6 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 16 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13 144,44 Kč za dobu od datum do datum ve výši 2 238,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 144,44 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení kapitalizovaného úroku 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od datum do datum ve výši 6 991,06 Kč a úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 834 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo která byla sjednána dne datum (dále také jen„ smlouva o úvěru“) a na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč (úhrady za služby), přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60týdenních splátkách po 450 Kč. Nejpozději měla žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit podle smlouvy o úvěru dne datum, od následujícího dne měla předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 10 100 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 13 144,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 755,56 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 6 991,06 Kč (úrok 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od datum do datum), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 238,11 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 144,44 Kč od datum do datum), úroky ve výši 25,77% ročně z dlužné jistiny ve výši 13 144,44 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 144,44 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celková částka k zaplacení činila 27 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60týdenních splátkách po 450 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne datum.

6. Z výzvy k plnění ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do datum, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Z podacího lístku má soud za prokázané, že výzva byla žalované zaslána dne datum.

7. Z přehledu uhrazených plateb a zůstatku k datu datum bylo zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy o úvěru žalovaná fakticky uhradila 10 100 Kč, přičemž z celkové splatné částky ve výši 27 000 Kč žalovaná uhradila dne datum částku 500 Kč, datum částku 2 000 Kč, datum částku 500 Kč, datum částku 2 100 Kč, datum částku 1 500 Kč, datum částku 1 000 Kč, datum částku 500 Kč, datum částku 500 Kč, datum částku 500 Kč, datum částku 500 Kč a dne datum částku 500 Kč. Zůstatek k datu datum (postoupení pohledávky) činil celkem 16 900 Kč, z toho na jistině 13 144,44 Kč a na souhrnném poplatku 3 755,56 Kč.

8. Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uznala dluh vůči předchůdkyni žalobkyně, který vznikl v souvislosti se smlouvou o půjčce číslo který ke dni datum činil 20 400 Kč. Žalovaná se bezpodmínečně a neodvolatelně zavázala, že celý svůj dluh věřiteli zaplatí. Dále je v listině uvedeno, že žalovaná uznává také nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení, a to z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu. Výslovně prohlásila a stvrdila svým podpisem, že uznání zvážila, souhlasí s jeho obsahem a že jej podepisuje ze svobodné vůle.

9. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum (karta zákazníka), ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že žije s partnerem v nájmu, má dvě nezaopatřené děti, jejím zaměstnavatelem je anonymizováno, kde pracuje jako anonymizováno, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Dále uvedla, že v současnosti nesplácí jiné úvěry ani zápůjčky. Její měsíční mzda činí 7 252 Kč, má další příjem ze státní podpory (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 13 854 Kč, celkové příjmy žalované tvoří dohromady částku 21 106 Kč. Dále uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 2 371Kč s poznámkou, že se na nich podílí s partnerem, osobní výdaje 7 500 Kč (bez bližší specifikace), celkové výdaje činí dohromady částku ve výši 9 871 Kč, použitelný příjem je pak 11 235 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit podle informací z karty zákazníka z pracovní smlouvy, výplatní pásky, složenek, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. K důkazům pak žalobkyně předložila nájemní smlouvu, ze které bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena pouze na dobu měsíce srpna 2019 s tím, že smluvní strany vyloučily konkludentní prodlužování nájmu (§2285 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Z upomínky neuhrazených plateb SIPO bylo zjištěno, že za červenec 2019 činí nájemné částku 4 741 Kč. Z dohody o pracovní činnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná má sjednanou tuto dohodu u zaměstnavatele anonymizována tři slova, sjednaná práce je anonymizováno, rozsah pracovní doby 84 hod. měsíčně, odměna 80 Kč/hod., dohoda byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum. Z listiny označené jako změna-dodatek dohody o pracovní činnosti pak bylo zjištěno, že dohoda o pracovní činnosti byla prodloužena do datum. Z výplatních pásek se podává, že žalované byla v květnu 2019 z pracovní činnosti vyplacena odměna ve výši 5 696 Kč, v červnu 2019 odměna 7 638 Kč, v červenci 2019 odměna ve výši 8 422 Kč. Z poštovní poukázky ze dne datum pak bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc červen 2019 v celkové výši 12 237 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení, příspěvky na děti a rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne datum soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc duben 2019 v celkové výši 1 720 Kč s tím, že se jednalo o příspěvky na děti. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc duben 2019 v celkové výši 5 868 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení. Z poštovní poukázky ze dne datum soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory ve výši 3 448 Kč s tím, že není zřejmé, o jaké dávky se jednalo. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory ve výši 3 800 Kč s tím, že se jednalo o rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc květen 2019 v celkové výši 6 717 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc květen 2019 v celkové výši 5 520 Kč s tím, že se jednalo o příspěvky na děti a rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne datum bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc červen 2019 ve výši 2 252 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na živobytí.

10. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky hradit ve splátkách, celkově měla splatit 27 000 Kč, avšak uhradila pouze 10 100 Kč. Ke dni datum žalovaná uhradila v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 9 100 Kč. Žalovaná uznala dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru ke dni datum v částce 20 400 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z nájemní smlouvy, upomínky neuhrazených plateb SIPO, dohody o pracovní činnosti včetně dodatku, výplatních pásek a z poštovních poukázek. Výdaje žalované byly ověřeny pouze z upomínky neuhrazených plateb SIPO.

