9 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 672 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 3 455 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 217 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 527,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do [datum] včetně, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 672 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutou a náklady vymáhání. Uvedla, že žalovaný uzavřel [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na jejich základě poskytla původní věřitelka žalovanému převodem na účet částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce částku navýšenou o úrok, celkem 12 716 Kč, do [datum]. Pro případ prodlení s vrácením peněz se žalovaný zavázal zaplatit jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jednak paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním 150 Kč. Protože žalovaný nic nezaplatil, domáhá se žalobkyně zaplacení nevrácené jistiny úvěru 11 000 Kč, dále úroku 1 716 Kč, kapitalizované smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] ve výši 1 639 Kč, nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, nákladů mimosoudního uplatnění pohledávky 217 Kč a zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny, jak vyplývá z výroku. Celá pohledávka vůči žalovanému byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy z [datum], přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání, poté, kdy soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a toto doložit, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky 3 455 Kč představující kapitalizovaný úrok 1 816 Kč (nesplacený úrok 1 716 Kč, náklady upomínání 100 Kč), a smluvní pokutu 1 639 Kč. Soud proto řízení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Žalobkyně setrvala na úhradě dlužné jistiny 11 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

4. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o úvěru z [datum] [číslo] listinou označenou jako smlouva o úvěru téhož čísla z [datum], třemi výpisy z účtu [právnická osoba], č. [bankovní účet], oznámením o postoupení pohledávky z [datum] a výzvou k úhradě z téhož dne včetně poštovního podacího archu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: [právnická osoba], se prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit navýšené na částku 12 716 Kč do [datum]. Žalovaný sdělil v souvislosti s uzavřením smlouvy společnosti své rodné číslo a číslo občanského průkazu a odeslal společnosti již dříve [datum] z účtu č. [bankovní účet], který také uvedl ve smlouvě, verifikační platbu 1 Kč. Na tento účet odeslala společnost [datum] částku 6 500 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku od [webová adresa] [číslo] dne [datum] částku 4 000 Kč s poznámkou, že se jedná o dodatečnou půjčku a dne [datum] další dodatečnou půjčku ve výši 500 Kč. Původní věřitelka následně oznámila žalovanému dopisem odeslaným [datum] na adresu [adresa], kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, že pohledávku postoupila na žalobkyni. Současně jej dopisem z téhož dne vyzvala k úhradě dlužné částky 14 504,58 Kč do [datum].

5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je ve zbývající části důvodná pouze částečně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího - nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu.

9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. K výzvě soudu v tomto ohledu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a vzala žalobu částečně zpět. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou.

10. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 11 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za prokazatelně odeslanou předžalobní výzvu k úhradě do [anonymizováno] [datum]. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího zákonný úrok z prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 11 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 217 Kč plus kapitalizovaný úrok z prodlení 527,62 Kč a zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do [datum], kdy byla žaloba zamítnuta a v části 3 455 Kč bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby, tedy pro zaviněné chování žalobkyně. Žalobkyně tedy měla úspěch co do 75 % uplatněného nároku a neúspěch co do 25 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 50 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 252 Kč a skládá se ze soudního poplatku 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu 50 % z částky 2 252 Kč činí 1 126 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, výši úvěru a poplatku, čísle účtu a výši žalované částky.