6 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 15 002 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 4. 4. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 002 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 5 002 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 766 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 15 002 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaná žalobkyni dluží na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] (dále také jen„ úvěrová smlouva“). Uvedla, že před sjednáním smlouvy byla řádně zkoumána schopnost žalované úvěr splácet, přičemž žalovaná na základě této smlouvy, která byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], čerpala na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. V úvěrové smlouvě byly sjednány další volitelné služby a poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč a poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Úvěr byl společně s poplatky splatný ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, přičemž žalovaná za celou dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla žalované v souladu se smlouvou účtována smluvní pokuta 2x500 Kč a následně účtovány také účelně vynaložené náklady v celkové výši 460 Kč. Žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni [datum], a následně dne [datum] účtovala žalované smluvní pokutu ve výši 1 147 Kč. Žalovaná částka 15 002 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4x 99 Kč), úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 2 147 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu, na základě které byla oprávněna čerpat finanční prostředky do výše 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil částku ve výši 330 Kč, celková částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit činila 13 760 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v 24 splátkách. Dále byly sjednány doplňkové služby, a to služba expres výplata, za kterou se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 199 Kč jednorázově a tzv. bezpečná splátka, za kterou se žalovaná zavázala hradit 99 Kč měsíčně. Dále je ve smlouvě uvedeno, že pokud nebude úvěr uhrazen v den splatnosti, může žalobkyně žalované účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání) a smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a z výpisu z internetového bankovnictví žalované bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná v souvislosti s předmětným úvěrem neuhradila ničeho.

6. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] včetně podací archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy, jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne [datum].

8. K ověření skutečnosti, že žalobkyně před sjednáním úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, navrhla žalobkyně jako důkaz úvěrovou kartu klienta (listina nadepsaná jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta) a úvěrovou zprávu z nebankovních registru klientských informací, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla lustraci žalované v celé řadě registrů, zejména v registru [příjmení], NRKI, ISIR a CRIBIS, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná měla další dva existující splátkové úvěry, přičemž 5 jejích žádostí o úvěr bylo odmítnuto, 4 odvolány a dále byla odmítnuta rovněž jedna žádost o kreditní kartu. Aktuálně žalovaná splácela úvěr ze dne [datum] ve výši 8 000 Kč a úvěr ze dne [datum] ve výši 8 000 Kč. V obou případech zbývala doplatit celá jistina úvěrů, přičemž nebyla evidována žádná splátka po splatnosti. V úvěrové kartě je uvedeno, že žalovaná dosahuje příjmu 20 000 Kč, kdy od této částky bylo odečteno životní minimum 3 860 Kč, splátky jiným společnostem 8 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 045 Kč, přičemž zbývající částka pro účely posouzení úvěrychopnosti činila 7 095 Kč a v rámci domácnosti (při započítání životního minima členů domácnosti a minimálních výdajů na bydlení 4 381 Kč) činila zbývající částka 2 714 Kč. Žalobkyně však konkrétní příjmy a výdaje žalované nezjišťovala, žalovaná nedoložila žalobkyni žádné doklady k posouzení její schopnosti splácet úvěr a žalobkyně nekontaktovala zaměstnavatele žalované. Žalobkyně tak při posouzení příjmů a výdajů žalované vycházela pouze ze svých interních normativních údajů.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro tuto věc. Žalobkyně dále navrhovala k důkazům, aby soud učinil dotaz na příslušnou bankovní instituci k prokázání zaslání finančních prostředků žalované. Tento důkaz soud považoval za nadbytečný, proto jej neprovedl, neboť tuto skutečnost měl soud za prokázanou z ostatních provedených důkazů, a to především z potvrzení o provedené platbě a výpisu z internetového bankovnictví žalované.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla dne [datum] žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala uhradit 13 760 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované pouze prostřednictvím svých interních normativních parametrů. Skutečné příjmy a výdaje žalované nezjišťovala ani neověřovala. Dne [datum] byla na adresu žalované, která byla uvedena ve smlouvě, zaslána výzva ke splacení celého úvěru, ve které byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila žalobkyni nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, tj. od [datum].

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zák. č. 89/2022 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.

12. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C [číslo], [právnická osoba]; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C [číslo], [právnická osoba] proti La Comercial Internacional de [právnická osoba]). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.

14. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezjišťovala skutečné reálné příjmy a výdaje žalované např. dotazem na zaměstnavatele žalované, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejich skutečných příjmech a výdajích. Žalobkyně nejen že nikterak neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, při sjednávání smlouvy navíc vycházela ze zcela nereálných hodnot, kdy počítala s výdaji na bydlení pouze ve výši 4 381 Kč měsíčně, což je evidentně zcela mimo ekonomickou realitu. K preciznějšímu ověřování úvěryschonosti žalované měla žalobkyni vést rovněž informace, že žalovaná byla opakovaně odmítnuta s žádostí o poskytnutí úvěru u jiných poskytovatelů. Skutečnost, že u dvou trvajících úvěru není evidována žádná úhrada splátky po splatnosti, na uvedeném závěru nemůže nic změnit. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

15. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 10 000 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 10. 10. 2021 vyzvána, aby vrátila peněžní prostředky ve lhůtě 14 dnů od data vyhotovení výzvy. Lhůta k plnění uplynula dne [datum]. Žalovaná peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1968, § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně požadovala přiznání příslušenství až od 4. 4. 2022, soud její žalobní požadavek nepřekračoval a přiznal příslušenství od tohoto data. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 766 Kč, což představuje 34 % celkových nákladů řízení žalobkyně, když žalobkyně byla úspěšná z 67 % z celkového předmětu sporu a žalovaná z 33 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 34 % z částky 2 252 Kč činí 766 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne [datum], neboť k výzvě na doplnění žaloby soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené a žalované částky.