6 C 237/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno o zaplacení 23 863,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 901,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 901,90 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 962,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 918,02 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 23 863,93 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Uvedla, že s žalovaným byla nejprve sjednána smlouva o úvěru na nákup spotřebitelského zboží. Na základě této smlouvy byla následně žalovanému poskytnuta úvěrová karta č. , tel. číslo, s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, z níž plyne žalovaná pohledávka. Žalovaný mohl úvěr opakovaně čerpat, přičemž žalovanému byly takto poskytnuty prostředky ve výši 27 746,90 Kč. Žalovaný se dostával do prodlení s úhradami měsíčních splátek, proto žalobkyně dne , datum, úvěr zesplatnila. Za celou dobu trvání úvěru žalovaný uhradil celkem 17 845 Kč. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny 17 684,92 Kč, dlužných splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 4 935 Kč, smluvní pokuty 493,50 Kč, úroku z prodlení dle sazebníku 100,51 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 450 Kč (150 Kč dle sazebníku) a poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného 200 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně k řízení dostavila.

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně úvěrových podmínek a včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní jednak smlouvu o úvěru na koupi zboží (, Anonymizováno, ) a jednak smlouvu o úvěrovém rámci, na základě které byla žalovanému poskytnuta možnost po posouzení úvěryschopnosti čerpat finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty až do výše 50 000 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta, tj. 10 % z dlužné měsíční splátky a pojištění. V označení klienta jsou uvedeny základní informace o žalovaném, a to, že vykonává profesi kvalifikovaného , Anonymizováno, u zaměstnavatele , Anonymizováno, . od , datum, na dobu neurčitou, jeho čistý příjem činí 14 000 Kč, výdaje na bydlení činí 0 Kč, vyživuje 2 osoby, čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč, splácí další úvěry s výší měsíční splátky 1 000 Kč, je svobodný a bydlí v podnájmu/pronajatém bytě či domě.Žalobkyně k tomuto důkazu uvedla, že v daném případě byla po individuálním posouzení žalovaného poskytnut úvěrový rámec 20 000 Kč.Z výpisů z úvěrového účtu č. , tel. číslo, ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, bylo zjištěno, že výše úvěrového rámce u předmětného úvěru činila 20 000 Kč.Z přehledu plateb bylo zjištěno, že za celou dobu trvání úvěru žalovaný čerpal celkem 27 746,90 Kč a uhradil 17 845,63 Kč.Z listiny označené jako zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že ke dni , datum, zesplatnila předmětný úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky do 20 dní od vystavení listiny. Z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že listina byla žalovanému zaslána a uložena k vyzvednutí dne , datum, .Z upozornění ke smlouvě ze dne , datum, , , datum, , upomínky před zesplatněním ze dne , datum, a předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně před i po zesplatněním pohledávky marně vyzývávala žalovaného k úhradě dlužných částek, v předžalobní upomínce pak upozornila žalovaného na možnost uplatnění nároku soudní cestou v případě nesplnění výzvy.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 746,90 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, přičemž za celou dobu trvání úvěru uhradil 17 845,63 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužných částek ve lhůtě do , datum, v oznámení o zesplatnění, výzva byla žalovanému odeslána a připravena k vyzvednutí dne , datum, . Při uzavírání smluv vycházela žalobkyně z informací uvedených ve smlouvě o úvěru a z nejrůznějších databází.

5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

7. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

9. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela z nejrůznějších registrů – NRKI, ROLUS, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, centrální evidence exekucí, interních systémů žalobkyně, ve kterých o žalovaném nezjistila žádné negativní informace. Ověřování v uvedených registrech probíhalo prostřednictvím online dotazů. Žalobkyně dále vyhodnocovala příjem a výdaje žalovaného, splátky jiných úvěrů, finanční rezervu apod. K uvedeným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Soudu nezbývalo než učinit závěr, že žalobkyně neověřovala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) řádně a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citovanou judikaturou soudů. Věřitel nedostojí povinnosti ověřovat úvěruschopnost žalovaného, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka uvedeným ve smlouvě o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Tyto doklady je pak nutné soudu doložit, neboť soud je z moci úřední povinen prověřovat, zda byla úvěruschopnost poskytovatelem úvěru zkoumána před sjednáním smlouvy řádně. Dostačujícím není to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2028, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Z předložených listinných důkazů soud nemohl učinit závěr, že žalobkyně řádně zjišťovala skutečné reálné výdaje žalovaného, když neověřovala výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. smlouvu nájmu či o dodávkách energií) ani ostatní výdaje. Skutečnost, že žalovaný patří do skupiny obyvatel s nižší bonitou byla přitom zřejmá už z informací uvedených ve smlouvě, když uvedl poměrně nízký příjem ve výši 14 000 Kč, že bydlí v pronajatém domě s náklady ve výši 0 Kč (!), splácí již další úvěry a současně vyživuje dvě další osoby. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho skutečných výdajích. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku.

10. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 27 746,90 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 17 845 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 9 901,90 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl v oznámení o zesplatnění vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.