7 C 274/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec a číslo – část obce ; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného ; zastoupený opatrovníkem pro řízení JUDr. jméno příjmení advokátkou sídlem adresa o zaplacení částky 41 198 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 25 082 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 564,71 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 282,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 22 098,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 727,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 590,12 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900,04 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 2 900,04 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 816 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,05 % z částky 11 816 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 23 246,83 Kč České republice na účet Okresního soudu v Opavě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u místně nepříslušného [název soudu] dne [datum] a postoupenou [název soudu] dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,5 % ročně shora ve výroku I. specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 30 000 Kč, kterou měl splatit ve 60 týdenních splátkách po 919 Kč do 17. 12. 2016 spolu s částkou 25 082 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 3 950 Kč, odměnu za zpracování půjčky 6 165 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 14 967 Kč. Ke dni 24. 6. 2019 činil dluh na jistině 22 098,75 Kč, sjednaný úrok 11 564,71 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 14 799,25 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 18 184 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,5 % ročně shora ve výroku II. specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit ve 60 týdenních splátkách po 307 Kč do 12. 8. 2016 spolu s částkou 8 361 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 317 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky 2 055 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 989 Kč. Ke dni [datum] činil dluh na jistině 2 900,04 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 1 399,96 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 14 061 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval.

2. Žalovanému neznámého pobytu byl pro toto řízení ustanoven opatrovník, který k žalobě uvedl, že vznáší námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na zaplacení 4 300 Kč s příslušenstvím vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum]. Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou o zápůjčce vrátit zápůjčku v týdenních splátkách do 12. 8. 2016. Marným uplynutím týdenní lhůty pro zaplacení poslední splátky se stal splatným celý dosud neuhrazený dluh. Vzhledem k tomu, že dluh se stal splatným dne 19. 8. 2015 a žaloba byla podána dne [datum], byl žalobou uplatněný nárok v době podání žaloby již promlčen uplynutím obecné tříleté promlčecí doby. Smlouvami o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit i odměnu za administrativní zpracování zápůjčky, což v případě zápůjčky [číslo] činilo 6 165 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek, které v případě zápůjčky [číslo] činily 14 967 Kč Celkem tyto náklady činí 21 132 Kč, což odpovídá zhruba 70 % zápůjčky. Opatrovník uvedl, že není zřejmé, za jaké konkrétní služby jsou tyto platby požadovány a výše těchto plateb je naprosto neadekvátní běžným nákladům, které poskytovateli zápůjčky mohly vzniknout a jsou zakázanými ujednáními, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, když to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Požadované poplatky v celkové výši 21 132 Kč lze považovat za zakázaná ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., neboť sice byl žalovaný o jejich výši ve smlouvě o zápůjčce informován, ale nebyl mu jasně a srozumitelně vysvětlen důvod těchto poplatků a tím, ani jejich výše. Zápůjčka činila 30 000 Kč a ve vztahu k výši zápůjčky se poplatky ve výši 21 132 Kč jeví jako zcela nepřiměřené.

3. Žalobkyně v reakci na obranu žalovaného uvedla v podání ze dne [datum], že žalovaný na pohledávky hradil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky po [datum], resp. [datum]. Na pohledávky žalovaný hradil po ukončení sjednaného splátkového kalendáře v období od [datum] smlouva [číslo] resp. od [datum] do [datum] smlouva [číslo]. S ohledem prokázanou skutečnost, že v okamžiku každé výše uvedené platby po splatnosti dluhu nebyl závazek promlčen (ani nemohlo dojít k jeho promlčení), tedy žalovaný každou platbou uhrazenou po [datum], resp. [datum], v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznal svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaný uhradil dne [datum]. Žalobkyně podala žalobu dne [datum]. K promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít, neboť k promlčení dojde nejdříve [datum].

4. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka uvedl, že pokud by se ukázalo, že žalovaný na svůj dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] skutečně plnil i po [datum], pak by se takové plnění dalo posoudit jako uznání dluhu a tento dluh by promlčen nebyl. Ze žalobních tvrzení ale nevyplývá, jakou částku žalovaný a kdy na tento svůj dluh plnil. Poukazuji na to, že po jistou dobu v období od [datum] do [datum] žalovaný splácel souběžně i zápůjčku poskytnutou na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a poslední splátka podle této druhé smlouvy byla sjednána na [datum]. Není známo, jaké platby žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, platil a na jaký svůj dluh. Ani ze žalobních tvrzení žádné takové skutečnosti nevyplývají, zda ze žalobkyní předloženého přehledu plateb lze dovodit, na jaký svůj dluh žalovaný jednotlivé platby poukazoval a zda jednoznačně z předložených důkazů vyplývá, že některé platby uskutečněné po [datum] jsou plněním na dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo]. Opatrovníkovi je z jiných řízení známo, že žalobkyně, resp. spol. [právnická osoba] evidovala platby svých dlužníků souhrnně pro všechny jejich zápůjčky a v případě, že dlužníci sjednali více zápůjček, není u jednotlivých plateb uvedeno, na kterou zápůjčku je platba určena. Žalovaný proto namítá, že platby uskutečněné po [datum], jsou platbami na (jiný) dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] nelze na takové platby nahlížet jako na uznání dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] neběží promlčecí lhůta podle ustanovení § 639 o. z., a proto nárok žalobkyně za zaplacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] je promlčen uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty.

