6 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 92 047,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 037,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 17. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 47 078,31 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem za dobu od 21. 5. 2021 do 22. 11. 2021 ve výši 6 931,90 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 5. 2021 do 28. 4. 2022 ve výši 3 141,06 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 85 115,41 Kč od 29. 4. 2022 do 16. 5. 2022, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 47 078,31 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení -) s úrokem ve výši 21,70 % ročně z částky 84 815,41 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] ([IČO]) se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 85 115,41 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěryschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč ve stejný den čerpal bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 202,54 Kč počínaje dnem 18. 8. 2019. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, poslední úhradu provedl v srpnu 2021 ve výši 2 000 Kč, žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala, aby ji soud přiznal v tomto řízení dlužnou jistinu úvěru ve výši 84 815,41 Kč a smluvní poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny (sazba 21,70 %) ke dni splatnosti ve výši 6 931,90 Kč za dobu od 21. 5. 2021 do 22. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 141,06 Kč za dobu od 21. 5. 2021 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 747,31 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 4. 5. 2023, č.j. 6 C 81/2022-45, soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně - společnosti [právnická osoba] ([IČO]) vstoupila společnost [právnická osoba] ([IČO]), neboť v průběhu řízení došlo k postoupení žalované pohledávky na tuto společnost.

3. Usnesením ze dne 4. 7. 2023, č.j. 6 C 81/2022-55, soud zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 931,90 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a současně připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 21,70 % ročně z částky 84 815,41 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když k jednání se bez omluvy nedostavila ani žalobkyně. Soud přitom neshledal důvod k postupu podle § 110 o.s.ř.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 202,54 Kč, vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dne 18. 8. 2019, kdy poslední splátka měla činit částku 7 423,06 Kč. Žalovaný měl za celou dobu trvání úvěru uhradit částku ve výši 216 664,36 Kč. V případě prodlení žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, a za prohlášení úvěru za ihned splatný byla oprávněna účtovat poplatek ve výši 300 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 24. 6. 2019 do 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč čerpal dne 2. 7. 2019.

7. Z výpisu z úvěrového účtu bylo soudem zjištěno, že za žalovaný uhradil v souvislosti s předmětným úvěrem předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 61 962,90 Kč.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2021 včetně dokladu o odeslání pak bylo zjištěno, že předchůdkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 11. 2021 a že prohlášení odeslala žalovanému.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy 1 k této smlouvě, pověření a potvrzení o úhradě ze dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru, k postoupení došlo v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, tj. dne 22. 3. 2023.

10. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 28. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že výzva byla zaslána žalovanému dne 29. 4. 2022.

11. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného ze dne 15. 7. 2015, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 23. 2. 2015 zaměstnán jako obchodní reprezentant u zaměstnavatele – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], kde jeho měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činila částka 24 254 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěryschopnost žalovaného posuzovala z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, vlastní dům/byt, jeho pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] je sjednán na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, dále uvedl, že má jeden zdroj příjmu, kdy jeho čistý měsíční příjem činí částku 38 000 Kč, čistý měsíční příjem celé domácnosti pak činí 80 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti a výše jeho jiných splátek činí 12 500 Kč. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy pak bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] zasílána mzda od uvedeného zaměstnavatele, a to dne 15. 9. 2015 ve výši 26 104 Kč, dne 15. 10. 2015 ve výši 32 185 Kč, dne 16. 11. 2015 ve výši 25 093 Kč a dne 15. 12. 2015 ve výši 27 464 Kč. Dále žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 19. 4. 2022, ze které je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru vycházela z informací, které ji poskytl žalovaný v žádosti o expres core ze dne 2. 7. 2019, které dále ověřovala z dostupných informací v interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací., insolvenčního rejstříku. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z listiny se podává, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši 38 000 Kč, který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále vycházela z přijmu domácnosti ve výši 80 000 Kč, deklarovaného rodinného stavu žalovaného – ženatý, druhu bydlení vlastní dům/byt a z podílu žalovaného na nákladech na bydlení z 47,5%, počet vyživovaných osob 2, dosavadních interních splátek ve výši 29,92 Kč a dosavadních externích splátek ve výši 12 500 Kč. K litině byl přiložen výpis z nebankovního registru klientských informací.

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, kdy měl celkem splatit 216 664,36 Kč, uhradil však pouze 61 962,90 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím soudu, když dne 11. 5. 2023 bylo žalovanému doručeno usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, z interních informací a informací v nebankovním registru klientských informací a příjem žalovaného pak ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne 15. 7. 2015.

13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

15. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

17. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací zaznamenaných v žádosti o úvěr, které ověřovala, a to zejména z potvrzení zaměstnavatele ze dne 15. 7. 2015. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Přestože žalovaný v žádosti o úvěr uvedl poměrně vysoký příjem - 38 000 Kč, taková výše příjmu nebyla ničím doložena, když potvrzení zaměstnavatele žalovaného bylo vystaveno už v roce 2015 a deklarovalo příjem ve výši pouze 24 254 Kč. Podobné informace se podávají rovněž z čestného prohlášení žalovaného. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala ani neověřovala při sjednávání smlouvy o úvěru aktuálnost informací ohledně příjmu žalovaného. Nikterak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalovaného, které byly deklarovány také v poměrně značné výši, když žalovaný uvedl, že splácí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 12 500 Kč. Vzhledem k této skutečnosti, měla předchůdkyně žalobkyně o to více ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr a rozhodně více se zajímat o reálné výdaje žalovaného, aby je mohla porovnat s prokázaným příjmem (vyžádat si například výpisy z účtu žalovaného za delší časové období). Soud dospěl k názoru, že výdajová stránka žalovaného nebyla zkoumána vůbec, když nebyly nikterak ověřovány reálné výdaje žalovaného spojené s bydlením (úhrady za energie, apod) ani ostatní výdaje. Pokud se na výdajích spojených s bydlením či na ostatních výdajích podílela rovněž manželka žalovaného, měla se poskytovatelka úvěru zabývat i tím, jaké skutečné příjmy partnerka žalovaného má, a zda je tedy vůbec schopna se na nákladech bydlení podílet a v jaké míře. Reálnější představu ohledně výdajů žalovaného a jeho platební morálce by poskytovatelka úvěru získala zcela určitě z výpisů z účtu žalovaného za delší časové období, fakturami za energie, apod, kdy následně objektivně jako profesionálka mohla vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

18. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Neúčastí u jednání se přitom žalobkyně zbavila možnosti být poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzvána k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného.

19. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky v prvním případě ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 61 962,90 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 38 037,10 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl výzvou ze dne 28. 4. 2022 vyzván k uhrazení dlužných částek do 15 dnů ode dne odeslání dopisu, ke kterému došlo dne 29. 4. 2022, v souladu s pravidly uvedenými v občanském zákoníku (§ 607) tak konec lhůty připadl na 16. 5. 2022. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.