6 C 172/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 628 039,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 405 775,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 405 775,59 Kč od , datum, do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 222 263,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do , datum, ve výši 60 453,35 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu od , datum, do , datum, ve výši 27 808,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 628 039,06 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 263,47 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 625 380,06 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 101,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 628 039,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník žalobkyně platný v den poskytnutí služby, na základě které poskytla žalovanému úvěr za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 120 měsíčních splátkách po 9 326 Kč splatných vždy k 20. dne v měsíci. Splátky byly žalobkyní strhávány z bankovního účtu žalovaného. Úroková sazba činila 6,9 % p. a. s tím, že úrok je počítán denně ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek 5 000 Kč za vyřízení úvěru a další poplatky dle sazebníku. Žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Celkově žalovaný uhradil v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 394 224,41 Kč. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny 625 380,06 Kč, poplatku 2 659 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 628 039,06 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 60 453,35 Kč, kapitalizovaný úrok z částky 625 380,06 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 27 808,10 Kč, dále pak zákonný úrok z prodlení z částky 628 039,06 Kč od , datum, do zaplacení a úrok 6,9% ročně z částky 625 380,06 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když se žalobkyně k jednání dostavila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, včetně všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., ceníkem pro soukromou klientelu, účinným od , datum, a od , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru s celkovou výší úvěru 800 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 6,90 % p. a. a s výší anuitní splátky 9 326 Kč splatnou vždy v 20. den každého kalendářního měsíce se splatností první splátky , datum, . Jednotlivé splátky měly být placeny inkasem s tím, že žalobkyně si je sama strhávala z účtu žalovaného. Úvěr byl sjednán za účelem konsolidace úvěrů a půjček, které byly žalovanému poskytnuty. Konsolidovaným dluhem měl být revolvingový úvěr, jehož věřitelem je žalobkyně, č. úvěrového účtu 000000-, Anonymizováno, s tím, že částka určená ke splacení činila 9 171 Kč. Dále měl být konsolidován splátkový úvěr žalovaného u žalobkyně, č. úvěrového účtu , Anonymizováno, , částka určená k zaplacení činila 713 960 Kč a kontokorent žalovaného u žalobkyně, č. účtu s kontokorentem , Anonymizováno, , kde částka určená ke splacení činila 0 Kč. Peníze z úvěru měly být bez zbytečného odkladu od podpisu smlouvy nejpozději do , datum, převedeny přímo na příslušné účty, částka určená na splacení úvěrů činila celkem 723 131 Kč. Použití zbývajících prostředků bylo na uvážení žalovaného. Cena za vyřízení úvěru byla sjednána na 5 000 Kč. Celková splatná částka včetně celkových nákladů úvěru činila 1 117 173 Kč. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, .

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za dobu od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že dne , datum, došlo k čerpání úvěru tak, že byly splaceny jednotlivé konsolidované úvěry, částka 699 032,10 Kč byla zaslána na účet č. , č. účtu, , částka 26 738 Kč na účet č. , č. účtu, a zbývající částka 74 229,90 Kč na účet č. , č. účtu, . Již druhá splátka úvěru nebyla uhrazena řádně v den splatnosti a prodlení s úhradou splátek následovalo střídavě i v dalších měsících.

6. Z listiny označené jako Podklady pre sudné konanie bylo zjištěno, že za celou dobu trvání úvěru žalovaný uhradil 394 224,41 Kč.

7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky z , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně v obou případech vyzvala žalovaného k úhradě aktuálního dluhu po splatnosti s tím, že jinak by mohlo dojít k zesplatnění úvěru.

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že z důvodu neuhrazení pohledávek se stala celá zbývající částka dluhu, tj. 628 040 Kč splatná ke dni , datum, .

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy s tím, že jinak bude dluh vymáhán soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, .

10. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním úvěrové smlouvy uvedl, že je rozvedený, má vlastní dům, žije v domácnosti sám, jeho zaměstnavatelem je od , datum, , právnická osoba, , , adresa, , , Anonymizováno, , pracovní poměr není sjednán na dobu určitou, jeho hlavní příjem z této činnosti činí 21 665 Kč, žádný jiný příjem nemá. Měsíční platby domácnosti jsou ve výši 0 Kč.

11. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výpis z CBCB, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný ke dni , datum, splácel 3 úvěry, jejichž poskytovatelem byla žalobkyně, s úvěrovým limitem 701 677 Kč s výši splátky 8 180 Kč, dále s úvěrovým limitem 50 000 Kč s výší měsíční splátky 2 500 Kč a úvěrovým limitem 8 000 Kč a splátkou 666,67 Kč. Dále pak žalobkyně předložila jako důkaz výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, (s kontokorentem, který byl konsolidován) za období od , datum, do , datum, , z něhož bylo zjištěno, že v měsíci březnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -8 109,92 Kč, konečný zůstatek činil – 7 961 Kč, mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, činila 17 597 Kč, následovaly platby ve prospěch, event, s označením: , Anonymizováno, ve výši 1 173 Kč, , Anonymizováno, ve výši 1 850 Kč a , Anonymizováno, . 880 Kč, výživné , právnická osoba, Kč, SIPO ve výši 2 771 Kč, penzijní poj. 500 Kč, Flexi ve výši 550 Kč a splátka úvěru 4 056 Kč. V tomto měsíci nebyla provedena platba 324 kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku. V měsíci dubnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -7 961,96 Kč, konečný zůstatek činil – 5 228 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 21 758 Kč a byly učiněny platby ve prospěch, event, s označením: , Anonymizováno, ve výši 1 043 Kč, SIPO ve výši 2 771 Kč, , Anonymizováno, 1 850 Kč a , Anonymizováno, 880 Kč, výživné , právnická osoba, Kč, Flexi ve výši 550 Kč, penzijní poj. 500 Kč a splátka úvěru 4 056 Kč. V tomto měsíci nebyla provedena platba 324 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. V měsíci květnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -5 228 Kč, konečný zůstatek činil – 7 951,86 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 23 688 Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci. V měsíci červnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného - 7 951,86 Kč, konečný zůstatek činil +58 577,46 Kč, mzda od zaměstnavatele 15 858 Kč, byly provedeny v zásadě stejné platby jako v minulém měsíci s tím, že dne , datum, byla na účet připsána částka 102 892 Kč s popisem „úhrada , Anonymizováno, “, následně byla z účtu odeslána platba 4 393 Kč s označením splátka úvěru-poplatek. Za měsíc červenec 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného +58 577,46 Kč, konečný zůstatek činil +30 407,46 Kč, mzda od zaměstnavatele 16 894 Kč a byly učiněny platby ve prospěch, event, s označením: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ve výši 2 939 Kč, SIPO 2 771 Kč, , Anonymizováno, ve výši 1 850 Kč a , Anonymizováno, . 880 Kč, výživné 3 000 Kč, Flexi ve výši 1200 Kč, penzijní poj. 500 Kč, splátka úvěru 5 750 Kč. V daném měsíci byla na účet připsána částka 19 620 Kč s poznámkou, že se jedná o vrácení přeplatku ze smlouvy. V měsíci srpnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného +30 407,46 Kč, konečný zůstatek činil -337 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 26 018 Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci. V měsíci září 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -337 Kč, konečný zůstatek činil – 8 009,49 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 26 955 Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci (vyjma platby , Anonymizováno, . V měsíci říjnu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -– 8 009,49 Kč, konečný zůstatek činil - 8 057,30 