5. Soud má za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 30 000 Kč, kterou měl splatit v 60 týdenních splátkách po 919 Kč do 17. 12. 2016 spolu s částkou 25 082 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 3 950 Kč, odměnu za zpracování půjčky 6 165 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 14 967 Kč. Ke dni [datum] činil dluh na jistině 22 098,75 Kč, sjednaný úrok 11 564,71 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 14 799,25 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 18 184 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem 20,5 % ročně shora ve výroku II. specifikovaným s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou měl splatit ve 60 týdenních splátkách po 307 Kč do 12. 8. 2016 spolu s částkou 8 361 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok 20,5 % ročně za půjčené peněžní prostředky 1 317 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky 2 055 Kč a náklady spojené s hotovostním inkasem splátek 4 989 Kč. Ke dni 24. 6. 2019 činil dluh na jistině 2 900,04 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso 1 399,96 Kč. Žalovaný celkem zaplatil žalobkyni ve splátkách do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] částku 14 061 Kč. Z přehledu plateb žalovaného na uvedené zápůjčky lze dovodit k datu [datum] součet dluhu ke každé ze zápůjček, ale ze sledu plateb od [datum] do [anonymizováno] [číslo] vůbec ne údaj, ke které smlouvě se ta která platba váže. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. (Prokázáno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalovanému, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované, přehledu plateb žalovaného k zápůjčce č.. [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum]).

6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností.

7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Ohledně doplnění informací k prověření bonity žalovaného, žalobkyně reagovala tak, že odkázala paušálně na zákaznickou kartu klienta ze dne 19. 6. 2015 a 24. 10. 2015.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]).

9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětných smluv o zápůjčce, tak žalobkyně tyto řádně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným, když soudu předložila toliko zákaznické karty klienta, ze které bylo lze dovodit údaje o příjmech [částka] resp. [částka] měsíčně ze zaměstnání, podle záznamu v kartě ověřené osobně, pracovní smlouvou, výplatní páskou a údaje týkající se osobního stavu a majetkových poměrů, počtu vyživovaných osob v domácnosti, výdajů jeho domácnosti a disponibilního zůstatku na jeho obživu, ale soudu nebyly předloženy relevantní listiny toto prokazující, a to potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložení výpisu z účtu žadatele. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy vycházela patrně z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, nebyly předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, ze kterých mělo být při posuzování bonity žadatele o úvěr vycházeno. Navíc z informačního systému soudu bylo lze zjistit, že žalovaný dluží dalším věřitelům z titulu neplacení energií, jiných dodávaných komodit nebo úvěrů, např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a podle exekučních věcí také dalším věřitelům. Je zřejmé, že tyto další závazky žalovaného žalobkyně vůbec nezjišťovala. Proto jsou obě smlouvy o zápůjčce od počátku neplatné, neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z).

10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z.

11. Žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky na smlouvu o zápůjčce [číslo] částku 30 000 Kč, podle tvrzení žalobkyni jí zaplatil celkem 18 184 Kč, pročež zbývá na úhradu jistiny zápůjčky doplatit 11 816 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud soud dovodil neplatnost smlouvy o zápůjčce, nezbylo soudu než žalobu zamítnout v rozsahu shora ve výroku I. týkajícího se zaplacení kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky, odměny za zpracování půjčky a nákladů spojených s hotovostním inkasem splátek. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, jak vyplývá z výroku v odst. I. Pokud se jedná o druhou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které inkasoval žalovaný od žalobkyně zápůjčku ve výši 10 000 Kč, tak podle tvrzení žalobkyni jí zaplatil na tuto smlouvu celkem 14 061 Kč. Soudu nezbylo než konstatovat, že jistinu této zápůjčky vysoce přeplatil, a proto i v této části žalobu soud zamítnul. Pokud se jedná o obranu žalovaného, že uvedenými smlouvami o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit i odměnu za administrativní zpracování zápůjčky, což v případě zápůjčky [číslo] činilo 6 165 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek, které v případě zápůjčky [číslo] činily 14 967 Kč a tyto náklady činí 21 132 Kč, což odpovídá zhruba 70 % zápůjčky, přičemž není zřejmé, za jaké konkrétní služby jsou tyto platby požadovány a výše těchto plateb je naprosto neadekvátní běžným nákladům, které poskytovateli zápůjčky mohly vzniknout a jsou zakázanými ujednáními zřejmě v rozporu s požadavkem přiměřenosti a významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, lze na tuto obranu žalovaného beze zbytku odkázat. Z žalobních tvrzení nevyplývají žádné skutečnosti a ani z žalobkyní předloženého přehledu plateb nelze dovodit, na jaký svůj dluh žalovaný jednotlivé platby poukazoval, zda některé platby uskutečněné po [datum] jsou plněním na dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] jinak řečeno předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] evidovala platby svých dlužníků souhrnně pro všechny jejich zápůjčky a v případě, že dlužníci sjednali více zápůjček, není u jednotlivých plateb uvedeno, na kterou zápůjčku je platba určena, a to je právě případ v této věci. Platby uskutečněné po [datum], jsou platbami na (jiný) dluh vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] nelze na takové platby nahlížet jako na uznání dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] neběží promlčecí lhůta podle ustanovení § 639 o. z., a proto nárok žalobkyně za zaplacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] je promlčen uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty. Ovšem z toho závěru by soud vyšel při svém rozhodnutí, pokud by nedovodil shora uvedený důvod neplatnosti uvedených smluv jako takových.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. podle převážné úspěšnosti žalovaného ve sporu, proto náleží žalovanému mu přiznat náhradu nákladů řízení ve výši 23 246,83 Kč představující odměnu jemu soudem ustanoveného opatrovníka, o níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tuto částku je povinna zaplatit žalobkyně České republice na účet Okresního soudu v Opavě podle § 148 odst. 1 o. s. ř.