně na jedno veřejné zasedání u Krajského soudu v , adresa, , avšak částku 2 384 Kč jí nepřiznala, neboť se jednalo o náhradu za amortizaci vozidla, kterou žalovaná nepovažuje za účelně vynaložený náklad ani za skutečnou škodu. Ve vydaném stanovisku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila žalobkyni omluvu.

9. Pokud jde o nárok na náhradu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení, které podle žalované trvalo 3 roky a 10 měsíců, má žalovaná za to, že délka řízení byla přiměřená. Žalobkyně podle ní tvrzené průtahy nijak nekonkretizovala, přičemž odškodnitelné jsou pouze průtahy přičitatelné státu. Je třeba zohlednit složitost řízení, chování poškozeného, postup vnitrostátních orgánů i význam předmětu řízení pro poškozeného. Přihlíží se jak k procesní složitosti, tak ke skutkové a hmotněprávní složitosti případu, dané například rozsahem tvrzených skutečností, rozsahem dokazování, různorodostí důkazních prostředků či složitostí právního posouzení. V projednávané věci bylo rozhodováno soudem prvního i druhého stupně, což objektivně vedlo k delší době řízení; jednalo se o věc složitou, trestní stíhání se týkalo více obžalovaných, bylo shromážděno značné množství důkazů a vyslechnuto více svědků. Soud přitom postupoval aktivně a plynule.

10. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím žalovaná uvedla, že je na žalobkyni, aby prokázala vznik újmy, její intenzitu, porušení konkrétního práva a příčinnou souvislost. Žalobkyni nehrozilo uložení nepodmíněného trestu, vazba na ni uvalena nebyla, byla stíhána na svobodě a trestní stíhání bylo vedeno pro jednání, s nímž není spojeno výrazné společenské odsouzení. Podle žalované se peněžitou formou neodškodňuje každé trestní stíhání skončené zproštěním obžaloby, nýbrž pouze takové, které mělo následky v osobní sféře poškozeného v takové intenzitě, že je nelze zhojit omluvou. Taková intenzita újmy podle žalované v projednávané věci dána nebyla.

11. Z procesní opatrnosti žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť trestní stíhání žalobkyně pravomocně skončilo dne 26. 6. 2024 a nárok na náhradu nemajetkové újmy v původní výši 50 000 Kč žalobkyně rozšířila o částku 24 800 Kč až dne 22. 5. 2025, tedy po uplynutí šesti měsíců od skončení trestního stíhání.Procesní důsledky zpětvzetí žaloby12. Podáním ze dne 16. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 61 236 Kč zpět s tím, že ji žalovaná dne 5. 11. 2025 vyplatila částku 58 102 Kč a částku ve výši 3 134 Kč již k úhradě nepožaduje. Soud proto podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Předmětem řízení tak zůstala částka 74 800 Kč, představující náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 37 400 Kč a náhradu nemajetkové újmy za délku trestního řízení ve výši 37 400 Kč, a zákonné příslušenství, a to i z částky 61 236 Kč.Skutková zjištění13. Z nesporných tvrzení účastníků soud vzal za prokázané, že usnesení , právnická osoba, , ze dne 20. 9. 2020, č. j. , hodnota, , kterým bylo vůči žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro , anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, je nezákonné.

