Okresní soud v Opavě · Rozsudek

7 C 180/2023

č. j. 7 C 180/2023-55

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-02-29 · ZAMITNUTI,VYHOVENI · ECLI:CZ:OSOP:2024:7.C.180.2023.1

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 51 576 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 30 987 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 274,42 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 30 187,54 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 886,68 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 30 187,54 Kč od , datum, do zaplacení, dále částku 4 905 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 523,79 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 3 391,49 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 342,73 Kč, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 391,49 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 684 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, u místně nepříslušného Okresního soudu v , adresa, a postoupenou podepsanému soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 671 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 18,84 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, na částku 40 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 30 987 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 20 971 Kč, odměnu za zpracování půjčky 1 500 Kč, poplatek za flexibilní splácení 6 968 Kč. Dluh měla žalovaná splácet ve 12měsíčních splátkách po 5 916 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní , datum, činil dluh 46 671 Kč sestávající z dlužné jistiny 30 187,54 Kč a dlužného poplatku 16 483,46 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 24 316 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 18,76 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, na částku 10 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 8 959 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 4 244 Kč, odměnu za zpracování půjčky 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení 1 865 Kč. Dluh měla žalovaná splácet v 45týdenních splátkách po 422 Kč. Ke dni , datum, činil dluh 4 905 Kč sestávající z dlužné jistiny 3 391,49 Kč a dlužného poplatku 1 513,51 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 14 054 Kč. Žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek dne , datum, . Na předžalobní výzvu ze dne , datum, žalovaná nereagovala.

2. Před jednáním soudu vzala žalobkyně podáním ze , datum, zčásti zpět žalobu v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši 3 484,26 Kč a dále úrok ve výši 10,34 % ročně z částky 30 187,54 Kč od , datum, do zaplacení ve vztahu ke smlouvě č. , tel. číslo, , jakož i v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši 546,97 Kč, dále úrok ve výši 10,51 % ročně z částky 3 391,49 Kč od , datum, do zaplacení ve vztahu ke smlouvě č. , číslo, , pročež soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil usnesením ze dne , datum, ve znění opravného usnesení ze dne , datum, .

3. Žalované byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dne , datum, , předvolání k jednání soudu dne , datum, .

4. Soud dále pokračoval v řízení dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalované a rozhodl věc na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

5. Soud zjistil, že se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 46 671 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 18,84 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, na částku 40 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 30 987 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 20 971 Kč, odměnu za zpracování půjčky 1 500 Kč, poplatek za flexibilní splácení 6 968 Kč. Dluh měla žalovaná splácet ve 12měsíčních splátkách po 5 916 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní , datum, činil dluh 46 671 Kč sestávající z dlužné jistiny 30 187,54 Kč a dlužného poplatku 16 483,46 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 24 316 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 18,76 % ročně shora ve výroku specifikovanými s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, na částku 10 000 Kč, kterou měla splatit do , datum, včetně částky 8 959 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky 4 244 Kč, odměnu za zpracování půjčky 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení 1 865 Kč. Dluh měla žalovaná splácet ve 45týdenních splátkách po 422 Kč. Ke dni , datum, činil dluh 4 905 Kč sestávající z dlužné jistiny 3 391,49 Kč a dlužného poplatku 1 513,51 Kč. Žalovaná celkem zaplatila žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, částku 14 054 Kč. U jednotlivých žalovanou zaplacených plateb je uvedeno, ke kterému produktu se vztahují. Na předžalobní výzvu ze dne , datum, žalovaná nereagovala. (Prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované hotovostně, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, , přehledu – bilance k oběma smlouvám o spotřebitelském úvěru k datu , datum, ).

6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela obě smlouvy o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

7. Žalobkyně, resp. její předchůdce jako nebankovní poskytovatel peněžních produktů byla jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla namístě vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelské úvěry splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně reagovala tak, že má k dispozici toliko kartu klienta k uvedeným smlouvám, žádnými dalšími listinami nedisponuje.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13).

9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoliv se žalovaná nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětných smluv, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se předchůdkyně žalobkyně jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, soudu sice předložila kartu klienta k smlouvě ze dne , datum, , ze které bylo lze dovodit údaje, že zájemce o úvěr je na MD s příjmem, resp. dávkou 10 000 Kč měsíčně, ostatní její příjmy nejsou a celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč s odhadovanými výdaji žadatelky o úvěr 3 000 Kč měsíčně, k smlouvě ze dne , datum, bylo lze dovodit údaje, že zájemce o úvěr je na MD s příjmem, resp. dávkou 10 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy její nejsou a celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč s odhadovanými výdaji žadatelky o úvěr 3 000 Kč měsíčně a splátkou 1 857 Kč. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je první i druhá smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.).

10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky na obě smlouvy o úvěru 40 000 Kč + 10 000 Kč bez právního důvodu, protože žalovaná dosud zaplatila žalobkyni celkem na obě smlouvy 38 370 Kč, jak vyplývá z přehledu splátek žalovanou zaplacených plateb k té které smlouvě, dovodil soud u první v žalobě uvedené smlouvy, že na jistinu 40 000 Kč bylo žalovanou zaplaceno 24 316 Kč, a proto zbývá na ni doplatit 15 684 Kč, u druhé v žalobě uvedené smlouvy, že na jistinu 10 000 Kč bylo žalovanou zaplaceno 14 054 Kč, že ji žalovaná přeplatila o 4 054 Kč, proto zbývá žalované podle konečného propočtu vrátit žalobkyni ve vztahu k první uvedené smlouvě 15 684 Kč. Soudu nezbylo než žalobu zamítnout v rozsahu shora v odst. I uvedeném, když nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z rozhodnutí o meritu věci je zřejmé, že žalobkyně byla převážně neúspěšná v tomto sporu a žalovanému prokazatelně náklady s tímto řízením nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.