6 C 81/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 137 539,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 172,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 172,87 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 57 366,23 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 700,90 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 591,57 Kč, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 136 039,10 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 136 039,10 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 866,23 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 137 539,10 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet] (dále jen„ smlouva o úvěru“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, a na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet jistinu úvěru s úrokem 9,9 % p.a. vždy k 20. dne v měsíci počínaje [datum]. Výše měsíční splátky činila 3 046 Kč. Žalovaný dále souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr s dalšími platbami. Žalovaný uhradil pouze 40 pravidelných splátek, další splátky neuhradil ani přes upomínky žalobkyně. Celkově tak žalovaný zaplatil v souvislosti se smlouvou o úvěru částku 119 827,13 Kč. Žalobkyně využila svého práva plynoucího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Při podání žaloby činila výše dlužné jistiny částku 136 039,10 Kč. Žalobkyně dále požadovala žalobou přiznat kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 1 591,57 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ke dni [datum] ve výši 10 700,90 Kč, poplatek za poskytnuté služby související s úvěrem ve výši 1 500 Kč, úrok 9,90 % p.a. z částky 136 039,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 136 039,10 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se k jednání dostavila.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku [anonymizována dvě slova], všeobecných obchodních podmínek a standartních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které byl oprávněn čerpat úvěr ve výši 200 000 Kč, doba trvání smlouvy byla sjednána na 96 měsíců, se zápůjční úrokovou sazbou 9,90 % p.a., s výší anuitní splátky 3 046 Kč, přičemž celková splatná částka činila 293 943,14 Kč. Čerpání úvěru bylo jednorázové s tím, že lhůta pro čerpání končí [datum]. Splátky měly být hrazeny převodem z účtu č. [bankovní účet], kdy první splátka byla splatná dne [datum]. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat předčasné splacení všech dluhů.

5. Z interního účetního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že toho dne byla žalovanému zaslána částka 200 000 Kč.

6. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky.

7. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky s tím, že pokud nebude tato částka uhrazena do [datum] nastane toho dne splatnost celé úvěrové pohledávky. Z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne [datum].

8. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud. Z dokladů o odeslání bylo zjištěno, že výzva byla zaslána žalovanému dne [datum], a to na adresu [adresa žalovaného], [PSČ] [obec].

9. Z historického výpisu č. úvěru [číslo] soud zjistil, že za celou dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil řádně celkem 37 splátek, přičemž v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 119 827,13 Kč.

10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl, že je svobodný, jeho čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí částku 27 465 Kč, žádný další příjem nemá, žije v nájmu, je zaměstnán od roku 2018. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 700 Kč, nemá žádné další závazky mimo závazků u žalobkyně. V sekci hodnocení rizika je uvedeno, že žalovaný není v insolvenčním řízení, nemá účet v exekuci, má negativní záznam v BRKI, NRKI a v registru SOLUS. Dále žalobkyně předložila k důkazům žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], ve které jsou uvedeny stejné informace jako v návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, přičemž dále je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti C kancelář [právnická osoba] a nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] vystaveného [právnická osoba] kancelář [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný má u tohoto zaměstnavatele sjednán pracovní poměr od [datum] na dobu určitou do [datum] jako pracovník prodejce zájezdů, přičemž průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí za posledních 6 měsíců částku 27 456 Kč. Z příjmu žalovaného nejsou prováděny žádné srážky. Dále žalobkyně předložila výstup z insolvenčního rejstříku, že kterého bylo zjištěno, že u žalovaného ani jeho zaměstnavatele ke dni [datum] neprobíhalo insolvenční řízení. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že u žalovaného není evidováno žádné živnostenské oprávnění. Dále pak žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako [anonymizována čtyři slova] s negativním výsledkem a výstup z interního systému žalobkyně, tj. listina nadepsaná jako Datum generování kreditní informace: [datum], ze kterého je zřejmé, že žalovaný byl bankou vyhodnocen tak, že mu lze poskytnout úvěr ve výši úvěrového limitu až do 2 500 000 Kč. Z výstupů z externích registrů pak bylo zjištěno, že žalovaný splácí u jiných společností již dva úvěry, v prvním případě se jedná o osobní úvěr sjednaný v listopadu 2017, u kterého zbývá uhradit 92 022 Kč, měsíční splátka činí 3 038 Kč, není evidována žádná splátka po splatnosti. Žalovaný má dále sjednán kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč, zůstatek čerpaného limitu činí částka 1 583 Kč. Dále je z této listiny zřejmé, že žádost žalovaného o osobní úvěr u jiné společnosti ze dne [datum] ve výši 200 000 Kč byla odmítnuta. Další žádost o úvěr ve výši 200 000 Kč ze dne [datum] nebyla doposud vyřízena a další žádost o úvěr ve výši 45 000 Kč ze dne [datum] byla odvolána. Dále žalobkyně předložila k důkazům kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z databáze Ministerstva vnitra České republiky, ze kterého je zřejmé, že občanský průkaz žalovaného nebyl ke dni [datum] evidován v databázi neplatných dokladů.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách ve výši 3 046 Kč se splatností ke každému 20. dni v měsíci počínaje [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 293 943,14 Kč, zaplatil však za celou dobu trvání smlouvy pouze 119 827,13 Kč. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, z údajů získaných z vlastní databáze, z informací v insolvenčním rejstříku, databáze bankovních a nebankovních registrů klientských informací a příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum].

