6 C 38/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno anonymizováno / Anonymizováno advokátem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 30 856,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 25 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 300 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení:- částky 4 377,40 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 25 300 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do 10. 7. 2023,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 986,39 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 1 414,86 Kč,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 300 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 895,40 Kč za dobu od 23. 10. 2023 do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 365,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 30 856,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 4. 2022 žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod č. , hodnota, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to tak, že žalovaná podala (podepsanou) žádost o poskytnutí úvěru, ve které byly uvedeny základní parametry úvěru. Poskytovatelka úvěru následně údaje v žádosti vyhodnotila a poskytla žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 25 000 Kč, čímž byla smlouva uzavřena. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr, který žalovaná čerpala prostřednictvím předmětné platební karty s výší úvěrového rámce 25 000 Kč s tím, že maximální úvěrový rámec činil 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, kdy první splátka byla splatná dne 17. 1. 2023 s tím, že minimální splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč. V případě, že bylo sjednáno rovněž pojištění schopnosti splácet, byla žalovaná povinna hradit rovněž spolu se splátkou úvěru pojistné ve výši 7,99 % z výše měsíční splátky. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 25 300 Kč, kdy tato částka se sestává z finančních prostředků poskytnutých žalované ve výši 25 000 Kč, z poplatku za rezervaci úvěrového zdroje ve výši 100 Kč a poplatků za zaslání výpisů ve výši 200 Kč. Žalovaná se zavázala k placení úroku s roční úrokovou sazbou ve výši 22,68 %. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas s tím, že za celou dobu trvání úvěru neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně proto úvěr ke dni 31. 5. 2023 prohlásila za splatný. Od následujícího dne byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši 25 300 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 1 806,99 Kč (úrok 22,68 % ročně z částky 25 300 Kč za období od 5. 2. 2023 do 31. 5. 2023), neuhrazených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet ve výši 479,40 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalované ve výši 700 Kč (smluvní úrok, poplatky za pojištění a poplatky za odeslání upomínek byly v petitu žaloby označeny jako kapitalizovaný úrok ve výši 2 986,39 Kč). Dále pak žalobkyně požadovala přiznat smluvní úrok z nesplacené jistiny 25 300 Kč ve výši 22,68 % od 1. 6. 2023 do 29. 8. 2023 (částku 1 414,39 Kč) a smluvní úrok z této jistiny ve výši 15 % ročně od následujícího dne do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 482 Kč (náklad na vymáhací dopis a osobní návštěvu pracovníka) a smluvní pokutu v celkové výši 3 895,4 Kč (0,1 % denně z částky 25 300 Kč za období od 21. 5. 2023 do 22. 10. 2023 spolu s částkou 277,50 Kč, což je smluvní pokuta vzniklá do postoupení pohledávky). Současně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 25 300 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení a z částky 3 895,40 Kč od 23.10. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely tuto smlouvu, na základě které byla předchůdkyně žalobkyně připravena nabízet žalované v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami pro poskytování bankovních produktů a služeb a sazebníku bankovní produkty a služby v rozsahu dle aktuální nabídky, a to zejména klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný účet apod., kdy ke zvolenému produktu měla být vždy uzavřena samostatná produktová smlouva s tím, že žádost o produkt měla být vždy individuálně posouzena.

5. Z žádosti/ smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno (především z části o revolvingovém úvěru, když případná pohledávka z klasického úvěru nebyla předmětem tohoto řízení), že v žádosti žalovaná ke své osobě uvedla, že je svobodná, nevyživuje žádné děti a žije v nájmu. Jejím zaměstnavatelem je společnosti , právnická osoba, , kde pracuje od 1/2020, její čistý příjem činí 25 000 Kč a celkové náklady domácnosti (bez podrobností) 8 000 Kč. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí jednak klasického úvěru a dále revolvingového úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč, kdy aktuální úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaná měla revolvingový úvěr splácet s výši měsíční splátky 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Základní úroková sazba činila 22,68 %. V případě uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru přistoupila žalovaná rovněž jako pojištěná k pojištění schopnosti splácet, kdy výše měsíční úhrady za pojištění činila 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky splátky úvěru v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku, zákonný úrok z prodlení z částky splatného (dospělého) závazku a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky. Z listiny označené jako základní info o úvěru a jeho splácení bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o schválení její žádosti o úvěr.

6. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne 16. 12. 2022 částku 25 000 Kč s tím, že ji byl dále účtován 2 x poplatek za rezervaci úvěrového zdroje ve výši 50 Kč a 4 x poplatek za zaslání výpisu ve výši 50 Kč. Žalovaná v souvislosti s předmětným úvěrem neuhradila žádnou splátku.