12. Soud se nejprve zabýval tím, zda je možné žalobnímu požadavku vyhovět na základě předloženého písemného uznání dluhu, a dospěl k závěru, že v převážné části ano. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá. Citovaný účinek lze s předloženou listinou spojovat částečně, a to co do žalované jistiny a úroku z prodlení. Je zřejmé, že částka 20 400 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, se vztahuje ke smlouvě o úvěru číslo (přestože je v uznání uvedena smlouva o zápůjčce, číslo smlouvy se však shoduje s předmětnou smlouvou o úvěru) a že se jedná o vyčíslení výše duhu k datu datum. Z listiny však patrné není, kolik z uvedené částky činí dluh na jednotlivých nárocích, které se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit – jistina a úhrady za služby (administrativní poplatek, úrok, odměna za hotovostní inkaso splátek) a zejména zda a v jaké míře je v této částce zahrnut též další smluvní úrok (než úrok uhrazený při řádném splácení) či úrok z prodlení, když uznána je pouze částka 20 400 Kč bez bližší specifikace. V tomto ohledu je uznání dluhu neurčitým právním jednáním, a proto musel být proveden jeho výklad podle § 555 a násl. občanského zákoníku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4606/2018), což soud učinil následujícím způsobem. Dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru měl být žalovanou v souladu se smlouvou o úvěru zcela splacen do datum. Žalovaná se v souvislosti se smlouvou o úvěru zavázala uhradit celkem částku 27 000 Kč. V uznání je dluh vyčíslen již ke dni datum, přičemž žalovaná uhradila na splátkách pouze 9 100 Kč. Lze proto dovodit, že minimálně zbývající část této celkové výše dluhu – 17 900 Kč byla zahrnuta v uznaní dluhu, když žalovaná si musela být při tomto právním jednání vědoma, že minimálně tuto částku stále dluží. Po uznávacím prohlášení došlo k úhradě dalších 1 000 Kč. Ohledně žalované jistiny ve výši 16 900 Kč (která je tvořena jistinou úvěru ve výši 13 144,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 755,56 Kč), je tak žaloba důvodná, neboť vychází z domněnky existence dluhu v době prohlášení o uznání dluhu. Stejně tak je žaloba důvodná co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, které žalovaná rovněž uznala, a to i do budoucna.

13. Ohledně žalovaného smluvního úroku však soud uzavřel, že žaloba důvodná není, neboť ani výkladem nebylo možné zjistit, jakou část žalovaná uznala. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 991 Kč žalobkyně v žalobě požadovala za období od datum do datum. Zbývající část uznaného dluhu (20 400-17 900) se tedy zcela jistě netýkala těchto úroků požadovaných žalobou, když smluvní úrok za požadované období ke dni uznání, tj. datum nedosahoval této výše. Budoucí smluvní úroky přitom v uznání dluhu zmíněny nejsou, tak jak to bylo učiněno se zákonným úrokem z prodlení, ohledně kapitalizovaného úroku a stejně tak ohledně požadavku na úhradu smluvního úroku do budoucna, proto soud nárok nepřiznal. Žalobkyně se nedostavila k jednání, a proto nemohla být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o potřebě učinit výklad právního jednání - uznání dluhu a s tím související nutnosti v tomto směru případně doplnit tvrzení a důkazní návrhy.

14. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku nebylo možné dovodit ani ze samotné smlouvy o úvěru, neboť soud považoval tuto smlouvu za absolutně neplatnou podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

15. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dopěl k závěru, že poskytovatelka úvěru před sjednáním smlouvy nedostatečně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, když povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost úvěr splácet plyne z ust. § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které ověřovala. Konkrétně pak žalobkyně předložila soudu řadu listin, ze kterých je zřejmé, že nebyly s odbornou péčí posuzovány především výdaje žalované. K výdajové stránce žalované měla poskytovatelka k dispozici pouze nájemní smlouvou za jeden kalendářní měsíc a potvrzení o úhradě nájemného za tento měsíc. Nikterak přitom nezjišťovala, z čeho jsou složeny ostatní výdaje žalované ve výši 7 500 Kč. Příjem žalované byl přitom tvořen minimálně z jedné poloviny sociálními dávkami, což je informace, která měla vzbudit u poskytovatelky zájem o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaná skutečně schopna úvěr hradit. Pokud se na výdajích žalované podílel i její manžel či partner, měla poskytovatelka úvěru zkoumat majetkovou situaci rovněž i této osoby. Reálnější představu ohledně výdajů žalované by však poskytovatelka úvěru získala zcela určitě z výpisů z účtu žalované za delší časové období, nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů klientských informací, dále pak z dokladů o hrazení dodávek energií apod.

17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvních úroků ve výši 25,77 % za celé uvedené období je v rozporu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, nebylo by proto možné nárok přiznat (tak jak požadovala žalobkyně) ani z tohoto důvodu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 834 Kč, což představuje 34 % celkových nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně byla úspěšná z 67 % z celkového předmětu sporu a žalovaná z 33 % (příslušenství bylo vyčísleno ke dni rozhodování soudu). Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku, který činil 1 000 Kč (800 Kč žalobkyně již uhradila, zbývající část soudního poplatku je žalobkyně zavázána uhradit podle odst. IV. tohoto rozhodnutí) a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkových nákladů řízení žalobkyně 2 452 Kč činí 34% částka 834 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne datum, neboť k výzvě soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené a žalované částky.

20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.