6 C 239/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno .sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 26 000 Kč s příslušenstvím

I. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku za dobu od , datum, do , datum, ve výši 239,62 Kč a úroku ve výši 6,39 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 131,25 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 373,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 260 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Úvěrovou smlouvu žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“), přičemž pohledávka ze smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k tomuto dni, kdy postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně uvedla, že po posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úhradami za služby, úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč. Jistinu a úhrady za služby se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje , datum, , kdy poslední splátka byla stanovena na , datum, . Ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a poskytovatelka úvěru mohla od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Za celou dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze částku v celkové výši 1 000 Kč, ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Poslední splátku pak uhradil dne , datum, . Žalovaná částka ve výši 26 000 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 11 000 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 613,16 Kč (úrok 21,39% ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do postoupení , datum, ), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 131,25 Kč (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do postoupení , datum, ), úrok ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku plynoucí z této smlouvy neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu k plnění.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala kapitalizovaného úroku za dobu od , datum, do , datum, ve výši 239,62 Kč a úroku ve výši 6,39 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, . Soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celková částka k zaplacení činila částku 27 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč.

6. Z přehledu uhrazených plateb a zůstatku k datu , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v souvislosti s předmětným úvěrem ve dnech , datum, a , datum, vždy 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy k této smlouvě a potvrzení o úhradě ceny bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z předmětné smlouvy na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Z poštovního podacího lístku má soud za zjištěno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalovanému dne , datum, .

9. Z výzvy k plnění ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do , datum, , s tím, že jinak bude pohledávku vymáhat soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .

10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz kartu zákazníka ze dne , datum, vztahující se ke smlouvě o úvěru, ze které bylo zjištěno, že žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl, že je v pracovním poměru od května 2020 na dobu neurčitou u zaměstnavatele , jméno FO, - , Anonymizováno, s poznámkou, že zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Dále žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že žije v nájmu s partnerkou, nemá nezaopatřené děti. Nemá jiný úvěr ani zápůjčku u , Anonymizováno, ani jinde, jeho čistý příjem činí 22 651 Kč, což je jeho jediný příjem, s bydlením má výdaje ve výši 6 750 Kč s poznámkou „ ½, dělená domácnost“, jeho ostatní výdaje činí částku 10 000 Kč, použitelný příjem tak činí částku ve výši 5 901 Kč. Dále je v kartě zákazníka uvedeno, že byly předloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, a to výplatní pásky, pracovní smlouva a faktury za elektřinu, vodu, plyn. Dále žalobkyně předložila k důkazům dohodu o pracovní činnosti ze dne , datum, , ze které bylo zjištěno, že žalovaný vykonával pracovní činnost na základě této dohody u zaměstnavatele - , tituly před jménem, , jméno FO, , IČ , IČO, . Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v červnu, červenci a srpnu 2021 měl žalovaný příjem od uvedeného zaměstnavatele vždy ve výši 22 651 Kč. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, bylo zjištěno, že na straně nájemce uzavřela tuto smlouvu , jméno FO, s tím, že ji byl přenechán k užívání byt v 2. NP o velikosti , Anonymizováno, +kk a celkové výměře 126 m2, v 2. nadzemním podlaží bytového domu v , adresa, . Vedle nájemce měly byt užívat také další osoby, a to včetně , Jméno zainteresované osoby 0/0, . K důkazů byly dále předloženy příjmové pokladní doklady z , datum, , , datum, a , datum, , ze kterých bylo zjištěno, že v uvedených měsících uhradila , jméno FO, Korzárová pronajímateli dle nájemní smlouvy na nájemném vždy částku ve výši 13 500 Kč.

11. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, kdy měl celkem splatit 27 000 Kč, uhradil však pouze 1 000 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupeny žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužných částek před podáním žaloby výzvou ze dne , datum, , kde byla stanovena lhůta k zaplacení do , datum, . Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, . Při uzavírání smluv vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v kartě zákazníka, dohodě o pracovní činnosti, výplatních páskách, nájemní smlouvě a příjmových pokladních dokladech.

13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

15. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

17. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v kartě zákazníka, které ověřovala listinami, kdy k tomuto svému tvrzení doložila dohodu o pracovní činnosti, výplatní pásky za 3 měsíce, nájemní smlouvou a potvrzení o úhradách nájemného. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Žalovaný v kartě zákazníka deklaroval poměrně vysoký příjem, tj. 22 651 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami, předchůdkyně žalobkyně nicméně nikterak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalovaného (krom výdajů spojených s bydlením), které byly deklarovány také v poměrně značné výši, tj. 16 750 Kč. V tomto ohledu však poskytovatelka úvěru neučinila žádné kroky směřující ke zjištění jejich složení, nenechala si od žalovaného předložit např. výpisy z běžně užívaných účtů za delší časové období, ze kterých by jejich konkrétní výše byla zřejmá. Ohledně výdajů žalovaného byly ověřeny pouze ty spojené s bydlením, přičemž žalovaný uvedl, že se na nájemném, které bylo placeno ve výši 13 500 Kč, podílí z jedné poloviny. Bylo tedy na místě ověřit také příjem partnerky žalovaného, která se na výdajích spojených s bydlením měla podílet, aby bylo zřejmé, zda je vůbec schopna hradit měsíčně částku 6 750 Kč. Poskytovatelka rovněž neověřovala tvrzení žalovaného, že nesplácí žádné jiné závazky. Nedoložila, že by platební morálku žalovaného ověřovala z bankovních či nebankovních registrů informací, insolvenčním rejstříku apod. Pokud poskytovatelka úvěru neměla k dispozici veškeré ověřené informace o výdajích žalovaného, tak jak je z provedeného dokazování zřejmé, že nemohla objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

18. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.

19. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky v prvním případě ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 1 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 14 000 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl ve výzvě k plnění ze dne , datum, vyzván k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil (a ani jinak neprojevil zájem se řízení účastnit, když soud si je vědom skutečnosti, žalovaný v současné době vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici , adresa, ), nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení (s přihlédnutím k příslušenství vyčíslenému ke dni rozhodování soudu) úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 300 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 1 040 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 260 Kč.