6 C 193/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 adresa proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená datum narození adresa o zaplacení 16 160,44 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 3 058,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 471,76 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 1 348,24 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 348,24 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, úroku 11,9 % ročně z částky 1 710 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 710 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 073,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 668,99 Kč od 27. 4. 2023 do 22. 5. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 603,99 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 783,99 Kč od 17. 7. 2023 do 6. 2. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 073,99 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 7 028,21 Kč spolu s úrokem 11,9 % ročně z částky 16 225,44 Kč od 17. 4. 2023 do 22. 5. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 556,45 Kč od 27. 4. 2023 do 22. 5. 2023, úrokem 11,9 % ročně z částky 16 160,44 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 556,45 Kč od 23. 5. 2023 do 16. 7. 2023, úrokem 11,9 % ročně z částky 14 812,20 Kč od 17. 7. 2023 do 6. 2. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 028,21 Kč od 17. 7. 2023 do 6. 2. 2024, úrokem 11,9% ročně z částky 13 102,20 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 028,21 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 10,24 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 160,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 11. 6. 2018 uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . S žalovanou byl následně uzavřen dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na základě které ji byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 11. 3. 2020. V průběhu doby byla smlouva o úvěru na základě dodatků měněna, zejména byla měněna výše splátky, datum splatnosti jednotlivých splátek apod. Žalovaná řádně uhradila splátky za období od 11. 4. 2020 do 15. 1. 2023, na splátku splatnou dne 15. 2. 2023 žalovaná uhradila pouze 39,01 Kč a od této doby již splátky nebyly hrazeny řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 17. 4. 2023 zesplatnila. Žalovaná následně po zesplatnění uhradila dne 23. 5. 2023 částku 65 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu. Žalobkyně v žalobě požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 16 160,44 Kč, nesplacený úrok ve výši 482 Kč, kdy se jedná o souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádné zaplacené splátky, tj. 15. 1. 2023 do zesplatnění dne 16. 4. 2023. Žalobkyně dále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 16 225,44 Kč. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

2. Podáním ze dne 17. 12. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala po žalované jistiny v částce 1 348,24 Kč, smluvního úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 1 348,24 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 348,24 Kč od 17. 7. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 471,76 Kč s odůvodněním, že žalovaná dne 17. 7. 2023 uhradila částku 1 820 Kč. Podáním došlým soudu dne 1. 3. 2023 žalobkyně opět pro částečnou úhradu žalované provedenou dne 7. 2. 2024 ve výši 1 710 Kč vzala žalobu zpět v části jistiny a dále co do smluvního úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 1 710 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 710 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení. Soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně ceníku účinného od 1. 1. 2018 a od 1. 2. 2023 a obchodních podmínek žalobkyně účinných od 25. 5. 2018 a do 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované platební služby, zejména vedení účtu žalované č. , č. účtu, , včetně poskytnutí platební karty k tomuto účtu.Z dodatku č. 3 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 11. 3. 2020 včetně podmínek pro používání úvěru ze dne 31. 10. 2018 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované neúčelový, nezajištěný úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že doba trvání úvěru činila 29 měsíců, výše měsíční splátky 1 040 Kč. Žalovaná se zavázala hradit sjednané splátky vždy ke každému 11. dni v měsíci. Základní úroková sazba činila 11,90 %, bonusová úroková sazba pak 10,90 % ročně. Celkem se žalovaná zavázala uhradit 28 711,01 Kč. Smlouva o úvěru byla následně změněna dodatkem č. 5 ze dne 3. 8. 2020, dodatkem č. 6 ze dne 10. 9. 2020, dodatkem č. 7 ze dne 10. 9. 2020, dodatkem č. 10 ze dne 9. 12. 2020, dodatkem č. 17 ze dne 9. 8. 2021, dodatkem č. 19 ze dne 23. 8. 2021, dodatkem č. 20 ze dne 11. 10. 2021, dodatkem č. 21 ze dne 13. 10. 2021, dodatkem č. 22 ze dne 14. 10. 2021, dodatkem č. 25 ze dne 9. 4. 2022, dodatkem č. 26 ze dne 9. 4. 2022, dodatkem č. 28 ze dne 3. 6. 2022 a dodatkem č. 31 ze dne 9. 9. 2022, kdy těmito dodatky byly měněny podmínky úvěru, zejména den splatnosti splátek, jejich výše apod. Ze splátkového kalendáře byla zjištěna výše předepsaných splátek v jednotlivých obdobích.Z výpisu z účtu žalované – období výpisu 11. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěr dne 11. 3. 2020.Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 17. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě všech dluhů do 26. 4. 2023. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalované 19. 4. 2023.Z přehledu plateb úvěru ke dni 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná k tomuto datu uhradila v souvislosti s úvěrem celkem částku 15 396,01 Kč.Z výpisu z účtu žalované – období výpisu 7. 2. 2024 a z přehledu plateb ke dni 17. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná dne 7. 2. 2024 uhradila žalobkyni částku 1 710 Kč. Z přehledu plateb ke dni 13. 4. 2024 pak bylo zjištěno, že žalovaná dne 17. 7. 2023 uhradila žalobkyni 1 820 Kč.Z výpisu z běžného účtu žalované – období výpisu 17. 4. 2023 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro tuto věc.K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz přehled žádostí o úvěr- aplikační data, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná od srpna 2018 do července 2022 mnohokrát požádala o půjčku, kontokorent, převedení půjček s různou výši požadovaného úvěrového rámce, přičemž takřka všechny tyto její žádosti byly zamítnuty, výjimečně došlo ke stornování žádosti. Schválena byla pouze jedna žádost o půjčku, a to ta, která je předmětem tohoto řízení. Do 11. 3. 2020 bylo zamítnuto či stornováno celkem 15 žádostí o půjčku. Dále žalobkyně navrhla jako důkaz úvěrovou zprávu ze dne 11. 3. 2020, ze které bylo zjištěno, že 6 žádostí žalované o splátkový úvěr bylo odmítnuto, 2 odvolány a 5 žádostí žalované o nesplátkový úvěr bylo odmítnuto. Jeden splátkový úvěr byl již ukončen, při jeho splácení se žalovaná dostala do prodlení s úhradami. Dále žalobkyně navrhla jako důkaz výpis z běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2019-29. 2. 2020, ze kterého bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na tomto účtu byl 40,79 Kč a konečný zůstatek 0,66 Kč, ve dnech 9. 12. 2019, 9. 1. 2019 a 10. 2. 2020 byla vždy na účet připsána částka 8 500 Kč s poznámkou , Anonymizováno, , jejímž odesílatelem je , státní instituce, . Ve dnech 16. 12. 2019 a 16. 1. 2020 byla vždy odepsána částka 6 212 Kč s poznámkou nájem.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 1 040 Kč, kdy výše splátky se následně měnila se splatností ke každému 11. dni v měsíci. Rovněž i data splatnosti jednotlivých splátek se postupně měnila uzavíranými dodatky ke smlouvám. Celkem se žalovaná zavázala uhradit , částka, , uhradila však do podání žaloby pouze částku 15 396,01 Kč a od podání žaloby dalších 3 530 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělila žalovaná, dále z údajů z výpisu z běžného účtu žalované za dobu od 1. 12. 2019 - 29. 2. 2020, a dále z úvěrové zprávy a z přehledu žádostí o úvěr - aplikační data.

