6 C 12/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno advokátem Anonymizováno .sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 10 839,43 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 839,43 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 170,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 690,10 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 839,43 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 8 291,43 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit částku 10 839,43 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná dluží na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Úvěrovou smlouvu žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), přičemž pohledávka ze smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč s tím, že žalovaná byla oprávněna úvěr čerpat opakovaně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně s tím, že výše měsíční splátky činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná se zavázala hradit rovněž poplatky dle ceníku, včetně ceny za využití účtu ve výši 50 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 22. 9. 2021. Za celou dobu trvání úvěru žalovaná čerpala částku v celkové výši 36 900 Kč a uhradila 40 355,37 Kč s tím, že žalobou požadovaná jistina úvěru 8 291,43 Kč odpovídá celkově vyčerpanému úvěru ve výši 36 900 Kč poníženém o úhrady jistiny v celkové výši 28 608,57 Kč. Žalobkyně dále požadovala, aby ji soud přiznal úrok z úvěru ve výši 690,10 Kč, kdy tato částka odpovídá úroku počítaného z aktuálně dlužné jistiny úvěru (ponížené o úhrady) za období ode dne následujícího po prvním čerpání úvěru (16. 7. 2019) do dne zesplatnění (22. 9. 2021), ve výši 16,90 % ročně ode dne následujícího po dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (23. 9. 2021) do data postoupení (1. 12. 2021) v zákonné výši. Dále žalobkyně požadovala přiznat dlužné poplatky v celkové výši 2 548 Kč, kdy tato částka se sestává z neuhrazených poplatků za pojištění vyčerpané částky revolvingového úvěru (výše sazby činí 1% z celkové vyčerpané nesplacené částky na konci účetního období) a neuhrazeného poplatku za zaslání výpisu ve výši 30 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 170,48 Kč, kdy tato částka se sestává z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 35,41 Kč a ze zákonného úroku z jistiny 8 291,43 Kč od 23. 9. 2021 do data postoupní (1. 12 2021), tj. 135,07 Kč. Žalovaná dlužnou částku plynoucí z této smlouvy neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že rozhodnutí nechává na úvaze soudu.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , včetně ceníku , právnická osoba, ., záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, oznámení o úrokových sazbách s účinností od 26. 7. 2021, ceníku pro soukromou klientelu s účinností od 13. 5. 2021, ceníku pro soukromou klientelu s účinností od 13. 4. 2019, všeobecných obchodních podmínek účinných ke dni 13. 1. 2018, všeobecných obchodních podmínek účinných ke dni 31.10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu.. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 1 000 Kč vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Sjednaná výše úrokové sazby činila 16,90 % ročně. Žalovaná se zavázala rovněž hradit veškeré ceny dle ceníku, zejména cenu za využití účtu „peníze na klik“.

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaná za celou dobu trvání úvěru čerpala celkem částku 36 900 Kč a uhradila celkem 40 355,37 Kč. Uvedené plyne rovněž z listiny označené jako podklady pre súdné konanie.

6. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 8. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu.

7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 22. 9. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že od 22. 9. 2021 je celý dluh plynoucí z úvěrové smlouvy splatný z důvodu nehrazení pohledávek.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 včetně přílohy č. 1 k této smlouvě, potvrzení o úhradě ceny a dohody o úplatě ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni s účinností ke dni 1. 12. 2021, kdy došlo k úhradě kupní ceny.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Z poštovního podacího lístku má soud za zjištěno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 16. 12. 2021.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že ji upozornila na podání žaloby v případě nevyhovění výzvě. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalované dne 21. 4. 2022.

11. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, , ve které žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a je zaměstnaná u zaměstnavatele , právnická osoba, s výší měsíčního příjmu 15 669 Kč. Ohledně výdajů uvedla, že na nájemném hradí částku 4 500 Kč, nesplácí žádné úvěry, ostatní výdaje (výživné, srážky ze mzdy, léky) činí 0 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že výše průměrného čistého příjmu žalované za posledních 6 měsíců činila 11 415 Kč, základní měsíční mzda činila 13 350 Kč, ze mzdy jsou prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ve výši 1 572 Kč. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu neurčitou. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že dle informací z CCB neměla žalovaná v době sjednávání úvěrové smlouvy žádné existující kontrakty.

12. Soud zamítl návrh na provedení dokazování účastnickým výslechem žalované, který navrhla žalobkyně k potvrzení pravdivosti údajů uvedených v žádosti o úvěr, z důvodu nadbytečnosti. I v případě, že by žalovaná potvrdila pravdivost údajů uvedených v žádosti, tak by uvedené nemělo vliv na splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovat výdaje žalované.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky celkem ve výši 36 900 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet v pravidelných splátkách, což nečinila. Celkem uhradila za celou dobu trvání úvěru 40 355,37 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Při uzavírání smluv vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o úvěr, potvrzení zaměstnavatele žalované o příjmu a z informací z centrálního registru dlužníků.

14. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

16. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

18. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti žalované o úvěr, které ověřovala listinami, kdy k tomuto svému tvrzení doložila potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a doklad o lustraci žalované v centrálním registru dlužníků. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala poměrně nízký příjem, tj. 15 669 Kč a dále pak uvedla, že nemá žádné další výdaje např. srážky ze mzdy, což se ukázalo jako nepravdivé informace, neboť z potvrzení o výši příjmu vyplynulo, že průměrný příjem žalované činil částku nepřevyšující 12 tis. Kč a ze mzdy je prováděna srážka na základě výkonu rozhodnutí. Již tyto informace měly poskytovatelku úvěru vést k tomu, aby se schopností žalované úvěr hradit pečlivěji zabývala, a to zejména výdajovou stránkou žalované. Předchůdkyně žalobkyně však ani přesto nikterak nezjišťovala ani neověřovala ostatní výdaje žalované, které byly deklarovány ve výši 0 Kč, což rovněž nemohla být pravdivá informace. Poskytovatelka úvěru však neučinila žádné kroky směřující ke zjištění složení výdajů žalované, nenechala si od žalované předložit např. výpisy z běžně užívaných účtů za delší časové období, ze kterých by jejich konkrétní výše byla zřejmá. Ohledně výdajů žalované nebyly ověřeny ani ty spojené s bydlením, přestože žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Pokud poskytovatelka úvěru neměla k dispozici veškeré ověřené informace o výdajích žalované, tak jak je z provedeného dokazování zřejmé, nemohla objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, případně žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením.

19. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla ani nenavrhla žádné další důkazy (vyjma důkazního návrhu - účastnického výslechu žalované, který soud zamítl pro nadbytečnost).

20. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy bylo třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky celkem ve výši 36 900 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 40 355,47 Kč. Na straně žalované tak v tomto případě nevzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které by byla povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná naopak svůj dluh přeplatila, bezdůvodné obohacení proto vzniklo na straně žalobkyně. Soud proto žalobu zcela zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady řízení nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

22. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.