7 C 137/2024

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 234,24 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 18 334,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 603,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 506,25 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 12 197,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 197,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 234,24 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 24,36 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 15. 8. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 15 000 Kč, kterou měl splatit do 12. 2. 2022 včetně částky 20 071 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 12 088 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, poplatek za komfortní a flexibilní splácení 4 143 Kč a pojistné 2 340 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 78týdenních splátkách po 450 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní 14. 12. 2022 činil dluh 26 234,24 Kč sestávající z dlužné jistiny 12 197,72 Kč a dlužného poplatku 14 036,52 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 14. 12. 2022 částku 7 100 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne 16. 12. 2022. Na předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 žalovaný nereagoval.

2. Podáním ze dne 2. 8. 2024 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět ohledně požadovaného smluvního úroku, pročež soud usnesením ze dne 23. 9. 2024 řízení zčásti zastavil v rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok od 13. 2. 2022 do 14. 12. 2022 ve výši 914,34 Kč a úrok ve výši 12,61 % ročně z částky 12 197,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.

3. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne , datum, . Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil.

4. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 26 234,24 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 197,72 Kč a poplatků ve výši 14 036,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 603,07 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 506,25 Kč a dále úroku ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 197,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 197,72 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 15. 8. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na částku 15 000 Kč, kterou měl splatit do 12. 2. 2022 včetně částky 20 071 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 12 088 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 500 Kč za zpracování zápůjčky, poplatek za komfortní a flexibilní splácení 4 143 Kč a pojistné 2 340 Kč. Dluh měl žalovaný splácet v 78týdenních splátkách po 450 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní 14. 12. 2022 činil dluh 26 234,24 Kč sestávající z dlužné jistiny 12 197,72 Kč a dlužného poplatku 14 036,52 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 14. 12. 2022 částku 7 100 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne 16. 12. 2022. Na předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 8. 2020 s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému hotovostně, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2023, přehledu – bilance splácení spotřebitelského úvěru k datu 19. 12. 2022).

5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

6. Žalobkyně, resp. její předchůdce jako nebankovní poskytovatel peněžních produktů byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo namístě vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Věřitel jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byl povinen k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Soud měl k dispozici toliko kartu klienta k uvedené smlouvě, žádné další listiny ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměl. Na výzvu u jednání soudu, zástupce žalobkyně odkázal na údaje uvedené v žalobě, že bonita klienta byla zkoumána řádně, doklady, ze kterých žalobkyně vycházela, resp. její předchůdkyně, že k dispozici nemá, aby doložil příjem žalovaného 10 800 Kč a další čisté příjmy domácnosti 32 000 Kč.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13).

8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoliv se žalovaný nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, soudu sice předložila kartu klienta k smlouvě ze dne 14. 8. 2020, ze které bylo lze dovodit údaje zájemce o úvěr, že je nezaměstnaný, svobodný, žijící s rodiči s čistým příjmem 10 800 Kč, ale bez uvedení zdroje tohoto příjmu. Ostatní jeho příjmy nejsou a celkový příjem domácnosti činí 32 000 Kč s odhadovanými výdaji žadatele o úvěr 4 000 Kč měsíčně bez bližší specifikace. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky bez právního důvodu ve výši 15 000 Kč, protože žalovaný dosud zaplatil žalobkyni celkem 7 100 Kč, jak vyplývá z přehledu splátek žalovaného k uvedené smlouvě a ze samotných tvrzení žalobkyně, dovodil soud, že na jistinu bylo žalovaným zaplaceno 7 100 Kč, a proto zbývá na ni doplatit 7 900 Kč. Soudu nezbylo než žalobu zamítnout v rozsahu shora v odst. I uvedeném, když nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z rozhodnutí o meritu věci je zřejmé, že žalobkyně byla převážně neúspěšná v tomto sporu a žalovanému prokazatelně náklady s tímto řízením nevznikly.