14. Z žádosti žalobkyně ze dne 20. 12. 2024, z výzvy žalované ze dne 21. 3. 2025, z doplnění žádosti žalobkyně ze dne 22. 5. 2025, ze sdělení Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 6. 2025, zn. , spisová značka, , a ze stanoviska žalované ze dne 19. 6. 2025, č. j. , hodnota, , soud zjistil, že žalobkyně u žalované dne 20. 12. 2024 uplatnila nároky v celkové výši 112 736 Kč, a to částku 57 164 Kč jako škodu vzniklou v souvislosti s právním zastoupením v trestním řízení, částku 4 072 Kč jako hotové výdaje, částku 1 500 Kč jako ušlý zisk a částku 50 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. V návaznosti na výzvu žalované žalobkyně své nároky dne 22. 5. 2025 nově vyčíslila částkou 136 036 Kč, když nárok na náhradu nemajetkové újmy rozšířila z původních 50 000 Kč na částku 74 800 Kč s tím, že na náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání požaduje 37 400 Kč a na náhradě nemajetkové újmy za délku trestního řízení rovněž 37 400 Kč. Ušlý zisk ve výši 1 500 Kč již dále nepožadovala. Žalovaná požádala v rámci mimosoudního projednání nároku o zapůjčení trestního spisu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , avšak soud její žádosti nevyhověl; žádost žalobkyně proto nebyla věcně projednána. O tom byla žalobkyně informována sdělením ze dne 19. 6. 2025 s tím, že má mimosoudní projednání věci pokládat za ukončené.

15. Ze stanoviska žalované ze dne 3. 11. 2025, č. j. , hodnota, , soud zjistil, že žalovaná žalobkyni přiznala částku v celkové výši 58 102 Kč, sestávající z nákladů obhajoby ve výši 56 414 Kč a z hotových výdajů ve výši 1 688 Kč. Ve vydaném stanovisku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila žalobkyni omluvu jako dostatečné a spravedlivé zadostiučinění. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za délku trestního stíhání odmítla jako nedůvodný.

16. Soud provedl důkaz trestním spisem Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , zejména usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 9. 2020, č. j. , hodnota, obžalobou ze dne 10. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , trestním příkazem ze dne 9. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , odporem žalobkyně ze dne 4. 5. 2021, rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 7. 2022 na č. l. 1249, odvoláním žalobkyně ze dne 7. 9. 2022 na č. l. 1289, usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 7. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , a rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , a zjistil z něj následující skutkový stav: trestní stíhání bylo zahájeno vůči žalobkyni pro , anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, a vůči , jméno FO, , manželovi žalobkyně jednak pro přečin , Anonymizováno, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, jednak pro , anonymizováno, podle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku, dne 20. 9. 2020. Obžaloba byla podána dne 10. 3. 2021 a po vydání trestního příkazu dne 9. 4. 2021 věc pokračovala v hlavním líčení. V letech 2021 a 2022 proběhla řada hlavních líčení, po nichž byl dne 22. 7. 2022 vyhlášen první rozsudek. Ten byl na základě odvolání žalobkyně přezkoumán Krajským soudem v , adresa, a usnesením ze dne 20. 12. 2022 zrušen, takže okresní soud musel věc znovu projednat a doplnit dokazování, což vedlo k dalším hlavním líčením v letech 2023 a 2024 a posléze k novému rozhodnutí ze dne 7. 5. 2024, kterým soud podle § 226 písm. b) trestního řádu žalobkyni obžaloby zprostil, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Tento výrok nabyl právní moci dne 26. 6. 2024. Ve vztahu k manželovi žalobkyně skončilo trestní stíhání až dne 22. 7. 2025, kdy nabyl právní moc odsuzující rozsudek ze dne 24. 4. 2025.Z trestního spisu vyplývá, že se jednalo o , anonymizováno, trestní věc vedenou proti dvěma obžalovaným, a to žalobkyni a jejímu manželovi , jméno FO, , přičemž žalobkyně byla stíhána pro jeden skutek a manžel byl stíhán pro dva skutky. Skutkový základ věci spočíval v posouzení obchodních vztahů mezi více společnostmi, včetně přeshraničních vazeb do , anonymizováno, , při rozsáhlém listinném dokazování obsaženém v několika svazcích spisu a při výsleších více svědků. Ačkoli ve věci nebylo třeba znaleckého posudku, dokazování bylo poměrně obsáhlé. Mezi termíny jednotlivých hlavních líčení byly zpravidla rozestupy v délce přibližně jednoho až tří měsíců. Pouze v období po zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem nastala mezi jednáními delší, šestiměsíční prodleva. Z časového hlediska soud konstatuje, že kasační rozsudek vydaný v prosinci 2022 byl doručen až v únoru 2023. Následně, v dubnu 2023, byl učiněn pokyn k nařízení hlavního líčení, které bylo stanoveno na červen 2023. Mezi jednotlivými procesními úkony ani v tomto období nedošlo k prodlevám, jež by přesahovaly rámec obvyklého procesního postupu; postup soudu tak nevykazuje znaky neodůvodněných průtahů.

17. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že pracovala jako , Anonymizováno, pro větší počet klientů, přičemž zpracování , Anonymizováno, zajišťovala přibližně pro 50 firem. Stejným způsobem vedla i účetnictví společnosti svého manžela, aniž by měla vliv na její chod, přístup k účtům nebo dispoziční oprávnění k financím společnosti. Dále vypověděla, že trestní stíhání výrazně negativně zasáhlo její psychický stav, vyvolávalo u ní únavu, bezmocnost a obavy o další existenci její , Anonymizováno, praxe, zejména proto, že byla hlavním zdrojem příjmů domácnosti, hradila hypotéku ve výši 9 500 Kč měsíčně a nesla i náklady na vysokoškolské studium syna ve výši přibližně 10 000 až 15 000 Kč měsíčně. Psychiatrickou léčbu nevyhledala a vzniklé obtíže se snažila zvládat jinými prostředky. Uvedla rovněž, že informace o trestním řízení se v , město, rozšířila, což mohlo poškodit její pověst a důvěru klientů, ačkoli konkrétní odchod klientů nebo pokles příjmů přímo v důsledku trestního řízení doložit nemohla, neboť její příjmy byly současně ovlivněny i obdobím pandemie covidu. Její čistý příjem se podle její výpovědi po většinu doby pohyboval kolem 40 000 Kč měsíčně. Zdůraznila, že před zahájením trestního stíhání nebyla nikdy trestně ani přestupkově postihována a že po zkušenostech s kontrolami finančního úřadu doporučuje klientům, aby se těchto kontrol účastnili spolu s daňovým poradcem.

18. Z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že , jméno FO, , nar. , datum, , byla ve školním roce 2020/2021 studentkou 2. ročníku , školské zařízení, , adresa, . Z potvrzení o studiu ze dne 14. 8. 2020 soud zjistil, že , jméno FO, , nar. , datum, , byl v akademickém roce 2020/2021 studentem 1. ročníku prezenčního studia , školské zařízení, v , adresa, .

19. Z lékařské zprávy manžela žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že , jméno FO, se od roku 2013 léčí se , Anonymizováno, a užívá medikaci.

20. Z dokladů o absolvování , Anonymizováno, terapie a , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně v roce 2021 hradila , Anonymizováno, , v roce 2023 , Anonymizováno, a v letech 2023 a 2024 , Anonymizováno, terapii.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: vůči žalobkyni bylo usnesením Policie České republiky ze dne 20. 9. 2020 zahájeno trestní stíhání , podezřelý výraz, podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž nezákonnost tohoto rozhodnutí je mezi účastníky nesporná. Po skončení trestní věci žalobkyně dne 20. 12. 2024 u žalované mimosoudně uplatnila nároky na náhradu škody i nemajetkové újmy, které dne 22. 5. 2025 upřesnila, mimo jiné tak, že požadovanou nemajetkovou újmu rozdělila na částku za nezákonné trestní stíhání a částku za délku řízení. Žalovaná až po podání žaloby stanoviskem ze dne 3. 11. 2025 přiznala a vyplatila žalobkyni náhradu majetkové škody ve výši 58 102 Kč a ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání poskytla žalobkyni omluvu jako dostatečnou satisfakci, zatímco nárok na zadostiučinění z titulu délky řízení odmítla. Žalobkyně působila jako , Anonymizováno, pro širší okruh klientů a její činnost byla založena na důvěře a bezúhonnosti. V přímé souvislosti s trestním stíháním důvodně pociťovala zvýšenou psychickou zátěž spočívající zejména v obavách o zachování profesní pověsti a možnosti dalšího výkonu účetní praxe, jakož i o stabilitu svých příjmů. Intenzita těchto obav byla zesílena délkou trestního stíhání a s ní spojenou dlouhodobou nejistotou.Právní posouzení22. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem upravuje zákon č. 82/1998 Sb. Podle § 3 odst. 1 písm. a) tohoto zákona stát odpovídá mimo jiné za újmu, kterou způsobily státní orgány, a to podle § 5 písm. a) mimo jiné rozhodnutím vydaným v trestním řízení. Podle § 7 odst. 1 má právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož újma vznikla. Podle § 8 odst. 1 a 3 lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě újmy vázán. Současně platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek s výjimkou návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, případně návrh na zastavení exekuce.

