6 C 100/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 998 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 853 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 990,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 13 851 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný žalobkyni dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále také jen „úvěrová smlouva“). Uvedla, že před sjednáním smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž žalovanému byla poskytnuta dne , datum, částka 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena prostřednictvím korunové platby zaslané z účtu ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný se zavázal k úhradě této částky spolu s poplatkem za poskytnutí 330 Kč a dalšími sjednanými poplatky, splatnost úvěru byla stanovena na 30 dnů od poskytnutí. Následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 28. 8. 2023. Žalovaný uhradil za celou dobu trvání smlouvy pouze 2 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč (3x 99 Kč), poplatků za SMS servis 147 Kč (3 x 49 Kč), poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč (při výši smluvní pokuty 300 Kč, tj. 3 % z nesplacené jistiny úvěru v souladu se smlouvou, za pokuty účtované ve dnech 27. 9. 2023 a 30. 10. 2023 ). Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % vypočtený z částky 13 851 Kč za dobu od 2. 12. 2023 do 19. 12. 2023 ve výši 102,47 Kč a dále od tohoto data do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání omluvila. Před začátkem jednání pouze telefonicky kontaktovala soud osoba, která se představila jako žalovaný s tím, že se jednání nestihne zúčastnit, netrvá však na své účasti u jednání, dluh vůči žalobkyni však uznává.

3. Soud v této souvislosti konstatuje, že se takovým uznáním nároku žalovaným nezabýval, neboť bylo učiněno pouze telefonicky, bez možnosti ověření totožnosti žalovaného ani možnosti podpisem stvrdit jeho uznávací prohlášení.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:Z úvěrové smlouvy ze dne 25. 5. 2023 včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku platného od 4. 1. 2019 a fotokopie občanského průkazu soud zjistil skutečnosti korespondující s žalobou. Žalovaný, jehož totožnost byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu, uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr 10 000 Kč. Dále se žalovaný zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč a dalšími poplatky, s náklady vymáhání a smluvní pokutou. Splatnost úvěru byla stanovena na 24. 6. 2023. K poskytnutí úvěru bylo uvedeno číslo bankovního účtu , Anonymizováno, .Z opisů výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet žalobkyně uhrazena částka 1 Kč z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož vlastníkem je žalovaný. Na stejný účet pak byla žalobkyní stejného dne uhrazena částka 10 000 Kč. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne , Anonymizováno, byla na účet č. , č. účtu, z účtu žalobkyně uhrazena částka 10 000 Kč. Uvedené bylo zjištěno rovněž ze sdělení , právnická osoba, . včetně výpisu z účtu za období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023.Výpis čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v souvislosti s úvěrem žalobkyni dne , datum, částku 1 Kč a dne , datum, rovněž částku 1 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 17. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2023. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána dne 29. 11. 20235. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz úvěrovou zprávu a potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik. Z druhé označené listiny bylo zjištěno, že žalovaný uvedl před sjednáním smlouvy o úvěru, že má 1 dítě, je OSVČ s výší příjmu 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 6 500 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v celé řadě registrů, zejména v registru SOLUS, NRKI, ISIR a CRIBIS, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný není veden v žádném z nich. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v době sjednávání smlouvy nesplácel žádné jiné závazky, jedna jeho žádost o osobní úvěr ve výši 25 000 Kč z 14. 5. 2023 byla odmítnuta a současně požádal dne 27. 4. 2023 o revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalobkyně však konkrétní příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala, žalovaný nedoložil žalobkyni žádné doklady k posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně tak při posouzení příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze ze svých interních normativních údajů a z údajů v registrech.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla dne , datum, žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do , datum, . Žalovaný uhradil pouze 2 Kč. Žalobkyně před sjednáním smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze prostřednictvím svých interních normativních parametrů a údajů v registrech. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného nezjišťovala ani neověřovala. Dne 29. 11. 2023 byla žalovanému zaslána výzva ke splacení celého úvěru ve lhůtě do 1. 12. 2023.

7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2022 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.

8. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.

10. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že důsledně provedla credit scoring, vypočetla tzv. MLS klienta, který stanovoval limit nejvyšší měsíční splátky, kde vycházela z informací uvedených žalovaným s tím, že tyto částky porovnávala s výší životního minima, započítala také splátky jiných závazků uvedené klientem v žádosti a výší splátky poskytovaného úvěru a dospěla tak ke zbývající částce, ze které vycházela. Dále provedla lustraci žalovaného v uvedených registrech. Soud uzavřel, že žalobkyně před sjednáním smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalovaného např. prostřednictví daňového přiznání žalovaného, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho skutečných příjmech a výdajích. Nejen že žalobkyně nikterak neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, při sjednávání smlouvy navíc dostatečně neověřila u žalovaného ani platební morálku ohledně již poskytnutých úvěrů. Žalovaný uvedl, že již hradí splátky jiným společnostem ve výši 6 500 Kč, přičemž z úvěrové zprávy vyplývá, že dosud nehradí žádný jiný závazek. Vzhledem k úvěrovému zatížení žalovaného a s ohledem na to, že již jedna žádost o poskytnutí úvěru byla jinou společností odmítnuta, měla žalobkyně vyvinout podstatně větší snahu za účelem zjištění platební morálky žalovaného při splácení těchto jiných závazků a nespokojit se jen s informacemi z jediného zdroje (úvěrové zprávy), které jsou v rozporu s tím, co uvedl ve svůj neprospěch sám žalovaný.

11. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.

12. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil pouze částku 2 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 9 998 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dluhu do 1. 12. 2023. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedenou částku ve lhůtě 3 dnů. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 990,90Kč, což představuje 44 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z částky 2 252 Kč činí 44 % 990,90 Kč. Pro úplnost pak soud dodává, že výpočet výše náhrady nákladů řízení provedl tak, že od procentuálního úspěchu žalobkyně (z celkové žalované částky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodování soudu) odečetl stejně vypočtený procentuální úspěch žalovaného. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Dále soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené a žalované částky.