6 C 143/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 26 490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 3 156,55 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 10. 6. 2020 do 1. 11. 2022 ve výši 2 060,57 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení: -) 7 743,45 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem 24,69 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 10. 6. 2020 do 2. 12. 2020 ve výši 4 081 Kč, úrokem 24,69 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, -) 15 590 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 241,02 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 896,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 517,97 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrokem 21,27 % ročně z částky 11 517,97 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 265 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 26 490 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, přičemž pohledávky plynoucí z těchto smluv byly na žalobkyni postoupeny z této původní věřitelky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 s účinností ke stejnému dni, což bylo žalované řádně oznámeno.

2. V prvním případě předchůdkyně žalobkyně sjednala s žalovanou po posouzení její úvěryschopnosti dne 16. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ první smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s úhradami za služby-úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 4 800 Kč. Jistinu a úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje 23. 4. 2019, kdy poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2020. Nejpozději ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Za celou dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná pouze částku v celkové výši 11 950 Kč Poslední splátku pak uhradila dne 26. 4. 2022. Dne 8. 12. 2020 pak žalovaná uznala dluh plynoucí z této smlouvy co do důvodu i výše, který ke dni 2. 12. 2020 činil 17 910 Kč. Žalovaná částka plynoucí z této smlouvy ve výši 10 900 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 8 477,78 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 2 422 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 087,55 Kč (úrok 24,69 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 10. 6. 2020 do dne postoupení), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 060,57 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 477,78 Kč od 10. 6. 2020 do dne postoupení), úrok ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 477,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 477,78 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku plynoucí z této smlouvy neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

3. V druhém případě předchůdkyně žalobkyně sjednala dne 26. 10. 2018 s žalovanou po posouzení úvěryschopnosti žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ druhá smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s úhradami za služby-úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 420 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 13 520 Kč. Jistinu a úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 630 Kč počínaje 2. 11. 2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 4. 2020. Nejpozději ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a předchůdkyně žalobkyně mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Za celou dobu trvání smlouvy uhradila žalovaná pouze částku v celkové výši 33 500 Kč Poslední splátku pak uhradila dne 26. 4. 2022. Žalovaná částka plynoucí z této smlouvy ve výši 15 590 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 11 517,97 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 4 072,03 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 6 893,67 Kč (úrok 21,27 % ročně z částky 11 517,97 Kč od 25. 4. 2020 do dne postoupení, tj. 1. 11. 2022 a úrok 21,27 % ročně z částky 11 517 Kč od 2. 11. 2022 do 1. 2. 2023), úrok 21,27% ročně z částky 11 517,97 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 241,02 Kč (úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 517,97 Kč od 25. 4. 2020 do 1. 11. 2022 a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 517,97 Kč od 2. 11. 2022 do 1. 2. 2023) a úrok z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 517 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná neuhradila dlužnou částku plynoucí z této smlouvy ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 4. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celková částka k zaplacení činila 21 600 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 360 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2018, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 420 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 5 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 520 Kč. Celková částka k zaplacení činila 49 140 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 630 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 a z příloh k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky z obou smluv o úvěru ke dni účinností smlouvy, tj. den podpisu smlouvy oběma smluvními stranami.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu obou smluv o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 24. 11. 2022.

9. Z výzvy k plnění ze dne 12. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 27. 1. 2023, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Z podacího lístku má soud za prokázané, že výzva byla žalované zaslána dne 12. 1. 2023.

10. Z přehledu uhrazených plateb a zůstatku k datu 1. 11. 2022 vztahující se k první smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy o úvěru žalovaná fakticky uhradila 11 950 Kč, přičemž ke dni 24. 11. 2020 žalovaná v souvislosti s tímto úvěrem uhradila dohromady částku 6 940 Kč, od tohoto data do postoupení pohledávky pak uhradila částku 5 010 Kč.

11. Z přehledu uhrazených plateb a zůstatku k datu 1. 11. 2022 (postoupení pohledávky) vztahující se k druhé smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy o úvěru žalovaná fakticky uhradila 33 500 Kč. Celková zbývající dlužná částka činila 15 890 Kč, z toho připadla částka 11 517,97 Kč na jistinu a částka 4 372,03 Kč na souhrnný poplatek.

