9 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 13 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 469,16 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 389,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 005,63 Kč od 24. 3. 2023 do 13. 6. 2023 a z částky 10 505,63 Kč od 14. 6. 2023 do zaplacení, a úrokem 24,69 % ročně z částky 11 005,63 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 150 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 262,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 645,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 894,63 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrokem 24,6 % ročně z částky 894,63 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 15 300 Kč spolu se sjednaným úrokem od 18. 7. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 18. 7. 2020 do zaplacení z částky 11 005,63 Kč a sjednaným úrokem od 2. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2020 do zaplacení z částky 894,63 Kč. Uvedla, že společnost právnická osoba, uzavřela se žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 600 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60-ti týdenních splátkách po 390 Kč, počínaje 31. 5. 2019 a konče 17. 7. 2020. Žalovaná uhradila pouze 9 500 Kč a dluží částku 11 005,63 Kč na jistině a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 144,37 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba, uzavřela se žalovanou po posouzení úvěruschopnosti datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 60-ti týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 15. 3. 2019 a konče 1. 5. 2020. Žalovaná uhradila pouze 18 100 Kč a dluží částku 894,63 Kč na jistině a 255,37 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z datum, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z datum číslo včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z datum včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: V prvním případě společnost právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 13 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 600 Kč, poplatku 2 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 23 400 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 390 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je vdaná, nemá žádné nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, splácí jiný úvěr u téže společnosti (z datum) splátkou částka měsíčně, je starobní důchodkyně s důchodem ve výši částka měsíčně, jiný příjem nemá, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso) částka jako svůj podíl, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 1 986 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z výměru o důchodu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, příjmových složenek (karta zákazníka). Ve druhém případě společnost právnická osoba, poskytla žalované datum v hotovosti částku 10 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 000 Kč, poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 18 000 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 60-ti týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je vdaná, nemá nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, nemá jiný úvěr u téže ani jiné společnosti, je starobní důchodkyně s výší důchodu částka, nemá jiný příjem, měsíčně se podílí na úhradě bydlení (nájem, inkaso, energie) částkou částka, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí částka. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 1 926 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z dokladu o výměře důchodu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalované, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem).

4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).

5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně.

7. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byla typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

8. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího - nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může ulice obchodní inspekce uložit pokutu. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat.

9. Z karet zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované v obou případech posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčky nemohla poskytnout. Především z ničeho neplyne, zda a jakým způsobem poskytovatelka zápůjček ověřovala pravidelné výdaje žalované. Ta přitom uvedla, že bydlí v nájmu, takže nebylo nic snazšího, než si vyžádat předložení nájemní smlouvy. Při běžných cenách nájmu a souvisejících služeb za bydlení není možné, aby celkový měsíční výdaj za ně činil cca kolem 4 000 Kč (u smlouvy z 24. 5. 2019, byť její podíl měl tvořit 1/3, tj. 1 440 Kč), jak žalovaná uvedla v prvním případě, ani cca 8 000 Kč, kdy ona platila svůj podíl 2 850 Kč, jak označila v případě druhém (smlouva z 8. 3. 2019). I samotná změna těchto částek se jeví podezřele, protože k ní došlo v rozmezí necelých tří měsíců. Stejně tak budí objektivní pochybnost, zda při každodenních potřebách člověka a běžných cenách částka 3 500 Kč uvedená u veškerých osobních výdajů v obou případech může pokrýt výdaje na jídlo, oblečení a ostatní základní potřeby. Přestože příjmy žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala - v obou případech z důchodového výměru, neuvedla žádné další příjmy ani osoby žijící ve společné domácnosti, ani jejich příjmy - nelze bez současného ověření pravidelných výdajů přistoupit k zodpovědnému porovnání reálných příjmů a výdajů, a tedy posoudit celkové poměry žadatele o úvěr a jeho schopnost zápůjčku s nastavenými parametry splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla po získání těchto informací objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit situaci žalované, a buď si vyžádat doložení jejích pravidelných výdajů anebo v opačném případě ji ochránit před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a zápůjčky jí neposkytnout. Při výši měsíčních splátek u první smlouvy z datum v částce 1 200 Kč od anonymizováno rok a u druhé smlouvy ve výši 1 560 Kč od 31. 5. 2019, tj. nejpozději od anonymizováno rok měsíčně celkem 2 760 Kč, v žádném případě nemohla věřitelka zjistit použitelný příjem ve výši 1 986 Kč měsíčně, ale maximálně 786 Kč, pokud by se podílela na bydlení částkou 1 440 Kč a do záporných čísel by se dostala, pokud by její podíl na bydlení činil 2 850 Kč, jak je uvedeno v kartě zákazníka u smlouvy z datum.

10. Soud tak hodnotí obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru. Jelikož jsou smlouvy od počátku neplatné, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnutých částek bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že tak učinila, přitom je na ní, aby byla v tomto směru v řízení aktivní. V prvním případě (smlouva z datum) žalovaná obdržela 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 18 100 Kč; proto soud nepřiznal žalobkyni žádnou částku a v této části žalobu zamítl, protože žalovaná již dluh uhradila a dokonce výrazně přeplatila. Ve druhém případě (u smlouvy z datum) žalovaná obdržela 10 000 Kč a podle žalobních tvrzení na dluh uhradila 9 500 Kč; proto soud přiznal žalobkyni rozdíl 500 Kč.

11. Současně vznikla žalované nevrácením částek druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení obsaženou v předžalobní upomínce. Ve výzvě byla určena lhůta nejpozději do 14. 6. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že žalované, která by na ni měla částečně právo, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.