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 20 224 Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci (platba T-mobile 1 850 Kč). V tomto měsíci nebyla provedena platba 460 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. V měsíci listopadu 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného – 8 057,30 Kč, konečný zůstatek činil - 8 143,11 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 19 632 Kč, byly provedeny v zásadě stejné platby jako v minulém měsíci. Nebyla provedena platba 460 Kč a 5 750 Kč (anuita) z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. V měsíci prosinci 2018 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného -– 8 143,11 Kč, konečný zůstatek činil - 4 621 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 30 551Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci. Celkem v tomto měsíci přišla na tento účet částka 70 751 Kč a odešla částka 67 228,95 Kč s tím, že se jednalo o platby v řádech tisíců až desetitisíců, které byly na tento účet zaslány a následně vybrány. Tento měsíc nebyla provedena platba 460 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. V měsíci lednu 2019 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného – 4 621 Kč, konečný zůstatek činil + 98 351 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 23 875 Kč, byly provedeny v zásadě stejné pravidelné platby jako v minulém měsíci. Celkem v tomto měsíci přišlo 316 265,53 Kč a odešlo celkem 213 292,95 Kč s tím, že se jednalo o platby v řádech tisíců až desetitisíců (dne , datum, byla připsána částka 282 390,53 Kč, dne , datum, odešla částka 52 000 Kč), které byly na tento účet zaslány a následně vybrány. V měsíci únoru 2019 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného +98 351,52 Kč, konečný zůstatek činil + 17 787,14 Kč, mzda od zaměstnavatele činila 16 939 Kč, byly provedeny v zásadě stejné platby jako v minulém měsíci. Celkem v tomto měsíci přišlo na účet 130 058,90 Kč a odešlo celkem 210 623,28 Kč s tím, že se jednalo o platby v řádech tisíců až desetitisíců (dne , datum, byla připsána částka 74 229,90Kč a 8 890 Kč), které byly na tento účet zaslány a následně vybrány. Žalobkyně předložila k prokázání tvrzení o dřívějším řádném splácení kontokorentního úvěru, který byl také v rámci poskytnutého úvěru konsolidován, také výpis z tohoto běžného účtu žalovaného (č. , č. účtu, ) za období let 2016 a 2017. Soud z tohoto důkazu učinil skutkové zjištění, že kontokorentní úvěr byl žalovaným čerpán dlouhodobě s různou výši úvěrového rámce. Dále žalobkyně předložila jako důkaz výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, (konsolidovaný úvěr s částkou určenou k zaplacení 9 171 Kč), ze kterého soud zjistil, že úvěr byl založen , datum, a prvotně sjednaná výše úvěrového rámce u tohoto úvěru činila 50 000 Kč a od února 2019 činila 10 000 Kč. Dne , datum, byla připsána mimořádná splátka jistiny 26 666,88 Kč. Do připsání této mimořádné splátky žalovaný nehradil v souvislosti s tímto úvěrem žádné pravidelné měsíční splátky, úvěr pouze čerpal event. uhradil mimořádnou splátku. Výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, (konsolidovaný úvěr s částkou určenou k zaplacení 713 960 Kč) bylo zjištěno, že tento úvěr byl založen dne , datum, , sjednaná výše úvěru činila 701 677 Kč, čerpání proběhlo tak, že částka 419 286 Kč byla připsána na účet č. , č. účtu, a částka 282 390,53 Kč na účet č. , č. účtu, . Splacená byla pouze jediná splátka ve výši 8 180 Kč, a to dne , datum, .

