6 C 109/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 16 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 900 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 13 144,44 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 238,11 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 144,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení kapitalizovaného úroku 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 991,06 Kč a úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 834 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla sjednána dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“) a na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč (úhrady za služby), přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60týdenních splátkách po 450 Kč. Nejpozději měla žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit podle smlouvy o úvěru dne [datum], od následujícího dne měla předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 10 100 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 13 144,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 755,56 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 6 991,06 Kč (úrok 25,77 % ročně z částky 13 144,44 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 238,11 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 144,44 Kč od [datum] do [datum]), úroky ve výši 25,77% ročně z dlužné jistiny ve výši 13 144,44 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 144,44 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni nezaplatila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celková částka k zaplacení činila 27 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60týdenních splátkách po 450 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne [datum].

6. Z výzvy k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do [datum], s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Z podacího lístku má soud za prokázané, že výzva byla žalované zaslána dne [datum].

7. Z přehledu uhrazených plateb a zůstatku k datu [datum] bylo zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy o úvěru žalovaná fakticky uhradila 10 100 Kč, přičemž z celkové splatné částky ve výši 27 000 Kč žalovaná uhradila dne [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 2 000 Kč, [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 2 100 Kč, [datum] částku 1 500 Kč, [datum] částku 1 000 Kč, [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 500 Kč, [datum] částku 500 Kč a dne [datum] částku 500 Kč. Zůstatek k datu [datum] (postoupení pohledávky) činil celkem 16 900 Kč, z toho na jistině 13 144,44 Kč a na souhrnném poplatku 3 755,56 Kč.

8. Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uznala dluh vůči předchůdkyni žalobkyně, který vznikl v souvislosti se smlouvou o půjčce [číslo] který ke dni [datum] činil 20 400 Kč. Žalovaná se bezpodmínečně a neodvolatelně zavázala, že celý svůj dluh věřiteli zaplatí. Dále je v listině uvedeno, že žalovaná uznává také nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení, a to z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu. Výslovně prohlásila a stvrdila svým podpisem, že uznání zvážila, souhlasí s jeho obsahem a že jej podepisuje ze svobodné vůle.

9. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] (karta zákazníka), ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že žije s partnerem v nájmu, má dvě nezaopatřené děti, jejím zaměstnavatelem je [anonymizováno], kde pracuje jako [anonymizováno], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Dále uvedla, že v současnosti nesplácí jiné úvěry ani zápůjčky. Její měsíční mzda činí 7 252 Kč, má další příjem ze státní podpory (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 13 854 Kč, celkové příjmy žalované tvoří dohromady částku 21 106 Kč. Dále uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 2 371Kč s poznámkou, že se na nich podílí s partnerem, osobní výdaje 7 500 Kč (bez bližší specifikace), celkové výdaje činí dohromady částku ve výši 9 871 Kč, použitelný příjem je pak 11 235 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit podle informací z karty zákazníka z pracovní smlouvy, výplatní pásky, složenek, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. K důkazům pak žalobkyně předložila nájemní smlouvu, ze které bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena pouze na dobu měsíce srpna 2019 s tím, že smluvní strany vyloučily konkludentní prodlužování nájmu (§2285 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Z upomínky neuhrazených plateb SIPO bylo zjištěno, že za červenec 2019 činí nájemné částku 4 741 Kč. Z dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná má sjednanou tuto dohodu u zaměstnavatele [anonymizována tři slova], sjednaná práce je [anonymizováno], rozsah pracovní doby 84 hod. měsíčně, odměna 80 Kč/hod., dohoda byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum]. Z listiny označené jako změna-dodatek dohody o pracovní činnosti pak bylo zjištěno, že dohoda o pracovní činnosti byla prodloužena do [datum]. Z výplatních pásek se podává, že žalované byla v květnu 2019 z pracovní činnosti vyplacena odměna ve výši 5 696 Kč, v červnu 2019 odměna 7 638 Kč, v červenci 2019 odměna ve výši 8 422 Kč. Z poštovní poukázky ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc červen 2019 v celkové výši 12 237 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení, příspěvky na děti a rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc duben 2019 v celkové výši 1 720 Kč s tím, že se jednalo o příspěvky na děti. Z poštovní poukázky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc duben 2019 v celkové výši 5 868 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení. Z poštovní poukázky ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory ve výši 3 448 Kč s tím, že není zřejmé, o jaké dávky se jednalo. Z poštovní poukázky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory ve výši 3 800 Kč s tím, že se jednalo o rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc květen 2019 v celkové výši 6 717 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na bydlení. Z poštovní poukázky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc květen 2019 v celkové výši 5 520 Kč s tím, že se jednalo o příspěvky na děti a rodičovský příspěvek. Z poštovní poukázky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované byly vyplaceny dávky státní sociální podpory za měsíc červen 2019 ve výši 2 252 Kč s tím, že se jednalo o příspěvek na živobytí.

10. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky hradit ve splátkách, celkově měla splatit 27 000 Kč, avšak uhradila pouze 10 100 Kč. Ke dni [datum] žalovaná uhradila v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 9 100 Kč. Žalovaná uznala dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru ke dni [datum] v částce 20 400 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z nájemní smlouvy, upomínky neuhrazených plateb SIPO, dohody o pracovní činnosti včetně dodatku, výplatních pásek a z poštovních poukázek. Výdaje žalované byly ověřeny pouze z upomínky neuhrazených plateb SIPO.

