6 C 221/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 adresa advokátkou jméno FO.sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený datum narození adresa o zaplacení 15 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 630 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 510 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 140 Kč od 5. 10. 2022 do 2. 7. 2023 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 510 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 140 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 28. 7. 2022 smlouvu o zápůjčce (dále také jen „smlouva o zápůjčce“), na základě které poskytla žalovanému stejného dne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč zasláním na účet č. č. účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky 4. 10. 2022. Ke sjednání smlouvy došlo prostřednictvím webových stránek Anonymizováno k ověření totožnosti žalovaného si žalobkyně před sjednáním smlouvy o zápůjčce vyžádala sken dokladu totožnosti a dále ověřila jeho totožnost požadavkem na zaslání bezhotovostní korunové platby z účtu žalovaného. Žalovaný následně podepsal smlouvu elektronicky pomocí PINu zaslaného žalobkyní na jím uvedené telefonní číslo. Před sjednáním smlouvy si žalobkyně vyžádala k prověření úvěruschopnosti žalovaného informace o jeho rodinným, pracovních a majetkových poměrech a tyto následně ověřovala i nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o zápůjčce uhradil pouze částku 6 370 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním a byl ponížen poplatek. Žalovaná částka se sestává z jistiny a dlužného poplatku ve výši 15 140 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy k plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 7. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný sjednali poskytnutí zápůjčky žalovanému ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout finanční prostředky na účet č. č. účtu nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit rovněž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, a to společně s jistinou zápůjčky ve třech pravidelných rovnoměrných splátkách (splátka 5 333 Kč se splatností 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, splátka 5 333 Kč se splatností 62. den ode dne poskytnutí zápůjčky a splátka 5 334 Kč je splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky). V případě prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením.

5. Ze sdělení označení banky ze dne 17. 1. 2024 (č. l. 19) včetně výpisu z účtu za červenec 2022 bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. č. účtu je žalovaný s tím, že na tento účet byla dne 28. 7. 2022 připsána platba ve výši 10 000 Kč, kdy odesílatelem této platby byla žalobkyně.

6. Z výpisu z účtu č. č. účtu ze dne 29. 7. 2022 bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla odeslána na účet č. č. účtu částka 10 000 Kč.

7. Z oznámení o zesplatnění - výzva k úhradě ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila dluh žalovaného vůči žalobkyni za okamžitě splatný vzhledem k tomu, že neobdržela úhradu dlužné částky.

8. Z upomínky ze dne 31. 8. 2022 a 11. 9. 2022, opakované výzvy k úhradě ze dne 9. 10. 2022 a opakované výzvy k úhradě – pokus o smír ze dne 22. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů s tím, že jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla odeslána dne 26. 6. 2023.

10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výplatní pásky žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že v květnu 2022 byla žalovanému vyplácena od zaměstnavatele právnická osoba mzda 29 607 Kč a v červnu 2022 mzda 28 892 Kč. Za uvedené měsíce nebyla žalovanému z příjmu strhávána žádná exekuční srážka. Z výpisu z exekučního rejstříku bylo zjištěno, že ohledně majetku žalovaného nebylo ke dni 28. 7. 2022 vedeno žádné exekuční řízení.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka na bankovní účet žalovaného, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 4. 10. 2022. Dne 26. 6. 2023 byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze 6 370 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze z výplatních pásek za měsíc květen a červen 2022 a z výpisu z exekučního rejstříku.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně nedůvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy.

13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu.

14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Zároveň byla upozorněna, že vždy je třeba zkoumat nejen příjmovou, ale i výdajovou stránku rozpočtu spotřebitele, přičemž odkaz na zákaznickou kartu či obecné proklamace jsou nedostačující. Soud rovněž poučil žalobkyni, že pokud požadovaná skutková tvrzení nedoplní a neoznačí důkazy, resp. listinné důkazy nepředloží, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci. Nato žalobkyně reagovala tak, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala především dotazy na žalovaného na zdroj a výši příjmu, název zaměstnavatele, pracovní pozici a délku trvání pracovní smlouvy. K ověření příjmu byly žalobkyni předloženy výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že žalovanému nejsou ze mzdy strhávány exekuční srážky. Žalobkyně dotazovala žalovaného rovněž na výdaje - na jejich výši, kdy žalovaný uvedl, že činí 13 245 Kč, dotazem na rodinný stav- svobodný, dotazem na počet nezaopatřených dětí – 0, dotazem na druh bydlení – v podnájmu. Vzhledem ke skutečnosti, že tvrzené výdaje (13 245 Kč) byly vyšší než částka nezanedbatelného minima (9 416 Kč) žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovaným s tím, že po odečtení výdajů od zjištěného příjmu zbývá částka 16 005 Kč, což vyhodnotila jako dostatečnou částku k úhradě splátek dluhu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalovaný deklaroval poměrně vysoký příjem cca 30 000 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami, žalobkyně nicméně nikterak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalovaného, které byly deklarovány také v poměrně značné výši cca 13 000 Kč. V tomto ohledu však poskytovatelka úvěru neučinila žádné kroky směřující ke zjištěné jejich složení, nenechala si od žalovaného předložit např. výpisy z běžně užívaných účtů za delší časové období, ze kterých by jejich konkrétní výše byla zřejmá. U žalovaného nebyly ověřeny ani výdaje spojené s bydlením, přestože uvedl, že žije v „podnájmu“. Bylo tedy na místě ověřit jaké jsou jeho výdaje spojené s bydlením např. z nájemní smlouvy, smlouvy o dodávkách energií apod. Poskytovatelka rovněž nezjišťovala, zda žalovaný nesplácí již nějaké jiné závazky. Nedoložila, že by platební morálku žalovaného ověřovala v bankovních či nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku apod. Pokud poskytovatelka úvěru neměla k dispozici veškeré ověřené informace o výdajích žalovaného, tak jak je z provedeného dokazování zřejmé, nemohla objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

15. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.

16. Smlouva o zápůjčce je proto absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný již splatil žalobkyni částku 6 370 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 3 630 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl ve výzvě k úhradě před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla odeslána žalovanému dne 26. 6. 2023. Od 3. 7. 2023 byl proto žalovaný v prodlení s plněním dluhu. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

17. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.