9 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: číslo sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 50 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 25 670 Kč - se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 36 860 Kč od 23. 6. 2019 do 7. 5. 2020, - se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 25 670 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, - kapitalizovaných úroků ve výši 2 635,97 Kč, - úroku 21,27 % ročně z částky 26 715,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 584 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 974,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 110,54 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 10 306,60 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 306,60 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 50 444 Kč spolu se sjednaným úrokem od 16. 6. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2019 do zaplacení z částky 26 715, 20 Kč a sjednaným úrokem od 18. 9. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2018 do zaplacení z částky 10 306,60 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 760 Kč, odměnou za administrativní činnost 5 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 14 560 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 78 týdenních splátkách po 679 Kč, konče 15. 6. 2019. Žalovaný uhradil pouze 16 810 Kč a dluží 26 715,20 Kč na jistině, 10 144,80 Kč na dlužných úhradách za služby (kapitalizované úroky 2 635,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 157,66 Kč, smluvený úrok 21,27 % ročně z dlužné jistiny 26 715,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení). Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, konče 17. 9. 2018. Žalovaný uhradil pouze 21 738 Kč a dluží 10 306,60 Kč na jistině, 3 277,40 Kč na dlužných úhradách za služby (kapitalizovaný úrok 2 974,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 110,54 Kč). Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav.

4. V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 800 Kč, poplatku 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 35 322 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, má nezaopatřené dítě, bydlí ve vlastním, splátku úvěrů 2 436 Kč, je zaměstnán jako OSVČ truhlář, podlahář, měsíčně vydělává 45 000 Kč, nemá další příjem, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 3 500 Kč, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 500 Kč, další výdaje 5 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 29 564 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z bankovního výpisu, ŽL (karta zákazníka).

5. Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 28 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 4 760 Kč, poplatku 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 14 560 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 52 920 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 679 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, má nezaopatřené dítě, bydlí ve svém, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 436 Kč, je zaměstnán jako OSVČ, truhlář, podlahář, měsíčně vydělává 45 000 Kč, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 4 500 Kč, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 500 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 2 436 Kč, další výdaje 5 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 28 564 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z bankovního výpisu, výpisu z živnostenského rejstříku (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

8. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

9. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

10. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího - nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

11. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by mu zápůjčky nemohla poskytnout. Poskytovatelka úvěru neověřovala výdaje na bydlení, žádným způsobem pak poskytovatelka úvěru neověřovala ostatní výdaje žalovaného v částce 5 000 Kč. Spokojila se také s tvrzeným příjmem z činnosti jako OSVČ 45 000 Kč, aniž si vyžádala daňové přiznání, nezjišťovala výši vyživovací povinnosti na nezaopatřené dítě, to vše za situace, kdy splácení úvěrů se překrývalo a část finančních prostředků ve výši 11 222 Kč z poskytnutého úvěru dne [datum] nebyla žalovanému vyplacena, ale použita na úhradu jiného úvěru u [anonymizováno] [jméno] na zaplacení zůstatku úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala jako profesionálka a řádně se nezabývala poměry žalovaného, aby jej ochránila před nezodpovědným zadlužením.

12. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě žalovaný obdržel 20 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 21 738 Kč; proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal žalobkyni žádnou částku a návrh zde zamítl, neboť žalovaný již zapůjčenou částku uhradil a dokonce úvěr částečně přeplatil. Ve druhém případě, kdy žalovaný obdržel 28 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradil 16 810 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 11 190 Kč.

13. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky 11 190 Kč druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou ve výzvě k úhradě z 30. 4. 2020. Ve výzvě byla právním zástupcem žalobkyně určena lhůta k zaplacení nejpozději do 7. 5. 2020 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému, který by na ni měl částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.