41 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Veronikou Zahelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 452,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 12. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení- částky 32 152,90 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 452,90 Kč od 30. 9. 2024 do 11. 4. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 152,90 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12 300 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu doručenou dne 1. 10. 2025, doplněnou k výzvě soudu dne 27. 11. 2025, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 44 452,90 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) prostřednictvím svých internetových stránek uzavřela dne 13. 8. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na účet dne 13. 8. 2023 úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 71,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. V důsledku prodlení žalovaného došlo dle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění úvěru. K datu 29. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Smluvní úrok žalobkyně požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tj. za období od 13. 8. 2023 do 29. 9. 2024, jeho kapitalizovaná výše činí 32 152,90 Kč. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění plateb žalovaného ve výši 27 700 Kč činí 44 452,90 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z výplatních pásek žalovaného za měsíce květen a červen 2023, z databází ISIR, NRKI, SOLUS, z hodnocení a prohlášení žalovaného, kdy bylo právní předchůdkyní žalobkyně zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované činil 25 973 Kč, celkové měsíční výdaje 8 775 Kč a jeho volné zdroje tak byly dostatečné.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila.

3. Soud provedl důkaz sdělením , právnická osoba, včetně výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2023 – 31. 8. 2023, ze kterých zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, dne 15. 8. 2023 byla na účet připsána částka 40 000 Kč z účtu č. , č. účtu, společnosti , právnická osoba, , pod VS , var. symbol, . Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci červnu byl -14 139,33 Kč, konečný -14 397,26 Kč, v měsíci červnu byla na účet připsána částka 4x 2 000 Kč a 29 623 Kč od společnosti , právnická osoba, , odepsána byla částka 3x 6 300 Kč jakožto nájem březen – květen, 3 500 Kč jakožto splátka, většina odepsaných částek pak tvoří částky zaslané , právnická osoba, bylo odmítnuto inkaso vyúčtování služeb , právnická osoba, pro nedostatečný zůstatek. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci červenci byl -14 397 Kč, konečný -14 428,03 Kč, na účet byla připsána částka 3x 2 000 Kč a 20 411 Kč od společnosti , právnická osoba, , odepsána byla částka 3x 6 300 Kč jakožto nájem březen – květen, 3 500 Kč jakožto splátka, většina odepsaných částek pak tvoří částky zaslané , právnická osoba, . Počáteční zůstatek na účtu žalovaného v měsíci srpnu byl -14 428,03 Kč, konečný -14 463,16 Kč, na účet byla připsána částka 4x 2 000 Kč a 16 463 Kč od společnosti , právnická osoba, , odepsána byla částka 2x 6 300 Kč jakožto nájem červen, červenec a 3x 3 170 Kč jakožto služby květen - červenec, 3 500 Kč jakožto splátka, většina odepsaných částek pak tvoří částky zaslané , právnická osoba, .

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z přihlášky do pojištění ze dne 13. 8. 2023, z dokladu o vyplacení úvěru , právnická osoba, ., z oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, z výzvy k úhradě ze dne 5. 4. 2025 a oznámení o postoupení pohledávky vč. poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 13. 8. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které dne 14. 8. 2023 zaslala částku 40 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 881 Kč (včetně měsíčního úhrady pojištění), splatných 24. dne měsíce, přičemž celková výše částky při řádném splácení činila 121 344 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 71,04 % ročně. Dle čl. 6.3 smlouvy dojde automaticky k zesplatnění úvěru, je-li žalovaný v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů. Okamžitě splatnou se stává celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů a tyto se stávají dle čl. 6.4 smlouvy součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění a je-li v prodlení, je povinen dle čl. 6.5 zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Celkově bylo žalovaným zaplaceno 27 700 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky více než 65 dnů. Žalovanému byla dne 5. 4. 2025 odeslána předžalobní výzva, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.

5. Z hodnocení klienta žalobkyně, z prohlášení klienta ze dne 18. 4. 2023, z výpisu záznamu z registru SOLUS, NRKI, z výplatních pásek žalovaného za měsíce červen a květen 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 25 973 Kč měsíčně, za bydlení včetně služeb platí 3 915 Kč. Žalovaný dále sdělil, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve státním/obecním bytě. Žalovaný je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., jeho průměrný doložený měsíční příjem za 4 – 7/2023 činil 22 756 Kč. Uvedl, že nemá další jiné závazky z úvěrových smluv, smluv o půjčce apod. V databází SOLUS byly uvedeny telekomunikační poplatky, ke dni vyhotovení bez dlužné částky, v databázi NRKI byla zjištěna částka expozice 249 358 Kč, částka limit 34 000 Kč, dluh po splatnosti 3 917 Kč.

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalovaný částku 40 000 Kč obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného uvedla, že vyšla z informací poskytnutých žalovaným ohledně jeho výdajů a příjmy měla za potvrzené ze dvou výplatních pásek. Tvrzení, že žalovaného prověřovala v databázích bylo doloženo. U výdajů žalovaného vyšla žalobkyně z částek životního minima a z žalovaným uvedených nákladů na bydlení. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nepředložil žádné výpisy z účtu ani neumožnil sdílení údajů v něm uvedených jiným subjektům. Přičemž z výpisů z účtů žalovaného za období předcházející sjednání spotřebitelského úvěru je zřejmé, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků, neboť na účtech byly záporné zůstatky, žalovaný čerpal na účtu kontokorent a dále je zřejmé, že většina finančních prostředků žalovaného byla použita na sázky, dále bylo zjištěno, že náklady na bydlení jsou vyšší než žalovaným uváděné (nájem a služby celkem 9 470 Kč oproti tvrzeným 3 915 Kč). Z toho je zjevné, že údaje sdělované žalovaným již z pouhého nahlédnutí do výpisu z běžného účtu neodpovídaly skutečnosti, a že byť žalovaný prokázal příjem, nebylo ze strany jeho výdajů zjišťováno ničeho. Skutečnost, že na účtu žalovaného byly po celou dobu záporné zůstatky (kontokorent) a že většina plateb žalovaného směřovala sázkové společnosti, již sama o sobě představuje jistou rizikovost při hodnocení klienta. Právní předchůdkyně žalobkyně se ovšem spokojila se dvěma výplatními páskami a tvrzeními žalovaného, přičemž nikterak neprověřovala jeho celkové měsíční výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tak porušila zásady odpovědného úvěrování, a soud tedy smlouvu vyhodnotil jako neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 (Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. Za stavu, kdy žalovaný k výdajové stránce ničeho nedoložil, naopak výpisy z běžného účtu byly jím uvedené údaje zpochybněny, pak jednání právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za obezřetné a je tedy povinna nést s tím spojené důsledky. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně není bankovní institucí, která by měla informace o svých klientech, přičemž, jak sama uvádí, rizikovost těchto úvěrů se promítá i ve výši poskytnutého úroku, pak toto by mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést také k vyšší obezřetnosti právě z důvodu absence jakékoliv platební historie žalovaného.

11. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 27 700 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníků ve výši 12 300 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k zaplacení ve lhůtě 3 dnů. Lhůta k plnění uplynula dne 11. 4. 2024, tj. 3. dnem od doručení zásilky odeslané 5. 4. 2025, kdy soud předpokládá, že byla doručena třetím dnem od odeslání, tj. 8. 4. 2025. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.

12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by tak měl žalovaný ve výši 44 %. (úspěch žalobkyně co do částky 12 300 Kč, tj. 28 %, a neúspěch co do částky 32 153 Kč, tj. 72 %). Žalovanému, který byl v řízení částečně úspěšný a měl by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ovšem žádné náklady řízení dle obsahu spisy nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.