40 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 554,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 077,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 077,89 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 1 476,75 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 476,75 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 173,48 Kč, a úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 24 554,64 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 245 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 232,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 24 554,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jako„ banka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou na základě její žádosti Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná souhlasila s tím, že aktuální úvěrový rámec je možné navýšit až do výše maximálního úvěrového rámce podle produktových podmínek pro revolvingové úvěry. Žalovaná vyjádřila svůj souhlas se smlouvou pomocí elektronického podpisu. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o revolvingový úvěr, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala právní předchůdkyně žalobkyně její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení žalované právní předchůdkyně žalobkyně její žádosti vyhověla. V rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru banka otevřela žalované úvěrový účet [číslo] vydala jí platební kartu. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý revolvingový úvěr dle sjednaných podmínek v čl. IV. Smlouvy, a to měsíčními splátkami tam specifikovanými. Výše měsíční splátky je stanovena ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, čímž se k dostala do prodlení. Od data prodlení jsou žalované účtovány poplatky dle sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 22,68 % (čl. IV. smlouvy), a to v souladu s čl. 2 .14.

3. Produktových podmínek. Ke zvýšení smluvního úroku na 26,28 % ročně došlo k [datum] a žalovaná o tom byla informována emailem. Prodlením se splátkou žalovaná porušila své smluvní povinnosti, proto banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a čl. 3 bod 3.2. písm. a) Produktových podmínek prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Odstoupení bylo žalované doručeno [datum]. Dlužná částka ve výši 24 554,64 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 077,89 Kč, poplatků na náhradu nákladů spojených s vymáháním závazku ve výši 600 Kč, pokut ve výši 277,50 Kč a pojistného ve výši 599,25 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 173,48 Kč se skládá z úroku, který se žalovaná zavázala splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek smlouvy vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny na bázi (výše jistiny) * (úroková sazba 26,28 % ročně) / 365 * počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] s účinky k [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslanou výzvu k plnění.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno první jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila a k jednání se nedostavila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

4. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz Oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu z [datum] a zjistil, že banka oznámila žalované na adresu [adresa žalované], což je adresa, kterou žalovaná označila v žádosti/smlouvě o revolvingový úvěr, a dále na adresu trvalého pobytu žalované [ulice a číslo], [obec], postoupení pohledávky na žalobkyni. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] soud zjistil, že se banka zavázala žalované nabízet a poskytovat bankovní produkty a služby v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb (VOP), a zřídila jí internetové bankovnictví. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] včetně certifikátu podpisu ze dne [datum], Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecných obchodních podmínek, Produktových podmínek pro revolvingové úvěry a Sazebníku pro úvěry platného od [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,68 %, přičemž v údajích pro posouzení žádosti uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 27 000 Kč, její celkové měsíční náklady domácnosti činí 6 000 Kč a finanční závazky 2 000 Kč měsíčně. Dle smluvních podmínek měl být úvěr ve výši 30 000 Kč žalované poskytnut ke dni podpisu žádosti/smlouvy o revolvingový úvěr, přičemž základní roční úroková sazba činí 22,68 % a celková výše měsíční splátky činí min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč Součástí smlouvy je též pojištění ve výši měsíční úhrady 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaná souhlasila, že aktuální úvěrový rámec je možné navýšit až do výše maximálního úvěrového rámce podle produktových podmínek pro revolvingové úvěry. Nedílnou součástí žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru jsou Produktové podmínky pro revolvingové úvěry a dále Sazebník pro úvěry. Strany si dohodly, že v případě nesplácení úvěru je banka oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky. Z informace o bonitě klienta označeného rodným číslem žalované ([anonymizováno]) ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná má 3 úvěry u dvou poskytovatelů s měsíční splátkou v celkové výši 2 784 Kč. Z výpisu SOLUS k osobě žalované z [datum] soud zjistil, že nebyla v registru SOLUS nalezena. Z výpisu z účtu žalované za leden 2021 vedeného u [obec] spořitelny vyplývá, že v daném měsíci na účet žalované celkem přišlo 112 394,60 Kč a odešlo - 103 828,18 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu (5 000 Kč) pak činil 6 432,79 Kč. Dne [datum] byla na účet připsána mzda ve výši 23 287 Kč, dne [datum] mimořádná částka ve výši 70 180,80 Kč. Z výpisu z účtu nejsou patrné výraznější výdaje mimo blokovací depozitum na byt ve výši 11 600 Kč a neoznačenou platbu 6 669 Kč. Z emailu z [datum] soud zjistil, že žalovaná byla informována mj. o změně úrokové sazby na 26,28 % od [datum]. Z Dodatku č. 18 k Rámcové pojistné smlouvě a dopisu Změna rozsahu krytí, plnění a ceny Vašeho pojištění z [datum] soud zjistil, že banka změnila – navýšila pojistné na 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Z odstoupení od úvěrové smlouvy včetně poštovního podacího archu z [datum] vyplývá, že banka úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě. Z předloženého výpisu předepsaných splátek a úhrad (výpis z úvěrového účtu [číslo] žalované) soud zjistil, že celková dlužná částka k [datum] činila 26 728,12 Kč; z toho úroky 2 173,48 Kč, pojištění 599,25 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 277,50 Kč. Další žalobkyní navržené důkazy již soud neprováděl, když má za to, že skutkový stav je dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1696 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

6. Jak je výše uvedeno, podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jak je zjevné z provedeného dokazování, žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně – banka svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, nesplnila. Žalobkyně tvrdila, že banka vycházela při schvalování úvěru z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o revolvingový úvěr, a že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaná přitom uvedla pouze výši své čisté mzdy 27 000 Kč (a to ještě v částce, která neodpovídá výpisu z účtu za leden 2021, kde obdržela na mzdě 23 287 Kč), předpokládané měsíční výdaje 6 000 Kč a finanční závazky ve výši 2 000 Kč. K těmto tvrzením doložila pouze jeden výpis z účtu za leden 2021, z něhož vyplývá, že přesto, že v tomto měsíci obdržela mimořádnou, blíže neurčenou částku ve výši cca 70 000 Kč, na konci měsíce činil disponibilní zůstatek včetně kontokorentu 6 432,79 Kč. Údaje od žalované tak nebyly ani dostatečné ani spolehlivé a bylo povinností banky vyžádat si od žalované další doklady, například pracovní smlouvu a další výpisy z účtu, aby mohla učinit závěr o spolehlivosti poskytnutých údajů a tyto případně ověřit v dostupných databázích. Z důkazů, jež žalobkyně předložila, nevyplývá ani, že by banka dostupné informace kontrolovala v interních a externích databázích. Výpisy z BRKI a SOLUS banka vyžádala až v květnu 2021, revolvingový úvěr přitom žalované poskytla už v únoru 2021. Jiné výpisy předloženy nebyly. Neobstojí ani tvrzení žalobkyně, že banka porovnala příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Statistické údaje nevypovídají nic o konkrétních výdajích žadatele o úvěr, a proto mohou být při posuzování úvěruschopnosti toliko vodítkem. Žalobkyně neprokázala, že by banka prověřila výdajovou stránku žalované a ověřila její platební morálku ve veřejně dostupných databázích a registrech, ani v insolvenčním rejstříku v době poskytnutí úvěru. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, se v této souvislosti zbavila možnosti poučení dle § 118a o. s. ř. Lze tedy shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému a nepodloženému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet, svou zákonnou povinnost nesplnila a z těchto důvodů je předmětná smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. neplatná.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil nárok žalobkyně, která je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou s bankou uzavřela, dle ustanovení § 2991 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající rozdílu mezi částkou finančních prostředků, které skutečně čerpala, a částkou, kterou žalobkyni uhradila. Žalobkyně se tedy důvodně domáhá vrácení částky 23 077,89 Kč představující nesplacenou jistinu, a proto soud v této části žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná, i pokud se žalobkyně domáhala zákonných úroků z prodlení z částky 23 077,89 Kč od [datum], kdy již byla žalovaná s plněním dluhu v prodlení, do zaplacení (žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu do [datum] již v samotném odstoupení ze dne [datum]). Soud přitom vychází z ustanovení § 1970 o. z., výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti zbývající jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná zůstala v řízení naprosto nečinná, takže nebylo možné ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně ani neprokázala, že její možnosti jí umožňují splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že je v možnostech žalované splatit celou dlužnou jistinu najednou. Ve zbytku soud žalobu z důvodů uvedených výše zamítl (výrok II. rozsudku), když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.

8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Předmětem řízení je částka 24 554,64 Kč Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena b) sazebníku 1 228 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 983 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 245 Kč.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 36 364,32 Kč (oba úroky byl kapitalizovány ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 26 368,79 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 9 995,53 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 73 % a neúspěch 27 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 46 % účelně vynaložených nákladů řízení, které žalobkyni vznikly, což odpovídá částce 1 232,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 228 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), když soud vyhodnotil podanou žalobu jako formulářovou. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává opakovaně žaloby téhož druhu a údaje se v jednotlivých věcech liší pouze v minimální míře. Advokátovi žalobkyně dále náleží náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.; a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částek odměn a náhrad ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, když advokát osvědčil, že je plátcem DPH. Splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.