40 C 241/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 089,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 36 089,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 089,06 Kč od 31. 12. 2023 do 27. 1. 2024 včetně a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 089,06 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 46 089,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností právnická osoba., dříve právnická osoba (dále také jako „Banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovaným. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 23. 8. 2023, kterou Banka s žalovaným prostřednictvím webové stránky Anonymizováno.cz uzavřela a na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 46 089,06 Kč s tím, že úvěr bude splacen do 30. 12. 2023. Úvěruschopnost žalovaného Banka ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž úvěry jsou poskytovány tak, aby klientovi zůstala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji odpovídající životnímu minimu, v současnosti částce 3 410 Kč a vrácená částka ke dni splatnosti odpovídala maximálně 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Žalovaný byl současně lustrován ve veřejně databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě uvedeného Banka žalovanému úvěr poskytla, a to dne 23. 8. 2023 převodem na jeho účet č. č. účtu, v. s. hodnota. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby Bankou i žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. Následně žalobkyně změnila svá tvrzení tak, že poskytnutý úvěr byl identifikován pod variabilním symbolem var. symbol.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 2. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Z úvěrové smlouvy z 23. 8. 2023, Standardních podmínek úvěrové smlouvy a Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že Banka uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s tím, že Banka se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 30 000 Kč s denní úrokovou sazbou 0,4026 %. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků, tj. částku ve výši 53 879,21 splatit v měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 14. 1. 2025, 16. 1. 2025 a z 5. 2. 2025 soud zjistil, že účet č. č. účtu je účtem žalovaného, a dne 23. 8. 2023 byla na tento účet připsána částka toliko ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol. Ke svému tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedoložila žalobkyně ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2024 a předžalobní výzvy z téhož data včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ho k úhradě. Další důkazy soud pro nadbytečnost již neprováděl.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch toliko ve výši 10 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla. Soud byl na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, a dále k tomu, že poskytla žalovanému úvěr v tvrzené výši, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Částka ve výši 10 000 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala výzvu žalovanému dne 20. 1. 2024 a ve výzvě žalovanému poskytla 3denní lhůtu k úhradě. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalovanému došla 24. 1. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 28. 1. 2024. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstal zcela nečinný, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Soud proto žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.