12. Soud se nejprve zabýval tím, zda je možné žalobnímu požadavku vyhovět na základě předloženého písemného uznání dluhu, a dospěl k závěru, že v převážné části ano. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá. Citovaný účinek lze s předloženou listinou spojovat částečně, a to co do žalované jistiny a úroku z prodlení. Je zřejmé, že částka 20 400 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, se vztahuje ke smlouvě o úvěru [číslo] (přestože je v uznání uvedena smlouva o zápůjčce, číslo smlouvy se však shoduje s předmětnou smlouvou o úvěru) a že se jedná o vyčíslení výše duhu k datu [datum]. Z listiny však patrné není, kolik z uvedené částky činí dluh na jednotlivých nárocích, které se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit – jistina a úhrady za služby (administrativní poplatek, úrok, odměna za hotovostní inkaso splátek) a zejména zda a v jaké míře je v této částce zahrnut též další smluvní úrok (než úrok uhrazený při řádném splácení) či úrok z prodlení, když uznána je pouze částka 20 400 Kč bez bližší specifikace. V tomto ohledu je uznání dluhu neurčitým právním jednáním, a proto musel být proveden jeho výklad podle § 555 a násl. občanského zákoníku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4606/2018), což soud učinil následujícím způsobem. Dluh plynoucí ze smlouvy o úvěru měl být žalovanou v souladu se smlouvou o úvěru zcela splacen do [datum]. Žalovaná se v souvislosti se smlouvou o úvěru zavázala uhradit celkem částku 27 000 Kč. V uznání je dluh vyčíslen již ke dni [datum], přičemž žalovaná uhradila na splátkách pouze 9 100 Kč. Lze proto dovodit, že minimálně zbývající část této celkové výše dluhu – 17 900 Kč byla zahrnuta v uznaní dluhu, když žalovaná si musela být při tomto právním jednání vědoma, že minimálně tuto částku stále dluží. Po uznávacím prohlášení došlo k úhradě dalších 1 000 Kč. Ohledně žalované jistiny ve výši 16 900 Kč (která je tvořena jistinou úvěru ve výši 13 144,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 755,56 Kč), je tak žaloba důvodná, neboť vychází z domněnky existence dluhu v době prohlášení o uznání dluhu. Stejně tak je žaloba důvodná co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, které žalovaná rovněž uznala, a to i do budoucna.

13. Ohledně žalovaného smluvního úroku však soud uzavřel, že žaloba důvodná není, neboť ani výkladem nebylo možné zjistit, jakou část žalovaná uznala. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 991 Kč žalobkyně v žalobě požadovala za období od [datum] do [datum]. Zbývající část uznaného dluhu (20 400-17 900) se tedy zcela jistě netýkala těchto úroků požadovaných žalobou, když smluvní úrok za požadované období ke dni uznání, tj. [datum] nedosahoval této výše. Budoucí smluvní úroky přitom v uznání dluhu zmíněny nejsou, tak jak to bylo učiněno se zákonným úrokem z prodlení, ohledně kapitalizovaného úroku a stejně tak ohledně požadavku na úhradu smluvního úroku do budoucna, proto soud nárok nepřiznal. Žalobkyně se nedostavila k jednání, a proto nemohla být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o potřebě učinit výklad právního jednání - uznání dluhu a s tím související nutnosti v tomto směru případně doplnit tvrzení a důkazní návrhy.

14. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku nebylo možné dovodit ani ze samotné smlouvy o úvěru, neboť soud považoval tuto smlouvu za absolutně neplatnou podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

15. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dopěl k závěru, že poskytovatelka úvěru před sjednáním smlouvy nedostatečně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, když povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost úvěr splácet plyne z ust. § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které ověřovala. Konkrétně pak žalobkyně předložila soudu řadu listin, ze kterých je zřejmé, že nebyly s odbornou péčí posuzovány především výdaje žalované. K výdajové stránce žalované měla poskytovatelka k dispozici pouze nájemní smlouvou za jeden kalendářní měsíc a potvrzení o úhradě nájemného za tento měsíc. Nikterak přitom nezjišťovala, z čeho jsou složeny ostatní výdaje žalované ve výši 7 500 Kč. Příjem žalované byl přitom tvořen minimálně z jedné poloviny sociálními dávkami, což je informace, která měla vzbudit u poskytovatelky zájem o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaná skutečně schopna úvěr hradit. Pokud se na výdajích žalované podílel i její manžel či partner, měla poskytovatelka úvěru zkoumat majetkovou situaci rovněž i této osoby. Reálnější představu ohledně výdajů žalované by však poskytovatelka úvěru získala zcela určitě z výpisů z účtu žalované za delší časové období, nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů klientských informací, dále pak z dokladů o hrazení dodávek energií apod.

17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvních úroků ve výši 25,77 % za celé uvedené období je v rozporu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, nebylo by proto možné nárok přiznat (tak jak požadovala žalobkyně) ani z tohoto důvodu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 834 Kč, což představuje 34 % celkových nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně byla úspěšná z 67 % z celkového předmětu sporu a žalovaná z 33 % (příslušenství bylo vyčísleno ke dni rozhodování soudu). Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku, který činil 1 000 Kč (800 Kč žalobkyně již uhradila, zbývající část soudního poplatku je žalobkyně zavázána uhradit podle odst. IV. tohoto rozhodnutí) a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z celkových nákladů řízení žalobkyně 2 452 Kč činí 34% částka 834 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne [datum], neboť k výzvě soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené a žalované částky.

20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.