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 9 326 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci počínaje , datum, . Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 1 117 173 Kč, uhradil však pouze částku 394 224,41 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, dále z údajů z registru dlužníků (CBCB), z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od , datum, do , datum, a dále z výpisů z úvěrových účtů o splácení dříve poskytnutých úvěrů, které byly v rámci sjednaného úvěru konsolidovány.

13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

15. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

17. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace jiných úvěrů, k čemuž je nutné přihlížet. Vycházela především z informací získaných od žalovaného, z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného a z informací od třetích stran jako je registr SOLUS, registr dlužníků, evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Takto získané informace pak žalobkyně posuzovala individuálně, v úvahu byly vzaty rovněž údaje o tehdejší výši životního a existenčního minima. Příjem žalovaného byl ověřen z výpisu z běžně užívaného účtu. Žalobkyně rovněž prověřila žalovaného v interní evidenci klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o daném klientovi. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr měsíční výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně vycházela ze statistických dat o aktuální výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, tj. z částky 6 300 Kč. Splátkové zatížení žalovaného se v důsledku konsolidace snížilo, neboť dříve činilo 10 680 Kč měsíčně s tím, že nová výše splátky nepřevyšovala částku 10 tis. Kč. Žalovanému zbývala po úhradě sjednané nové splátky částka 11 839 Kč měsíčně k pokrytí ostatních životních nákladů. K těmto svým tvrzením žalobkyně předložila rovněž shora vypsané důkazy. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Přestože výše aktuálního měsíčního pravidelného příjmu žalovaného, která se pohybovala okolo 23 tis. Kč, byla žalobkyní řádně ověřena z předložených výpisů z účtů, u výdajů je zřejmé, že žalobkyně je z tohoto výpisu neověřovala a vycházela pravděpodobně bez dalšího z částky výdajů žalovaného 6 300 Kč. Z tohoto výpisu z běžného účtu (za období od , datum, do , datum, ) je totiž zřejmé, že pravidelné výdaje žalovaného byly podstatně vyšší, a to v částce okolo 17 tis. Kč (, Anonymizováno, cca 1 200 Kč, energie cca 3 tis. Kč, výživné 3 tis. Kč, SIPO 3 tis. Kč, Flexi 1 200 Kč, penzijní poj. 500 Kč, splátka úvěru 5 750 Kč). Žalovanému zbývala k pokrytí běžných výdajů (jídlo, ošacení apod.) poměrně nízká částka a vyjma těch měsíců, ve kterých došlo k mimořádnému příjmu (např. vrácení přeplatku za energie, čerpání úvěru), pravidelně čerpal kontokorentní úvěr a stav na tomto běžném účtu byl v zásadě neustále záporný. Pravidelně docházelo rovněž k tomu, že z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku (i přes sjednaný kontokorent) nebyly provedeny zadané platby. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaný kromě konkorentu pravidelně (minimálně od března 2018) hradil úvěr s výši měsíční splátky nejprve cca 4 tis. Kč a následně 6 tis. Kč. Nemohlo se přitom jednat o splátky žádného z úvěrů, který byl konsolidován, neboť úvěr. č. úvěrového účtu , Anonymizováno, byl založen pouhý měsíc před sjednáním úvěru, který je předmětem tohoto řízení, a k založení úvěru s č. úvěrového účtu , Anonymizováno, došlo v prosinci 2018 s tím, že na tento úvěr nebyla do února 2019 pravidelně hrazena žádná splátka. Třetím konsolidovaným úvěrem byl právě kontokorent na běžném účtu, který nebyl hrazen pravidelnými měsíčními splátkami. Informace o tom, že žalovaný hradil před sjednáním úvěrové smlouvy pouze úvěry, které byly konsolidovány, se jeví ve světle provedených důkazů jako nepravdivá. Pokud by však žalobkyně přistoupila k plnění své povinnosti zkoumat úvěryschonost žalovaného řádně a s potřebnou péči, která byla zcela na místě i vzhledem k výši poskytované částky, tuto skutečnost by zjistila. Z důvodu, že konsolidované úvěry (vyjma kontokorentu) byly sjednány před poměrně krátkou dobou od toho, co byl poskytnut předmětný úvěr, nemohla žalobkyně vycházet z předchozí platební morálky žalovaného při splácení úvěrů. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně informace, které měla k dispozici od žalovaného před sjednáním takto vysokého úvěru, nesprávně vyhodnotila, neprovedla kritickou analýzu předložených výpisů z účtu, neboť pokud by tak učinila, musela by dojít k závěru, že žalovaný není vhodným adeptem pro poskytnutí sjednávaného úvěru, když jeho pravidelný příjem činil cca 23 tis. Kč, pravidelně měsíční výdaje cca 17 tis. Kč a výše splátky poskytovaného úvěru činila cca 9 tis Kč.

18. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť informace, které měla k dispozici od žalovaného o jeho příjmech a výdajích, nesprávně vyhodnotila. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

19. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 394 224,41 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 405 775,59 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, vyzván k uhrazení dlužných částek do 5 dnů ode dne odeslání výzvy, ke kterému došlo stejného dne, konec poskytnuté lhůty připadl na , datum, . Žalovaný žalobkyni peněžité plnění v této lhůtě nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 101,90 Kč, což představuje 10 % celkových nákladů řízení žalobkyně (81 019,16 Kč), když žalobkyně byla úspěšná z 55 % z celkového předmětu sporu a žalovaný z 45 % (zohledněno bylo rovněž příslušenství vyčíslené ke dni rozhodování soudu). Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku, který činil 25 122 Kč, z nákladů zastoupení - odměny za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast u jednání) po 10 820 Kč podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif”), dohromady 43 280 Kč, náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 1 200 Kč, z náhrady za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta k soudu na jednání (z , adresa, a zpět), tj. 4 půlhodiny á 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, dohromady 400 Kč. Náklady řízení dále sestávaly z cestovného ve výši 1 316 Kč za cestu osobním automobilem značky SUZUKI, RZ , SPZ, z , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) se spotřebou benzínu 5,6 l/100 km, cenou paliva ve výši 38,20 Kč/l a sazbou základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč, vše podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 9 701,16 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne , datum, , neboť k výzvě soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné.