6 C 69/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 28 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 16 000 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 661,11 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 116,17 Kč, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022 včetně, -) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 24,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované po posouzení úvěryschopnosti žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 K, přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Splátky úvěru žalovaná nehradila řádně a včas. Již ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že nejpozději má žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit dne 19. 3. 2020. Od následujícího dne byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 7 900 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 100 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 9 116,17 Kč (úrok 24,90% ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2020 do postoupení), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 661,11 Kč (úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2020 do postoupení), úroky ve výši 24,90% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková dlužná částka činila 36 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022.

6. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 29. 4. 2022, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne 19. 4. 2022.

7. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr (karta zákazníka) ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je vdaná, žije v nájmu s manželem, je zaměstnaná, jejím zaměstnavatelem je [anonymizováno 5 slov]. Dále uvedla, že v současnosti nemá žádný další úvěr. Její měsíční mzda činí 14 338 Kč, má další příjem ve výši 9 000 Kč, dohromady 23 338 Kč. Dále uvedla, že její výdaje na bydlení činí částku ve výši 2 000 Kč, ostatní osobní výdaje 3 500 Kč (bez bližší specifikace), spoří částku 5 000 Kč, celkové výdaje tedy činí 10 500 Kč, použitelný příjem je pak 12 838 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dále pak žalobkyně označila a předložila k důkazům mzdový výměr a nájemní smlouvu. Z výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2018 bylo zjištěno, že žalovaná v listopadu dosáhla měsíčního příjmu ve výši 15 211 Kč, v prosinci 2018 dosáhla žalovaná měsíčního příjmu ve výši 13 829 Kč. Z pracovní smlouvy včetně dohody o změně pracovní smlouvy pak bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání zaměstnaná u [anonymizováno 5 slov] na dobu určitou do 31. 12. 2019. Z platového/mzdového výměru bylo zjištěno, že žalované byl vyměřen měsíční plat ve výši 15 150 Kč. Z první strany listiny označené jako nájemní smlouva bylo zjištěno, že žalovaná má touto smlouvou sjednán nájem bytové jednotky [číslo] o velikosti 3+1, celkové výměře 92 m2.

8. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. Ostatní důkazy předložené žalobkyní byly soudu předloženy v nečitelné podobě, soud těmito listinami dokazování neprováděl, když nebylo možné z těchto listin učinit žádná skutková zjištění.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 36 000 Kč, avšak uhradila pouze 7 900 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, přičemž v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy. Dne 4. 2. 2022 bylo oznámení zasláno žalované. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, přičemž v řízení bylo prokázáno, že při sjednávání byly předloženy výplatní pásky, platový výměr, pracovní smlouva včetně dodatku a nájemní smlouva.

10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru.

12. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalované splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o spotřebitelský úvěr (kartě zákazníka), které ověřovala. V řízení prokázala, že předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované z výplatních pásek, platového výměru a z pracovní smlouvy. Výdaje žalované ověřila pouze z nájemní smlouvy. V daném případě má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně neověřila řádně ani příjem žalované, když neměla nikterak doloženo, že žalovaná má mimo příjmu z hlavního pracovního poměru ve výši 14 338 Kč také vedlejší příjem ve výši 9 000 Kč, tak jak uvedla v žádosti o úvěr. Poskytovatelka úvěru měla k dispozici při sjednávání smlouvy o úvěru nájemní smlouvu, není tedy možné, aby vyhodnotila jako pravdivou informaci uvedenou v žádosti o úvěr, že měsíční výdaje na bydlení žalované činily v první polovině roku 2019 pouhé 2 000 Kč. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neověřila, že skutečným použitelným příjmem žalované byla celá částka 23 338 Kč (uvedená v žádosti o úvěr), když doklad o dalším příjmu žalované ve výši 9 000 Kč neuchovala (tak jako uchovala doklady k některým ostatním tvrzeným skutečnostem), stejně jako neprokázala (a ani netvrdila), že ji byl tento doklad předložen, ale ověřila příjem maximálně v částce do cca 15 000 Kč, kdy z této částky byly hrazeny další výdaje žalované, které zcela určitě nedosahovaly částky v souvislosti s bydlením ve výši 2 000 Kč. Pokud se mělo jednat pouze o část nájemného a zbývající náklady na bydlení hradil manžel žalované, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké skutečné příjmy má manžel žalované, a zda je tedy vůbec schopen se na nákladech bydlení podílet. Žádným způsobem pak předchůdkyně žalobkyně neověřovala ostatní výdaje žalované v částce 3 500 Kč, o jejichž výši lze s ohledem na běžné ceny základních životních potřeb rovněž pochybovat. Poskytovatelka úvěru se měla více zajímat o reálné výdaje žalované, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem (vyžádat si například výpisy z účtu žalované za delší časové období, výpisy z nebankovních registrů klientských informací apod.), a pak objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, případně žalovanou ochránit před nezodpovědným zadlužením.

15. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalované. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalované, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smlouvy výdajová stránka rozpočtu žalované. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

16. Soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná již uhradila 7 900 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 12 100 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávek vyzvána k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu, oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022, v souladu s pravidly uvedenými v občanském zákoníku (§ 573, § 607) tak soud považoval listinu za doručenou třetí pracovní den od odeslání a od tohoto dne stanovil konec desetidenní lhůty na 21. 2. 2022. Žalovaná žalobkyni peněžité plnění nevrátila, tudíž ji vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byla žalovaná v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavila, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.