6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

8. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

10. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela z informací, které ji žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, ze které se podávalo, že žalovaná žije u rodičů, není vdaná, vyživuje jednu osobu, nesplácí žádné jiné úvěrové splátky, její hlavní příjem činí 8 500 Kč - rodičovská dovolená, vedlejší příjem 3 500 Kč z DPČ, příjem ostatních členů domácnosti je 0, výdaje spojené s bydlením činí 1 000 Kč, výdaje na jídlo, léky a dopravu 4 000 Kč. Výše hlavního přijmu byla ověřena z předloženého výpisu z účtu. Dále žalobkyně ověřila žalovanou v interní a externí databázi, v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, nahlížela do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně při posuzování výdajů žalované zohlednila výsledky analýzy výdajů, která je zpracovávána na základě dat Českého statistického úřadu, kdy následně stanovila potřebnou částku na výdaje žalované a maximální měsíční splátku, přičemž na základě tohoto postupu došla k závěru, že žalovaná je schopna hradit splátky sjednávaného úvěru. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalovaná avizovala v žádosti o úvěr poměrně nízký příjem, tj. okolo 10 tis. Kč, což bylo ověřeno z předložených výpisů z účtů. Dále avizovala, že má vyživovací povinnost, což potvrzuje rovněž skutečnost, že zdrojem hlavního příjmu žalované byly rodičovské příspěvky. O to více se proto žalobkyně měla zabývat především výdajovou stránkou žalované, což však neudělala. Přestože v žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaná žije u rodičů s výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč, z výpisů z účtů je zřejmé, že žalovaná pravidelně hradila nájemné ve výši 6 212 Kč. Složení ostatních pravidelných výdajů žalované žalobkyně nezjišťovala, vycházela pouze z výsledků své analýzy obecných dat, přestože měla k dispozici předmětný výpis z účtu. Uvedený postup žalobkyně soud nepovažuje za řádný, neboť již z těchto informací muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná není vhodnou adeptkou pro poskytnutí úvěru. Uvedené potvrzuje rovněž skutečnost, že celá řada úvěrových společností odmítla úvěr žalované poskytnout. Informace, které měla žalobkyně k dispozici od žalované před sjednáním úvěru nesprávně vyhodnotila, neprovedla kritickou analýzu předložených výpisů z účtů, úvěrové zprávy a přehledu žádostí o úvěr, neboť pokud by tak učinila, musela by dojít k závěru, že žalované nelze úvěr poskytnout, a tímto ji ochránit před nezodpovědným zadlužením.

11. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.

12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila dohromady 18 926,01 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 6 073,99 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla výzvou k úhradě dluhu ze dne 17. 4. 2023 vyzvána k uhrazení dlužných částek do 26. 4. 2023. Žalovaná peněžité plnění v této lhůtě nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení byl (s přihlédnutím k příslušenství vyčíslenému ke dni rozhodování soudu) zhruba stejný, rozhodl soud tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.