23. Podle § 5 písm. b) zákona stát odpovídá za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 a 2 zákona nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, komu byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 31a zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k ní došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci v průběhu řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 zákona jsou podmínkami pro uplatnění nároku u soudu předchozí uplatnění nároku u příslušného úřadu státu, v daném případě u Ministerstva spravedlnosti České republiky, a neuspokojení tohoto nároku ve lhůtě šesti měsíců od jeho uplatnění.Námitka promlčení25. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, již do řízení vnesla žalovaná. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

26. Žalovaná namítala, že žalobkyně svůj nárok sice uplatnila dne 20. 12. 2024, tedy v návaznosti na právní moc zprošťujícího rozsudku ze dne 26. 6. 2024, avšak doplnila jej až dne 22. 5. 2025, tedy po uplynutí promlčecí doby.

27. Soud má za to, že i po doplnění ze dne 22. 5. 2025 se jedná stále o tentýž nárok se stejným skutkovým i právním základem, který se promlčuje jako celek; v tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 543/22. Námitka promlčení proto důvodná není. Nadto platí, že stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je podle § 31a odst. 2 a 3 zákona určováno především úvahou soudu, nikoli žalobním požadavkem, resp. výpočtem žalobkyně, přičemž soud je vázán dispoziční zásadou ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. toliko potud, že nesmí překročit žalobní návrh.Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním28. V části týkající se nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním shledal soud žalobu důvodnou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nezbytné individuálně posoudit všechny konkrétní okolnosti případu. Nelze vycházet pouze z délky trestního stíhání nebo z právní kvalifikace skutku; určující je zejména intenzita zásahu do osobnostní sféry poškozeného, dopady trestního stíhání do jeho osobního, rodinného a profesního života, závažnost hrozícího postihu, způsob vedení trestního řízení včetně postupu orgánů veřejné moci i další specifické okolnosti věci. Při srovnání s jinými případy je nutno pečlivě hodnotit jejich skutečnou srovnatelnost, přičemž klíčovým kritériem zůstává konkrétní dopad trestního stíhání do života poškozeného.

29. Soud vycházel z § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož musí zadostiučinění odpovídat závažnosti vzniklé nemajetkové újmy a reflektovat všechny relevantní okolnosti jednotlivého případu. V tomto kontextu soud zohlednil též délku trestního stíhání jako okolnost ovlivňující intenzitu zásahu do práv žalobkyně. Současně však přihlédl k tomu, že tato okolnost je samostatně uplatněna i v rámci nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a proto ji v této části hodnotil pouze z hlediska jejího vlivu na prohloubení zásahu do osobnostní sféry žalobkyně, nikoli jako samostatný kompenzační titul, aby nedošlo k duplicitnímu zohlednění téhož zásahu.

30. Trestní věc žalobkyně měla povahu , Anonymizováno, kauzy vedené proti dvěma obžalovaným, a to žalobkyni a jejímu manželovi, skutkově založené na posouzení obchodních vztahů více subjektů, včetně přeshraničních vazeb, při rozsáhlém listinném dokazování a výsleších svědků. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody v rozpětí šesti měsíců až tří let a zákaz činnosti, přičemž za konkrétních okolností jí reálně nehrozil výkon nepodmíněného trestu. Trestní stíhání probíhalo od 20. 9. 2020 do 26. 6. 2024, tedy téměř čtyři roky. V jeho průběhu byla žalobkyně dne 22. 7. 2022 soudem prvního stupně uznána vinnou a byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zkušební dobou 12 měsíců; toto rozhodnutí bylo dne 20. 12. 2022 odvolacím soudem zrušeno, po čemž následovalo doplnění dokazování a nové projednání věci zakončené pravomocným zproštěním obžaloby.

31. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně působila jako externí účetní pro širší okruh klientů a její činnost byla založena na důvěře a bezúhonnosti. V přímé souvislosti s trestním stíháním důvodně pociťovala zvýšenou psychickou zátěž spočívající zejména v obavách o zachování profesní pověsti a možnosti dalšího výkonu , Anonymizováno, praxe, jakož i o stabilitu svých příjmů. Intenzita těchto obav byla zesílena délkou trestního stíhání a s ní spojenou dlouhodobou nejistotou. Soud při hodnocení újmy nepřihlížel k jiným životním okolnostem žalobkyně, které nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Byť u žalobkyně nebyl prokázán reálný pokles příjmů, soud zohlednil, že samotné trestní stíhání dopadlo na její ekonomickou a profesní stabilitu, což objektivně prohlubovalo stres a nejistotu vyvolanou probíhajícím řízením. Za významnou okolnost zvyšující intenzitu zásahu soud považuje i skutečnost, že žalobkyně byla po určitou dobu zatížena existencí odsuzujícího rozsudku, byť nepravomocného. Již tato okolnost představuje zásadní zásah do profesní důvěryhodnosti a osobního postavení žalobkyně, zejména v případě činnosti založené na odborné důvěře. Bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s trestním stíháním pociťovala psychické obtíže, zejména únavu, bezmoc a obavy o budoucnost, které řešila vlastními prostředky bez odborné léčby. Za těchto okolností soud uzavírá, že samotné konstatování porušení práva a omluva ze strany žalované nepředstavují dostatečné zadostiučinění. Nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním je proto třeba kompenzovat peněžitým zadostiučiněním.Výše přiměřeného zadostiučinění32. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel ze srovnání s rozhodovací praxí obecných soudů v obdobných věcech. Ze srovnávaných rozhodnutí plyne, že u hospodářské, zejména daňové, trestné činnosti se výše peněžité satisfakce odvíjí zejména od závažnosti obvinění a hrozící sankce, délky trestního stíhání, existence odsuzujícího rozhodnutí a jeho dopadu, intenzity zásahu do profesní a osobní sféry poškozeného, případné medializace a existence tzv. tvrdých zásahů, například zadržení, domovní prohlídky či zajištění majetku, jakož i od míry objektivizace zdravotních následků. V rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 326/2024 byla při délce stíhání přibližně 2 roky a 8 měsíců přiznána satisfakce ve výši 280 000 Kč, přičemž rozhodujícími okolnostmi byla celostátní medializace, výrazný profesní zásah a zdravotní dopady objektivizované odbornou léčbou. Oproti tomu rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 41/2025 ukazuje, že i při trestním stíhání trvajícím přibližně 4 roky a 10 měsíců může být přiznána podstatně nižší částka, a to 50 000 Kč, resp. 70 000 Kč, pokud jde o méně závažnou trestnou činnost a část dopadů je kompenzována v rámci nároku za nepřiměřenou délku řízení. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 70 Co 152/2022 vyplývá, že výše zadostiučinění se zvyšuje zejména v případech provázených zásadními zásahy do osobní sféry, například zadržením či domovní prohlídkou, a závažnými dopady do pracovního či rodinného života, zatímco v případech bez medializace a bez těchto zásahů se pohybuje na nižší úrovni. Konečně z rozhodnutí sp. zn. 72 Co 86/2025 plyne, že při délce stíhání přibližně 4 roky a 8 měsíců byla v daňové věci přiznána satisfakce ve výši 70 000 Kč, a to za situace, kdy byly prokázány konkrétní psychické obtíže poškozeného. Ze srovnávacích východisek soud dovodil, že v projednávané věci jsou rozhodující zejména délka trestního stíhání, existence odsuzujícího rozhodnutí, zásah do profesní sféry žalobkyně a žalobkyní prožívaná psychická zátěž. Naopak nebyly zjištěny okolnosti typově odůvodňující vyšší satisfakci, zejména celostátní medializace, tvrdé zásahy v trestním řízení či zdravotní obtíže objektivizované odbornou léčbou.

