40 C 47/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Lucií Koupilovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 25 523,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 200 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 31. 12. 2024 do zaplacení, to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 13 323,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 523,62 Kč od 12. 2. 2023 do 30. 12. 2024 včetně, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 323,62 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 12 200 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 255 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 523,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 12. 2024 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, . (dále také jako „původní věřitel“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) jako postupitelem, nabyla pohledávku za žalovaným. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o úvěru ze dne 12. 1. 2023, kterou původní věřitel s žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, uzavřel, a na základě které žalovanému dne 12. 1. 2023 poskytl úvěr ve výši 12 200 Kč na jeho účet č. , č. účtu, , platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr měl žalovaný vrátit do 11. 2. 2023 a za jeho poskytnutí uhradit poplatek ve výši 13 323,62 Kč, splatný v tentýž den jako úvěr. Žalovaný úvěr čerpal, ale nevrátil, na úvěr nezaplatil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřil z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že činí nesporným, že na svůj účet dne 12. 1. 2023 obdržel částku 12 200 Kč na základě úvěrové smlouvy z 12. 1. 2023. Nesouhlasil s celkovou požadovanou částkou ve výši 25 523,62 Kč, neboť žalobkyní požadovaný poplatek ve výši 13 323,62 Kč (de facto skrytý smluvní úrok) je neplatný pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Namítl dále, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a tedy smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Žalovaný současně uvedl, že s ohledem na své majetkové poměry a množství exekucí na jeho majetek vedených, je schopen dlužnou jistinu ve výši 12 200 Kč uhradit ve splátkách po 2 000 Kč, se splatností ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 12. 1. 2023, potvrzení o provedení odchozí úhrady ze dne 12. 1. 2023, sdělení , peněžní ústav, z , datum, vč. identifikace platby a z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný dne 12. 1. 2023 na svůj účet obdržel od společnosti , právnická osoba, . částku 12 200 Kč jako spotřebitelský úvěr. Ke svému tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nedoložila žalobkyně ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2024 a předžalobní výzvy z téhož data včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že postoupením nabyla pohledávku z úvěrové smlouvy a vyzvala ho k úhradě do tří dnů. Z lustrace žalovaného v ISAS a listin předložených žalovaným k jeho majetkovým poměrům, resp. probíhajícím exekucím, soud zjistil, že na majetek žalovaného jsou aktuálně vedeny nejméně tři exekuce pro pohledávky úvěrových společností včetně nákladů řízení. Jen dlužné jistiny v těchto řízeních činí nejméně 265 tis. Kč. Další důkazy soud pro nadbytečnost již neprováděl.

5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, současně žalobkyně již v žalobním návrhu uvedla, že ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje žádné důkazy. Žalobkyně tedy v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 12 200 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku za žalovaným nabyla. Částka ve výši 12 200 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala výzvu žalovanému dne 20. 12. 2024 a ve výzvě žalovanému poskytla 3denní lhůtu k úhradě. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalovanému došla 27. 12. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 31. 12. 2024. Soud proto žalobkyni přiznal částku 12 200 Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 31. 12. 2024 do zaplacení. Co se týče lhůty k plnění, soud přihlédl k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, zejména k množství exekucí vedených na majetek žalovaného a jeho reálné schopnosti splatit dlužnou částku. Dospěl k závěru, že povolená měsíční splátka v celkové výši 2 000 Kč je odpovídající jak povaze projednávané věci, tak poměrům obou účastníků. Soud současně považoval za vhodné vyslovit přímo ve výroku, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky žalovaný výhodu splátek ztratí.

7. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu podle položky 1 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 277 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 022 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 255 Kč.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch obou účastníků je vyrovnaný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.