40 C 267/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 666 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 666 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 11 666 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, žea) společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 3. 6. 2024 úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Za poskytnutí úvěru se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 360 Kč a úrok ve výši 30 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně splatit, přičemž v důsledku prodlení delšího 14 dní mu dále vznikla povinnost zaplatit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. V souvislosti s prodlením byl žalovaný upomínán, a v této souvislosti mu vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou sms a e-mailů a 1 000 Kč za písemné upomínky. Žalovanému rovněž vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, přičemž smlouva limituje pokutu toliko do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně tak uplatňuje pokutu ve výši 940 Kč, a dáleb) společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 31. 5. 2024 úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr vrátit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Za poskytnutí úvěru se zavázal žalovaný uhradit poplatek ve výši 360 Kč a úrok ve výši 30 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr řádně splatit, přičemž v důsledku prodlení delšího 14 dní mu dále vznikla povinnost zaplatit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. V souvislosti s prodlením byl žalovaný upomínán, a v této souvislosti mu vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou sms a e-mailů a 1 000 Kč za písemné upomínky. Žalovanému rovněž vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny úvěru, přičemž smlouva limituje pokutu toliko do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně tak uplatňuje pokutu ve výši 946 Kč.Obě pohledávky ze smluv o úvěru původní věřitel postoupil na spol. , právnická osoba, , která tyto pohledávky postoupila žalobkyni. Před uzavřeném obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv byl žalovaný vyzván k úhradě, svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 6. 1. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru 459422 ze dne , datum, , potvrzením o platbě z , datum, , Smlouvou o spotřebitelském úvěru 460471 ze dne , datum, , potvrzením o platbě z 3. 6. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2025, z nichž zjistil tento skutkový stav: spol. , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 31. 5. 2024 dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž by poskytovatel úvěru jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž na základě těchto smluv společnost žalovanému poskytla 2x 2 000 Kč. Žalobkyně žalovanému oznámila, že předmětné pohledávky ze smluv nabyla postoupením a současně ho vyzvala k úhradě dluhu. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

6. Žalobkyně v obou případech neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a vzhledem k tomu jsou obě smlouvy o úvěru neplatné. Soud byl na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna prokázat, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 2 x 2 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že obě pohledávky za žalovaným nabyla. Částka ve výši 4 000 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný na svůj účet obdržel dne 31. 5. 2024 částku ve výši 2 000 Kč a dne 3. 6. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, od následujícího dne poté měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč již ke dni 1. 6. 2024 a částku 2 000 Kč již ke dni 4. 6. 2024. A pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 2. 6. 2024 i 5. 6. 2024 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 13,25 % ročně. Žalobkyně požadovala úrok toliko ve výši 12,75 % ročně a toliko od 1. 7. 2024 a 4. 7. 2024, proto soud žalobkyni přiznal částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v požadované výši. Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.

7. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (viz pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.