33. Ačkoli projednávaná věc nedosahuje intenzity případů spojených s medializací či odborně doloženými závažnými psychickými následky, nelze ji považovat za běžný případ nezákonného trestního stíhání. Žalobkyně byla bezúhonnou osobou vykonávající profesi účetní, pro niž má důvěryhodnost zásadní význam, a byla po určitou dobu vystavena důsledkům odsuzujícího rozhodnutí. Soud proto uzavírá, že žalobkyní uplatněná částka 37 400 Kč představuje přiměřené, spíše zdrženlivé zadostiučinění, které odpovídá konkrétním okolnostem věci i srovnávací judikatuře a současně respektuje princip proporcionality mezi intenzitou zásahu a poskytovanou kompenzací. Současně soud žalobkyni dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 přiznal i zákonné příslušenství v rozsahu požadovaném žalobou.Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení)

34. Samostatně se soud zabýval nárokem žalobkyně na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Při posouzení důvodnosti tohoto nároku vycházel soud z § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a z kritérií ustáleně aplikovaných judikaturou, tedy zejména z celkové délky řízení, složitosti věci po skutkové, právní i procesní stránce, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu řízení pro poškozeného. V souladu s judikaturou soud přihlédl rovněž ke srovnatelným případům z rozhodovací praxe, a to k rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 279/2020, k rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Co 86/2025 a k rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 41/2025. Tato rozhodnutí dlouhodobě akcentují, že samotná délka řízení není kritériem rozhodujícím a že závěr o nepřiměřenosti délky řízení je vždy výsledkem komplexního posouzení všech okolností konkrétní věci. Současně platí, že k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě nepostačuje zjištění delšího trvání řízení, není-li současně identifikováno konkrétní období nečinnosti či neodůvodněných prodlev přičitatelných orgánům veřejné moci. Ze srovnávacích rozhodnutí dále plyne, že ani řízení trvající delší dobu nemusí být nepřiměřené, je-li taková délka odůvodněna složitostí věci a procesním vývojem, zatímco i řízení kratší může být shledáno nepřiměřeným, pokud jsou v něm zjištěny konkrétní průtahy přičitatelné státu.

35. Soud současně přihlédl k judikatornímu požadavku zabránit duplicitní kompenzaci v případech, kdy je vedle nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení uplatněn rovněž nárok na satisfakci za nezákonné trestní stíhání. Okolnosti významu trestního řízení pro poškozeného nelze bez dalšího zohledňovat v obou nárocích paralelně; v rámci tohoto nároku se proto uplatní pouze ty aspekty délky řízení, které představují samostatný zásah spočívající v nepřiměřeném průběhu řízení. Z těchto východisek soud dovodil, že pro posouzení přiměřenosti délky řízení v projednávané věci je rozhodující zejména: a) zda lze identifikovat konkrétní časová období nečinnosti nebo neodůvodněných prodlev přičitatelných orgánům veřejné moci, b) jakou roli sehrála složitost projednávané věci, zejména s ohledem na povahu , Anonymizováno, trestné činnosti, počet obžalovaných a rozsah dokazování, a c) zda při úvaze o případné kompenzaci nedochází k duplicitnímu zohlednění totožných dopadů v souvislosti s paralelně uplatněným nárokem na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.

