6 C 61/2022
č. j. 6 C 61/2022-38
V PLATNOSTICitované zákony (16)
Plný text
Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , dříve příjmení , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 33 800 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 000 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 466,67 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 715,20 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 včetně, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 33 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované po posouzení úvěryschopnosti v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (úhrady za služby), přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Nejpozději měla žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit podle smlouvy o úvěru dne 23. 4. 2020, od následujícího dne měla předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 2 200 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 13 800 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 8 715,20 Kč (úrok 25,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 4. 2020 do postoupení), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 466,67 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 4. 2020 do postoupení), úroky ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková dlužná částka činila 36 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022.
6. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 29. 4. 2022, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Z podacího lístku má soud za prokázané, že výzva byla žalované zaslána dne 19. 4. 2022.
7. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] (karta zákazníka), ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je vdaná, žije s manželem bytě, který je v jejím spoluvlastnictví, má dvě nezaopatřené děti, jejím zaměstnavatelem je [anonymizována dvě slova], kde pracuje jako pekařka. Dále uvedla, že v současnosti má úvěr mimo poskytovatele ([anonymizována dvě slova]), celková dlužná částka činí 140 000 Kč, měsíční splátka činí částku 2 023 Kč. Její měsíční mzda činí 12 640 Kč, v kolonce další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu) žalovaná uvedla příjem 18 000 Kč, celkové příjmy žalované tvoří dohromady částku 30 640 Kč. Dále uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 5 700 Kč, osobní výdaje 12 700 Kč (bez bližší specifikace), splátky úvěru 2 023 Kč, celkové výdaje činí dohromady částku ve výši 20 423 Kč, použitelný příjem je pak 10 217 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy, výplatních pásek, z dokladů o vlastnictví pronajímané věci a z faktur, kdy tyto litiny žalobkyně navrhla k důkazům. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru zaměstnaná v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] se sídlem v [obec] na dobu neurčitou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná v prosinci 2018 dosáhla měsíčního příjmu ve výši 14 956 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážky 3 084 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 11 872 Kč. V lednu 2019 dosáhla žalovaná měsíčního příjmu ve výši 17 533 Kč, kdy byla provedena srážka ve výši 4 124 Kč a na účet ji byla vyplacena částka ve výši 13 409 Kč. Z listiny nadepsané jako zálohové poplatky a služby bylo zjištěno, že žalované (společně s [jméno] [příjmení]) byly stanoveny měsíční zálohy na služby spojené se správou domu na adrese [adresa] (č. jednotky [číslo]) s účinností od 1. 7. 2017 ve výši 4 013 Kč měsíčně. Z platebního dokladu SIPO bylo zjištěno, že v lednu 2019 žalovaná na poplatku ČRO, poplatku ČT a satelitní TV hradila celkem částku 532 Kč, kdy v této částce je rovněž započítán poplatek poště za zaslání dokladu ve výši 15 Kč.
8. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 soud z důvodu neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán.
9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 36 000 Kč, uhradila však pouze 2 200 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, přičemž v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy. Dne 4. 2. 2022 bylo oznámení zasláno žalované. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, z dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek za prosinec 2018 a leden 2019, z listiny označené jako zálohové poplatky a služby a z platebního dokladu SIPO.
10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.
11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.
12. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.
14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o úvěr (karta zákazníka), které ověřovala. Konkrétně předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované ze dvou výplatních pásek a z dodatku k pracovní smlouvě. Výdaje žalované ověřila pouze z listiny označené jako zálohové poplatky a služby a z platebního dokladu SIPO. Žalobkyně neprokázala, že byly s odbornou péči posuzovány příjmy ani výdaje žalované. V žádosti o úvěr je uvedeno, že použitelným příjmem žalované je částka 30 640 Kč, přičemž do této částky byly započítány rovněž další příjmy, kdy se mělo jednat o příjmy z pronájmu, který měl být ověřen z dokladu o vlastnictví pronajaté věci. K důkazům však tento doklad o vlastnictví věci a o dalším příjmu žalované z pronájmu nebyl předložen. Řádně zjištěny a ověřeny nebyly však především skutečné výdaje žalované. Žalovaná přitom v žádosti o úvěr uvedla, že má další výdaje (nad rámec výdajů na bydlení ve výši 5 700 Kč) ve výši 12 700 Kč, což je poměrně vysoká částka, přičemž je zřejmé, že se jedná (aniž jsou započítány výdaje na bydlení) o částku takřka rovnou hlavnímu (a ověřenému) příjmu žalované plynoucího z pracovního poměru. Předchůdkyně žalobkyně nikterak nezjišťovala, čím jsou tyto další výdaje tvořeny, když listiny předložené k důkazům (platební doklad SIPO a rozpis zálohových poplatků a plateb) jsou podle úvahy soudu spíše výdaji souvisejícími s bydlením žalované. Žalobkyně také neprokázala, že poskytovatelka úvěru ověřila, zda žalovaná řádně splácela již poskytnutý úvěr ve výši 140 000 Kč, kde měsíční splátka činila 2 023 Kč. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neověřila, že skutečným použitelným příjmem žalované byla celá částka 30 640 Kč, když doklad o vlastnictví pronajímané věci neuchovala (tak jako uchovala doklady k některým ostatním tvrzeným skutečnostem), stejně jako neprokázala (a ani netvrdila), že ji byl předložen doklad prokazující skutečnost, že věc v jejím vlastnictví je pronajímaná a že ji plyne příjem z nájmu, ale ověřila příjem maximálně v částce do cca 13 500 Kč, kdy z této částky byly hrazeny další výdaje žalované ve výši 12 700 Kč a náklady na bydlení ve výši 5 700 Kč. Pokud se na celkových měsíčních výdajích žalované ve výši 20 423 Kč podílel rovněž manžel žalované, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké reálné příjmy tato osoba má, a zda je tedy vůbec schopna se na nákladech žalované podílet. Reálnější představu ohledně výdajů žalované a její platební morálce by žalobkyně získala zcela určitě z výpisů z účtu žalované za delší časové období, dále pak nahlédnutím do nebankovních registrů klientských informací apod.
15. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.
16. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 2 200 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 17 800 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávek vyzvána k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu, oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022, v souladu s pravidly uvedenými v občanském zákoníku (§ 573, § 607) tak soud považoval listinu za doručenou třetí pracovní den od odeslání a od tohoto dne stanovil konec desetidenní lhůty na 21. 2. 2022. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 17 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější (při zohlednění příslušenství žalované pohledávky), žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.