12. Z listiny označené jako uznání dluhu ze dne 8. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná uznala dluh vůči předchůdkyni žalobkyně, který vznikl nesplacením celkové dlužné částky podle„ smlouvy o půjčce [číslo]“, který ke dni 2. 12. 2020 činil 17 910 Kč. Žalovaná se bezpodmínečně a neodvolatelně zavázala, že celý svůj dluh věřiteli zaplatí. Dále je v listině uvedeno, že žalovaná uznává také nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení, a to z dlužných částek od prvního dne prodlení až do zaplacení dluhu. Výslovně prohlásila a stvrdila svým podpisem, že uznání zvážila, souhlasí s jeho obsahem a že jej podepisuje ze svobodné vůle.

13. K ověření řádného posuzování schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 4. 2019 (karta zákazníka), ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání první smlouvy o úvěru uvedla, že je svobodná, žije v nájmu s rodiči, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba], kde pracuje jako dělnice, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dále uvedla, že splácí jiný úvěr ve výši 26 tis. Kč u [právnická osoba] [anonymizováno]. Její měsíční mzda činí 8 300 Kč, má další příjem ze státní podpory (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 6 622 Kč, celkové příjmy žalované tvoří dohromady částku 14 922 Kč. Dále uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 2 500 Kč s poznámkou, že se jedná o ¼ nájemného + energie (bez bližší specifikace), další osobní výdaje činí částku 3 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček činí částku 2 700 Kč, celkové výdaje činí dohromady částku ve výši 8 200 Kč, použitelný příjem je pak 6 722 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z výplatních pásek a složenek. Tyto listiny však k důkazům předloženy nebyly. K ověření řádného posuzování schopnosti žalované úvěr splácet před uzavřením druhé smlouvy o úvěru navrhla žalobkyně jako důkaz kartu zákazníka ze dne 26. 10. 2018, ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že sdílí domácnost s jiným rodinným příslušníkem, je zaměstnaná u zaměstnavatele [právnická osoba] na dobu neurčitou, což bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno telefonicky, její čistý měsíční příjem činí 7 500 Kč, dále má příjem ze státní podpory ve výši 5 941 Kč, dohromady 13 441 Kč, její výdaje na bydlení činí 2 000 Kč (u těchto výdajů je uvedená poznámka dělená domácnost), ostatní výdaje činí částku 3 000 Kč, celkem 5 000 Kč, použitelný příjem činí částku 8 441 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z výplatních pásek a složenek. Tyto listiny však předloženy k důkazům nebyly.

14. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované na základě první smlouvy o úvěru v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 21 600 Kč, avšak uhradila pouze 11 950 Kč. Dne 8. 12. 2020 žalovaná uznala svůj dluh plynoucí z této smlouvy co do důvodu i výše, který ke dni 2. 12. 2020 činil částku 17 910 Kč včetně zákonných úroků. Od této doby žalovaná zaplatila na tento dluh dohromady 5 010 Kč. Předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované na základě druhé smlouvy o úvěru v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 49 140 Kč, avšak uhradila pouze 33 500 Kč. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek a v oznámení o postoupení pohledávky ji byla stanovena lhůta deseti dnů k zaplacení. Při uzavírání smluv vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelských úvěrů.

16. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

17. Soud se nejprve zabýval tím, zda je možné žalobnímu požadavku uplatněnému na základě první smlouvy o úvěru vyhovět na základě předloženého písemného uznání dluhu, a dospěl k závěru, že částečně ano. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá. Citovaný účinek lze s předloženou listinou spojovat částečně, a to co do žalované jistiny a úroku z prodlení. Je zřejmé, že částka 17 910 Kč, kterou žalovaná uznala, se vztahuje ke smlouvě o úvěru [číslo] (přestože je v uznání uvedena smlouva o zápůjčce, číslo smlouvy se však shoduje s předmětnou smlouvou o úvěru) a že se jedná o vyčíslení výše duhu k datu 2. 12. 2020. Z listiny však patrné není, kolik z uvedené částky činí dluh na jednotlivých nárocích, které se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit – jistina a úhrady za služby (administrativní poplatek, úrok, odměna za hotovostní inkaso splátek) a zejména zda a v jaké míře je v této částce zahrnut též další žalobou uplatněný smluvní úrok (než úrok uhrazený při řádném splácení) či úrok z prodlení, když uznána je pouze částka 17 910 Kč bez bližší specifikace. V tomto ohledu je uznání dluhu neurčitým právním jednáním, a proto musel být proveden jeho výklad podle § 555 a násl. občanského zákoníku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4606/2018), což soud učinil následujícím způsobem. Dluh plynoucí z první smlouvy o úvěru měl být žalovanou v souladu se smlouvou zcela splacen do 9. 6. 2020. Žalovaná se v souvislosti se smlouvou o úvěru zavázala uhradit celkem částku 21 600 Kč. V uznání je dluh vyčíslen již ke dni 2. 12. 2020 na částku 17 910 Kč, přičemž žalovaná uhradila na splátkách do té doby pouze 6 940 Kč. Lze proto dovodit, že minimálně zbývající část této celkové výše dluhu – 14 660 Kč (částka, kterou měla žalovaná uhradit v případě, že by hradila řádně podle smlouvy) byla žalovanou uznána. Úrok ke dni 2. 12. 2020 činil částku 1006,55 Kč, i tato částka je v uznání dluhu podle mínění soudu zahrnuta, tj. dohromady 15 666,55 Kč. Zbývající část uznaného dluhu pak již nelze ani výkladem určit. Po uznávacím prohlášení došlo k úhradě dalších 5 010 Kč. Ohledně částky 10 656,55 Kč (která je tvořena jistinou úvěru a dlužných úhrad za služby spolu s vyčísleným úrokem), by tak byla žaloba důvodná, neboť vychází z domněnky existence dluhu v době prohlášení o uznání dluhu. Stejně tak je žaloba důvodná i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, které žalovaná rovněž uznala, a to i do budoucna. Budoucí smluvní úroky přitom v uznání dluhu zmíněny nejsou, tak jak to bylo učiněno se zákonným úrokem z prodlení, ohledně zbývající části žalobou požadovaného kapitalizovaného úroku a stejně tak ohledně požadavku na úhradu smluvního úroku do budoucna, nebylo možné nárok žalobkyni přiznat. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být poučena podle § 118a občanského soudního řádu o potřebě učinit výklad právního jednání - uznání dluhu a s tím související nutnosti v tomto směru případně doplnit tvrzení a důkazní návrhy.

18. Ohledně části předmětu řízení, kdy žalobkyně opírá svůj nárok o druhou smlouvu o úvěru a zbývají části úroku plynoucí z první smlouvy o úvěru, žaloba důvodná není.

19. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvy v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných úvěrových smluv.

20. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

22. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smluv konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádostech o spotřebitelský úvěr (karet zákazníka), které ověřovala. Konkrétně předchůdkyně žalobkyně měla v obou případech ověřit příjmy žalované z výplatních pásek a ze složenek. Uvedené listiny však předchůdkyně žalobkyně neuchovala. Žalobkyně tak nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr byly úvěrujícím ověřeny tak, jak vyžaduje § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, když není ani zřejmé, čím jsou ostatní výdaje (jiné než související s bydlením) žalované tvořeny a ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Navíc tvrzené výdaje žalované se soudu jeví jako velmi nízké, zejména výdaje na bydlení v celkové výši 2 500 Kč, event. 2 000 Kč v situaci, kdy žalovaná žije v nájmu a jedná se o částku nájemného včetně služeb (dodávky energií apod.). Pokud se mělo jednat pouze o část výdajů na bydlení, jak je uvedeno v žádosti, a pokud zbylé náklady bydlení hradí jiní rodinní příslušníci, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké skutečné příjmy rodinní příslušníci mají, a zda jsou tedy vůbec schopni se na nákladech bydlení podílet. Reálnější představu ohledně výdajů žalované a její platební morálce by poskytovatelka úvěru získala zcela určitě z výpisů z účtu žalované za delší časové období, dále pak nahlédnutím do nebankovních registrů klientských informací apod.

23. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech a výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované.

24. Soud dospěl k závěru, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv (zejména druhé smlouvy o úvěru) je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v druhém případě bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 33 500 Kč. Na straně žalované tak nevzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které by byla povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku, neboť dlužnou částku žalovaná přeplatila o 7 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že v souvislosti s první smlouvou o úvěru by měla žalovaná žalobkyni uhradit 10 656,55 Kč, avšak plnění na druhou smlouvu o úvěru přeplatila a bezdůvodně obohacení vzniklo i na její straně, zbývá žalované uhradit pouze částka 3 156,55 Kč. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalovanou uznán. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení podle tohoto uznání.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 325 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 060 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 265 Kč.