7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 28. 4. 2023 bylo zjištěno, že vzhledem k prodlení s úhradou splátek předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 5. 2023 odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr k uvedenému dni za splatný.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, ze dne 15. 6. 2023 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Z potvrzení o provedené transakce bylo zjištěno, že žalobkyně dne 20. 6. 2023 uhradila předchůdkyni žalobkyně úplatu za postoupení pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, kdy odesílatelem byla předchůdkyně žalobkyně, soud zjistil, že zaslala žalované dopis se sdělením o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, kdy odesílatelem byla žalobkyně, bylo zjištěno, že i žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10. 7. 2023 na bankovní účet ve výzvě uvedený. Z podací archu ze dne 27. 6. 2023 soud zjistil, že obě oznámení byla zaslána žalované. Žalovaná dlužnou částku nevrátila předchůdkyni žalobkyně ani pak žalobkyni.

9. Z formuláře pro standartní informace soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro věc, neboť se formulář týká klasického úvěru sjednaného mezi stranami, který není předmětem tohoto řízení.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 28. 7. 2023, výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 10. 2023 včetně podacího archu ze dne 9. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě s tím, že pokud se tak nestane, obrátí se na soud.

11. Z výpis úkonů smírného vymáhání ze den 19. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci snahy o mimosoudní vyřízení věci zaslala žalované dopis a dvakrát vyslala k žalované terénního pracovníka.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 300 Kč. Žalovaná se zavázala prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což však nečinila, když neuhradila jedinou splátku. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby v rámci oznámení o postoupení pohledávky vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 10. 7. 2023, kdy výzva byla žalované zaslána dne 27. 6. 2023.

13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C-449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C-106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA.). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela z žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla výši příjmu 25 000 Kč, výši výdajů 8 000 Kč a s tím, že při zohlednění doporučené výše měsíční splátky ve výši 1 500 Kč zbývalo žalované 15 500 Kč. Dále uvedla, že ověřovala úvěruschopnost žalované v interních i externích databázích třetích subjektů, v registru SOLUS a v bankovních i nebankovních registrech, kdy k těmto svým tvrzením však nepředložila žádné listinné důkazy. Dále žalobkyně uvedla, že si vyžádala i další než dosud předloženou dokumentaci prokazující ověření schopnosti žalované splácet, tato dokumentace však nebyla předchůdkyní žalobkyně dohledána. Soud dospěl k závěru, že poskytovatelka úvěru se sice úvěruschopností žalované zabývala, nikoliv však s odbornou péčí. Poskytovatelka úvěru neověřovala příjem žalované uvedený v žádosti plynoucí ji ze zaměstnaneckého poměru, ani nikterak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, které byly deklarovány v poměrně značné výši, tj. 8 000 Kč. V tomto ohledu poskytovatelka úvěru neučinila žádné kroky směřující ke zjištěné jejich složení, nenechala si od žalované předložit např. výpisy z běžně užívaných účtů za delší časové období, ze kterých by jejich konkrétní výše byla zřejmá. U žalované nebyly ověřeny ani výdaje spojené s bydlením, přestože uvedla, že žije v nájmu. Bylo tedy na místě ověřit její výdaje spojené s bydlením např. z nájemní smlouvy a smlouvy o dodávkách energií. Poskytovatelka rovněž nezjišťovala, zda žalovaná splácí již nějaké jiné závazky. Nedoložila, že by platební morálku žalované ověřovala v bankovních či nebankovních registrech informací, insolvenčním rejstříku apod., tak jak tvrdila Pokud poskytovatelka úvěru neměla k dispozici veškeré ověřené informace o výdajích žalované, tak jak je z provedeného dokazování zřejmé, nemohla objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, případně žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením.

17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. K jednání se žalobkyně nedostavila, a proto se dobrovolně zbavila možnosti být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a případných důkazů.

18. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 25 300 Kč, žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 25 300 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla žalobkyní v oznámení o postoupení pohledávky ze 23. 6. 2023 vyzvána k uhrazení dlužných částek do 10. 7. 2023. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 25 300 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ve zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch co do 70 % (jistina s příslušenstvím vypočteným ke dni rozhodování soudu) z uplatněného nároku a neúspěch co do 30 % (zbývající částky s výší příslušenství vyčísleného ke dni rozhodování soudu). Po odečtení procesního neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně se sestávají ze soudního poplatku 1 235 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky. Dále byla připočtena náhrada za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 378 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně z uvedených 40 %, tj. 1 365,20 Kč. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru a poplatku, čísle účtu a výši žalované částky.