36. V projednávané věci trvalo trestní řízení celkem 3 roky a 10 měsíců. Jednalo se o věc skutkově i právně složitější, vedenou pro daňovou trestnou činnost dvou obžalovaných, s rozsáhlým dokazováním. Délku řízení ovlivnil kasační zásah odvolacího soudu, po němž bylo nezbytné doplnit dokazování. Z průběhu řízení nevyplývá, že by mezi jednotlivými úkony docházelo k neodůvodněným prodlevám; hlavní líčení byla nařizována v obvyklých časových intervalech a řízení probíhalo kontinuálně. Soud proto neidentifikoval žádná konkrétní období nečinnosti nebo průtahů, která by bylo možno přičíst orgánům veřejné moci a která by samostatně či ve svém souhrnu odůvodňovala závěr o nepřiměřené délce řízení. Celková délka řízení je za těchto okolností vysvětlitelná složitostí věci a procesním vývojem a nepřekračuje meze přiměřenosti ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za této situace soud uzavírá, že v projednávané věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a nárok na peněžité zadostiučinění podle § 31a odst. 3 téhož zákona proto není důvodný.Náklady řízení37. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž je při objektivní kumulaci více nároků se samostatným skutkovým základem v jednom řízení třeba posuzovat úspěch účastníků podle poměru tarifních hodnot jednotlivých uplatněných nároků. Tomu odpovídá, že žalobkyně v projednávané věci uplatnila čtyři samostatné nároky a soud při určení tarifní hodnoty postupoval podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle něhož se při spojení více věcí ke společnému projednání považuje za tarifní hodnotu součet tarifních hodnot jednotlivých nároků.

38. Tarifní hodnotou pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 byla částka 161 236 Kč, sestávající z částky 50 000 Kč za nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, částky 50 000 Kč za nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, částky 57 164 Kč za nárok na náhradu škody představované náklady právního zastoupení a částky 4 072 Kč za hotové výdaje. Pro úkony učiněné od 1. 1. 2025 činila tarifní hodnota 136 036 Kč, sestávající z částky 37 400 Kč za nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, částky 37 400 Kč za nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, částky 57 164 Kč za nárok na náhradu škody představované náklady právního zastoupení a částky 4 072 Kč za hotové výdaje.

39. Při objektivní kumulaci nároků se o náhradě nákladů řízení rozhoduje jedním výrokem, přičemž míra úspěchu účastníků se posuzuje podle poměru tarifních hodnot jednotlivých uplatněných nároků. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná v plném rozsahu co do nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, dále co do nároku na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 56 414 Kč, který žalovaná plnila až po zahájení řízení, a co do náhrady hotových výdajů ve výši 1 688 Kč, rovněž plněných po zahájení řízení. Žalovaná byla naopak úspěšná co do zamítnutí nároku na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, co do části nákladů právního zastoupení ve výši 750 Kč a co do části hotových výdajů ve výši 2 384 Kč.

40. Z toho plyne, že v období do 31. 12. 2024 byla žalobkyně úspěšná co do tarifní hodnoty 108 102 Kč, tj. přibližně 67 % z částky 161 236 Kč, zatímco žalovaná měla úspěch co do 53 134 Kč, tj. přibližně 33 %. Rozdíl úspěchu účastníků tedy činí 34 % a žalovaná je proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. povinna nahradit žalobkyni 34 % účelně vynaložených nákladů řízení vztahujících se k úkonům provedeným do 31. 12. 2024. Od 1. 1. 2025 byla žalobkyně úspěšná co do tarifní hodnoty 95 502 Kč, tj. přibližně 70 % z částky 136 036 Kč, zatímco žalovaná měla úspěch co do 40 534 Kč, tj. přibližně 30 %. Rozdíl úspěchu účastníků tedy činí 40 % a žalovaná je proto povinna nahradit žalobkyni 40 % účelně vynaložených nákladů řízení vztahujících se k úkonům provedeným od 1. 1. 2025.

41. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 49 502 Kč. Skládají se:- ze soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč,- z odměny advokátky za 2 úkony právní služby po 7 580 Kč podle § 12 odst. 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení a výzva žalované ze dne 20. 12. 2024), celkem 15 160 Kč,- z odměny advokátky za 4 úkony právní služby po 6 580 Kč podle § 12 odst. 3, § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. a) a § 7 bodu 5 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 (žaloba ze dne 25. 6. 2025, doplnění skutkových tvrzení a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 12. 2025, účast u jednání dne 7. 1. 2026 a účast u jednání dne 19. 5. 2026), tedy celkem 26 320 Kč,- z náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, celkem 600 Kč,- z náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, celkem 1 800 Kč,- z náhrady za ztrátu času za 2 × 4 půlhodiny po 150 Kč za cestu ke dvěma jednáním soudu z Ostravy do Opavy a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy ve výši 1 200 Kč,- z náhrady jízdních výdajů advokátky za cestu 2x , adresa, a zpět (2 × 2 × 80 km) osobním automobilem , tovární značka, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě motorové nafty 4,9 l/100 km, ceně motorové nafty podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 34,10 Kč/l a náhradě za použití vozidla ve výši 5,90 Kč/km, tedy ve výši 2 422 Kč.

42. U úkonů právní služby a režijních paušálů učiněných do 31. 12. 2024 činí základ pro určení náhrady částka 15 760 Kč, z níž žalobkyni náleží 34 %, tedy 5 358,40 Kč. U úkonů právní služby a režijních paušálů učiněných od 1. 1. 2025 činí základ částka 28 120 Kč, z níž žalobkyni náleží 40 %, tedy 11 248 Kč.

43. Pokud jde o zbývající položky, tedy soudní poplatek, náhradu za ztrátu času a cestovní výdaje, tyto náklady nelze přiřadit výlučně jen k jednomu z obou tarifních období, neboť nejsou vázány na konkrétní úkony právní služby ani na tarifní hodnotu platnou v okamžiku jejich vzniku, nýbrž představují společné náklady řízení jako celku. Soud proto jejich náhradu poměřoval podle celkového čistého úspěchu žalobkyně ve věci, vyjádřeného váženým průměrem obou dílčích období při aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. Tento čistý úspěch činí 36,98 %, zaokrouhleně 37 %, neboť žalobkyně dosáhla v období do 31. 12. 2024 čistého úspěchu ve výši 54 968 Kč a v období od 1. 1. 2025 rovněž čistého úspěchu ve výši 54 968 Kč, tedy celkem 109 936 Kč; tato částka představuje ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 297 272 Kč právě 36,98 %. Společné náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 1 200 Kč a cestovní výdaje ve výši 2 422 Kč, celkem tedy 5 622 Kč. Z této částky náleží žalobkyni podle uvedeného váženého průměru 37 %, tedy 2 080,14 Kč. Z toho na soudní poplatek připadá 740 Kč a na náhradu za ztrátu času a cestovní výdaje částka 1 340,14 Kč.

44. Protože zástupkyně žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se nepřiznává.

45. Celková náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit, tedy činí součet částky 5 358,40 Kč na nákladech za úkony učiněné do 31. 12. 2024, částky 11 248 Kč na nákladech za úkony učiněné od 1. 1. 2025 a částky 2 080,14 Kč na společných nákladech řízení, tj. celkem 18 686,54 Kč, po zaokrouhlení částku 18 687 Kč.