7 C 149/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Karlem Anonymizováno, Ph Anonymizováno D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno o zaplacení částky 33 950 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 450 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 785,21 Kč, dále úrok 25,26 % ročně z částky 24 405,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 26 405,46 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 25,26 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku 35 000 Kč, kterou měl splatit do 14. 1. 2021 včetně částky 14 000 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 7 000 Kč, poplatek za hotovostní splácení 14 000 Kč. Dluh měl žalovaný splácet ve 60týdenních splátkách po 1 050 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní 23. 3. 2023 činil dluh 33 950 Kč sestávající z dlužné jistiny 26 405,46 Kč a dlužného poplatku 7 544,54 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum částku 30 450 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne datum. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval.

2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř.

3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání soudu omluvila a žalovaný zůstal nekontaktní, a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 33 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 25,26 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku 35 000 Kč, kterou měl splatit do 14. 1. 2021 včetně částky 14 000 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 7 000 Kč, poplatek za hotovostní splácení 14 000 Kč. Dluh měl žalovaný splácet ve 60týdenních splátkách po 1 050 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba a žalobkyní 23. 3. 2023 činil dluh 33 950 Kč sestávající z dlužné jistiny 26 405,46 Kč a dlužného poplatku 7 544,54 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 23. 3. 2023 částku 30 450 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek dne datum. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému hotovostně, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum, přehledu – bilance splácení spotřebitelského úvěru k datu datum).

5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

6. Žalobkyně, resp. její předchůdce jako nebankovní poskytovatel peněžních produktů byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo namístě vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Neúčastí u jednání soudu se žalobkyně připravila o možnost být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně doplnění informací k prověření bonity žalovaného, aby žalobkyně patřičně reagovala na poučení dané jí soudem. Soud tak měl k dispozici toliko kartu klienta k uvedené smlouvě, žádné další listiny ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti žalovaného neměl.

7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr právnická osoba, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno FO a další, C-449/13).

8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoliv se žalovaný nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, soudu sice předložila kartu klienta k smlouvě ze dne datum, ze které bylo lze dovodit údaje zájemce o úvěr, že je zaměstnán na HPP od datum s příjmem částka měsíčně, ostatní jeho příjmy nejsou a celkový příjem domácnosti činí 25 302 Kč s odhadovanými výdaji žadatele o úvěr částka měsíčně (v tom zahrnut nájem částka, osobní výdaje částka, vyživovací povinnost částka). Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky bez právního důvodu ve výši 35 000 Kč, protože žalovaný dosud zaplatil žalobkyni celkem 30 450 Kč, jak vyplývá z přehledu splátek žalovaného k uvedené smlouvě, dovodil soud, že na jistinu 35 000 Kč bylo žalovaným zaplaceno 30 450 Kč, a proto zbývá na ni doplatit 4 550 Kč. Soudu nezbylo než žalobu zamítnout v rozsahu shora v odst. I uvedeném, když nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z rozhodnutí o meritu věci je zřejmé, že žalobkyně byla převážně neúspěšná v tomto sporu a žalovanému prokazatelně náklady s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.