6 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa , PSČ obec o zaplacení 17 390,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 160 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 15 230,88 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 254,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 120 Kč od 21. 5. 2020 do 13. 7. 2021, ve výši 1,5 % ročně z částky 2 160 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 960 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a úrokem ve výši 10,37 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 390,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 3 360 Kč, poplatkem za uzavření úvěru ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč, přičemž jistinu a uvedené celkové náklady úvěru (vyjma poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč), tj. celkem částku 21 840 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 7. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 120 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 120 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 240 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 910,88 Kč, dále žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení vyčíslené od prodlení tj. 8. 8. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 1 254,29 Kč, úroky z úvěru ve výši 10,37 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky ve výši 12 120 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 120 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze stejnopisu notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] [rok], [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o koupi části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu definovaném v předmětné smlouvě, přičemž z výňatku z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv bylo zjištěno, že na společnost [právnická osoba] byla převedena i pohledávka ze smlouvy o úvěru.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč (splatný při podpisu smlouvy), poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celková dlužná částka činila 22 320 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč.

5. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru dohromady částku 9 840 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku č. 1, přílohy k této smlouvě a potvrzení o zaplacení kupní ceny, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni.

8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze stejného dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 13. 7. 2021, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne 28. 6. 2021.

9. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je rozvedená, žije v nájmu, v domácností žijí dvě výdělečně činné osoby, dále 2 vyživované osoby do 15 let, pracuje u společnosti [právnická osoba] jako prodavačka, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, její měsíční mzda činí 14 035 Kč, dále uvedla další příjem, a to z výživného a z příspěvku na bydlení, který činí dohromady částku 3 787 Kč, průměrný měsíční příjem celé domácnosti činí 17 822 Kč, což je rovněž i průměrný měsíční příjem žalované. Průměrné měsíční náklady celé domácnosti jsou 18 340 Kč, její průměrné výdaje činí částku 9 170 Kč, za nájem platí částku 8 000 Kč, za elektřinu neplatí nic, stravování a výživné činí částku 6 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, splátky jiných úvěrů částku 2 340 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek, smlouvy o nájmu a rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], tyto listiny žalobkyně rovněž navrhla jako důkaz, stejně tak vyhotovenou finanční analýzu žalované a scoringovou kartu. Z dodatku k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání zaměstnaná u společnosti [právnická osoba], přičemž od 1. 4. 2018 její hrubá měsíční mzda činila 22 714 Kč. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila do zaměstnání 1. 4. 2016, v únoru 2018 dosáhla čistého měsíčního příjmu ve výši 18 450 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 4 442 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. V březnu 2018 dosáhla žalovaná čistého měsíčního příjmu ve výši 21 331 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 7 323 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. V dubnu 2018 dosáhla čistého měsíčního příjmu ve výši 19 786 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 5 778 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne 8. 8. 2006, pak bylo zjištěno, že nezletilá [jméno] [příjmení] byla svěřena do péče matky (žalované) a s účinností od 1. 7. 2006 bylo otci nezletilé stanoveno platit výživné na nezletilou ve výši 1 200 Kč měsíčně, které je otec povinen hradit k rukám matky. Z rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky v Ostravě pak bylo zjištěno, že žalované byl od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 přiznán příspěvek na bydlení ve výši 2 587 Kč měsíčně. Ze smlouvy o nájmu rodinného domu soud zjistil, že žalovaná má sjednán od 1. 7. 2016 nájem rodinného domu na dobu neurčitou na adrese [adresa], [obec] [anonymizováno] [obec], výše nájemného činí částku ve výši 8 000 Kč měsíčně, přičemž podle této smlouvy se žalovaná zavázala spolu s nájemným rovněž hradit platby elektřiny, plynu a vodného.

10. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou tak, že ji lze poskytnout úvěr s maximální měsíční splátkou ve výši 6 870 Kč, z credit scoringu pak vyplynulo, že žalované lze poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 22 320 Kč, avšak uhradila pouze 9 840 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a byla ji stanovena lhůta k zaplacení do 13. 7. 2021. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z výplatních pásek za únor, březen a duben 2018, v rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] a rozhodnutí ÚP o přiznání příspěvku na bydlení. Výdaje žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze ze smlouvy o nájmu rodinného domu.

12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, které ověřovala. Konkrétně předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované z výplatních pásek, z dodatku k pracovní smlouvě, z rozhodnutí soudu o výživném a rozhodnutí ÚP o přiznání příspěvku na bydlení. Výdaje žalované ověřila pouze z nájemní smlouvy. Žalobkyně neprokázala, že byly s odbornou péči posuzovány příjmy i výdaje žalované. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno, že použitelným příjmem žalované je částka 17 822 Kč, přičemž do této částky bylo započítáno rovněž výživné na nezletilé dítě. Nárok na výživné však náleží v tomto případě nezletilému dítěti, k rukám žalované bylo pouze vypláceno. Takový příjem tedy (ve výši 1 200 Kč, jak bylo zjištěno z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka]) nelze do celkového příjmu žalované započítávat. Řádně zjištěny a ověřeny nebyly však především skutečné výdaje žalované. V nájemní smlouvě přitom bylo sjednáno, že dodávky energií je žalovaná povinna hradit společně s nájemným a cena energií není hrazena z nájemného. Informace v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že za energie, plyn a vodu činí měsíční výdaj žalované 0 Kč, tak zcela určitě nebyla pravdivá. Žalobkyně neprokázala také, že by bylo ověřeno, zda měla žalovaná v době uzavření smlouvy další zápůjčky a úvěry a zda je řádně splácela. Skutečnost, že žalovaná splácela další úvěr, přitom byla zřejmá již z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kdy uvedla, že měsíční splátka jiného úvěru činí 2 340 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že z čisté mzdy žalované byla každý měsíc prováděna srážka (v únoru 2018 byla provedena srážka 4 442 Kč, v březnu 7 323 Kč a v dubnu srážka ve výši 5 778 Kč), bylo na místě ověřit, zda se nejedná o exekuční srážky a případně z jakého důvodu je exekuce vedena. Lze tedy shrnout, že skutečným použitelným příjmem žalované zcela určitě nebyla částka 17 822 Kč, ale maximálně částka 16 622 Kč, kdy z této částky byly nad rámec uvedených průměrných měsíčních výdajů uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 9 170 Kč hrazené rovněž dodávky energií apod. Pokud se na nákladech bydlení podílela rovněž další osoba, když v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je uvedeno, že v domácnosti jsou dvě výdělečně činné osoby, bylo na místě ověřit, zda je tato osoba vůbec schopna se na hrazení nákladů bydlení podílet. Reálnější představu ohledně výdajů žalované by však žalobkyně získala zcela určitě z výpisů z účtu žalované za delší časové období, dále pak z dokladů o hrazení dodávek energií apod. Obecně však lze shrnout, že v situaci, kdy žadatelka o úvěr žila v nájmu, vyživovala dvě nezletilé děti, splňovala podmínky pro vyplácení příspěvku na bydlení a byla ji vyplácena mzda ve výši pouze okolo 14 tis. Kč (ve zbytku se jednalo o příspěvek na bydlení, který může být odejmut), měla předchůdkyně žalobkyně být obezřetnější a o to více se zajímat o reálné výdaje žalované, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem a pak objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, případně žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením.

17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

18. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 9 840 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 2 160 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla vyzvána, aby vrátila žalobkyni peněžní prostředky do 13. 7. 2021. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 2 160 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.