12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru.

14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení.

16. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak při sjednávání předmětné smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že vycházela především z informací získaných vlastní činností a plynoucí rovněž ze skutečnosti, že je bankou, a tudíž má účast v celé řadě zájmových sdružení, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru se v interních metodice žalobkyně promítá do celé řady vnitřních předpisů. Konkrétně tedy prověřila žalovaného v bankovních registrech klientských informací, nebankovních registrech klientských informací, registru SOLUS, ve vlastní databázi, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, dále ověřila doklad totožnosti žalovaného v databázi Ministerstva vnitra České republiky a příjem žalovaného z potvrzení od zaměstnavatele, kterého rovněž prověřila v insolvenčním rejstříku. Výdaje žalovaného žalobkyně konfrontovala s právními instituty sociální politiky a vycházela i z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu. Žalobkyně zohledňovala výdaje žalovaného ve výši 13 564 Kč s tím, že počítala s rezervou ve výši 15 %. Ke všem těmto svým tvrzením předložila důkazy. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí. Přestože výši aktuálního příjmu žalovaného žalobkyně řádně ověřila, už ze samotného potvrzení o výši příjmu bylo zřejmé, že žalovaný má sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou-do [datum]. Žalovaný byl přitom podle předmětné smlouvy o úvěru povinen hradit splátky od [datum] po dobu celých 96 měsíců a již splácel jeden úvěr s měsíční splátkou více než 3 000 Kč. Podstatná je rovněž informace, že jiná instituce ve stejném období (konec roku 2018) odmítla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč poskytnout. Již tyto informace měly žalobkyni vést k tomu, aby se pečlivě zajímala především o skutečné konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně se však v tomto ohledu spokojila pouze s údaji od žalovaného, že žije v nájmu a jeho měsíční výdaje související s bydlením činí pouze částku 5 000 Kč a ostatní výdaje bez bližší specifikace činí 1 700 Kč. Při zohlednění reálných cen v roce 2018 měly tyto údaje vzbuzovat v žalobkyni podezření o jejich pravdivosti. Soud učinil proto závěr, že žalobkyně vycházela pouze z informací uvedených samotným žalovaným, které nikterak, zejména co se výdajů týče, neověřovala. Reálnější představu ohledně skutečných pravidelných výdajů žalovaného by žalobkyně získala, kdyby si vyžádala například výpisy z účtu žalovaného za delší časové období, nájemní smlouvu, doklady o úhradách energií apod. Následně by mohla objektivně jako profesionálka vyhodnotit jeho situaci, případně žalovaného ochránit před nezodpovědným zadlužením.

17. Z uvedených důvodů soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o výdajích a dalších závazcích žalovaného. Pokud byly žalobkyni doloženy listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud žalobkyni u jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení a zejména důkazních návrhů k tomu, jak byla ověřována před uzavřením smluv výdajová stránka rozpočtu žalovaného. Žalobkyně se však ani po poučení žádné skutečnosti neuvedla.

18. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaný již uhradil 119 827,13 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku ve výši 80 172,87 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný byl výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] vyzván k uhrazení dlužných částek do 7 dnů ode dne odeslání dopisu, ke kterému došlo dne [datum], konec poskytnuté lhůty připadl na [datum]. Žalovaný žalobkyni peněžité plnění v této lhůtě nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud zhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení tak jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který byl v řízení úspěšnější (s přihlédnutím k výši příslušenství ke dni rozhodování soudu), žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.