6 C 135/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 63 231,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 231,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 231,97 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 15 % ročně z částky 63 231,97 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 792,75 Kč od , datum, do , datum, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 546,60 Kč za dobu od , datum, do , datum, , se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 495,26 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 231,97 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o bankovních službách, která byla následně modifikována smlouvou ze dne , datum, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, oznámení o úrokových sazbách a sazebník poplatků. Na základě smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta možnost přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného debetu, tj. 60 000 Kč. Žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovolené debetu, který řádně neuhradil, žalobkyně proto dne , datum, odstoupila od smlouvy, běžný účet žalovaného ke dni , datum, zrušila a zůstatek ve výši 63 231,97 Kč převedla na zvláštní účet pohledávek. Žalobkyni vznikl od převodu pohledávky na zvláštní účet nárok na zákonný úrok z prodlení a v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami rovněž nárok na smluvní úrok, který žalobkyně požaduje pouze ve výši 15 % p.a. Žalobou je požadována dlužná jistina výši 63 231,97 Kč, kdy vzhledem k povaze kontokorentního úvěru, u kterého dochází průběžně k čerpání a splácení úvěru, je nutné celou tuto částku považovat za jistinu úvěru. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho, z nařízeného jednání se omluvil a požádal soud, aby rozhodl o věci v jeho nepřítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání rovněž omluvila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala na základě této smlouvy vést pro žalovaného běžný účet tzv. , Anonymizováno, č. , hodnota5. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, včetně výňatku z oznámení o úrokových sazbách bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na uvedeném běžném účtu č. , hodnota, možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku až do výše 60 000 Kč, který je žalovaný oprávněn čerpat po dobu 180 dní s možností předčasného splacení a opakovaného čerpání za stejných podmínek. Úroková sazba pro povolený nezajištěný debet činila 19,99 % p.a. a pro nepovolený debet 25 % p.a.

6. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek a oznámení o , právnická osoba, ., o úrokových sazbách ze dne , datum, bylo zjištěno, že na základě této smlouvy se zavázala žalobkyně vést pro žalovaného běžný účet se stejným číslem, sjednáno bylo však vedení tzv. účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde byly sjednány i další služby, např. vedení spořícího účtu, pojištění k debetní kartě apod.

7. Z odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu odstupuje od smlouvy, na základě které je veden účet č. , hodnota8. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému skutečnost, že účet č. , hodnota, byl ke dni , datum, zrušen a dluh ve výši -63 231,97 Kč bude proto převeden na zvláštní účet č. , č. účtu, .

9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, s tím, že jinak se obrátí na soud.

10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaný se dostal do nepovoleného záporného zůstatku s tím, že celá dlužná částka ve výši 63 231,97 Kč byla dne , datum, převedena na účet č. , č. účtu, .

11. Z historického výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že od , datum, , kdy došlo k převedení finančních prostředků na tento účet, nebyla žalovaným uhrazena žádná platba.

12. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne , datum, , ze které bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, jeho pravidelný příjem činí částku 30 000 Kč (forma prohlášení), nemá žádnou vyživovací povinnost, náklady spojené s bydlením činí 500 Kč, ostatní výdaje 500 Kč, nemá žádné dluhy mimo , Anonymizováno, . Žalobkyně dále předložila k důkazům návrh na rozhodnutí o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné negativní záznamy u žalobkyně ani u dceřiných společností, v insolvenčním rejstříku, BRKI/NRKI, v registru SOLUS. Žalovaný měl před poskytnutím úvěru u žalobkyně sjednanou rovněž tzv. perfektní půjčku s úvěrovým limitem 162 000 Kč s výší nesplacené jistiny 56 264,16 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že před sjednáním předmětné smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že ohledně majetku žalovaného nebylo ke dni , datum, vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále předložila k důkazům otisk registrů - printscreen obrazovky ze dne , datum, , ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný měl k tomuto dni jednu kreditní kartu se zbývající částkou ke splacení 15 538 Kč, žalovaný nebyl s žádnou splátkou po splatnosti, jedna jeho žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, ve výši 150 000 Kč byla odmítnuta. Z lustrace žalovaného v interní databázi žalobkyně pak bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v databázi vyhledán, nejsou tak o něm vedeny žádné negativní záznamy.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému možnost na běžném účtu průběžně čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 60 000 Kč, žalovaný překročil tento povolený limit, dostal se nepovoleného debetního zůstatku, žalobkyně proto celou částku ve výši 63 231,97 Kč převedla na zvláštní účet. Žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které jí sdělil žalovaný, dále z údajů získaných z vlastní databáze žalobkyně, z informací z insolvenčního rejstříku a databáze bankovních a nebankovních registrů klientských informací.

14. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

16. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

18. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací získaných vlastní činností a plynoucí rovněž ze skutečnosti, že je bankou, a tudíž má účast v celé řadě zájmových sdružení, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru se v interní metodice žalobkyně promítá do celé řady vnitřních předpisů. Žalobkyně tedy konkrétně prověřila žalovaného v bankovních registrech klientských informací, nebankovních registrech klientských informací, registru SOLUS, ve vlastní databázi, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, dále ověřila doklad totožnosti žalovaného v databázi Ministerstva vnitra České republiky a ověřila také adresu žalovaného, zda není evidována na ohlašovně. Příjem žalovaného byl ověřen z jeho čestného prohlášení. Výdaje žalovaného žalobkyně konfrontovala s právními instituty sociální politiky a vycházela rovněž z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu. Žalobkyně tak zohledňovala výdaje žalovaného ve výši 12 881 Kč. Žalovaný navíc úvěr více než 7,5 let řádně splácel, potvrdil tedy v praxi, že jeho úvěruschonost byla vyhodnocena řádně. Ke všem těmto svým tvrzením žalobkyně předložila rovněž důkazy. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalobkyně řádně neověřovala ani příjem žalovaného, když neměla k dispozici žádný relevantní podklad vystavený např. zaměstnavatelem žalovaného a vycházela pouze z čestného prohlášení žalovaného. Ten přitom již v době sjednávání úvěru splácel i jiné závazky a jedna jeho žádost o úvěr byla jinou institucí v nedávné době již odmítnuta. Žalobkyně se však ohledně výdajů spokojila s informací od žalovaného, že žije v nájmu a jeho měsíční výdaje související s bydlením činí pouze částku 500 Kč a ostatní výdaje bez bližší specifikace činí 500 Kč, tyto tvrzené výdaje dále neověřovala. Žalobkyně nezjišťovala, jaké konkrétní výdaje žalovaný má a v jaké výši, místo toho aplikovala na žalovaného obecné informace vyplývající např. ze statistických dat Českého statistického úřadu. Je proto zřejmé, že žalobkyně vycházela pouze z informací uvedených samotným žalovaným či z obecných informací, skutečné výdaje žalovaného, které nezjišťovala ani neověřovala. Reálnější představu ohledně skutečných výdajů žalovaného by žalobkyně získala, kdyby si vyžádala např. výpisy z účtu žalovaného za delší časové období, nájemní smlouvu, doklady o úhradách energií apod., kdy následně by mohla objektivně jako profesionálka vyhodnotit jeho situaci, příp. žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

19. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Neúčastí u jednání se přitom žalobkyně dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy příjmová a výdajová stránka rozpočtu žalovaného.

20. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 63 213,97 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku v této výši, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzván k uhrazení dlužných částek nejpozději do , datum, . Žalovaný žalobkyni peněžité plnění v této lhůtě nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 495,26 Kč, což představuje 68 % celkových nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně byla úspěšná z 84 % z celkového předmětu sporu (s přihlédnutím k příslušenství) a žalovaný z 16 %. Náklady řízení žalobkyně přestavovaly celkem částku 16 904,80 Kč a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 530 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokátky za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 660 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 2 494,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon právní služby – doplnění žaloby ze dne , datum, , neboť informace obsažené v tomto podání měly být uvedeny již v žalobě. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.