9 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa ; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 11 756 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně smluvní pokuty ve výši 1 573,88 Kč.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 10 182,12 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 991,71 Kč, - s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 610,71 Kč, - s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 3 471,43 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 620,52 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 756 Kč spolu se sjednaným úrokem 15 % ročně od 28. 10. 2018 z částky 3 471,43 Kč do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3 620,52 Kč od 28. 10. 2018 do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s pevným úrokem ve výši 770 Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, tzn. že se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 200 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 576 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 2 000 Kč. Souhrn uvedených částek, tj. 14 546 Kč, měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč, konče 27. 10. 2018. Žalovaná uhradila celkem 8 030 Kč a dluží 3 471,43 Kč na jistině, 149 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnuté úvěru, 825,63 Kč na úhradě za poskytnuté úvěru a uzavření Smlouvy, 1 321 Kč za umožnění hotovostního inkasa splátek, 5 750 Kč na smluvní pokutě, 991,71 Kč na úroku vyčísleném od 238. 10. 2018 do postoupení pohledávky a 610,71 Kč na zákonném úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky. Dále požaduje žalobkyně zaplacení úroku 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku 9 % ročně z částky 3 620,52 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum] s účinností k [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem.

2. Žalovaná se k návrhu písemně vyjádřila a nesouhlasila, že by měla vůči žalobkyni v uváděné výši dluh, když platila měsíčně 2 000 Kč, na dvě smlouvy po 1 000 Kč. Uvedla, že je po operaci srdce a měsíčně platí z nemocenské za léky cca 1 600 Kč a na syna a dceru po 752 Kč měsíčně.

3. Podáním ze dne 30. 7. 2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu, kterou současně vzala částečně zpět o částku 1 573,88 Kč na smluvní pokutě a v tomto rozsahu navrhla řízení zastavit. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil.

4. Na výzvu soudu žalovaná dne 19. 10. 2021 sdělila, že dluh podle žaloby neuznává, protože tento ke dni 17. 6. 2019 uhradila, když zasílala 1 000 Kč [anonymizována dvě slova] a 1 000 Kč [anonymizována dvě slova] na adresu [anonymizována dvě slova]. Dále se vyjádřila ke svým majetkovým a finančním poměrům s tím, že od prosince 2021 nebude brát žádné peníze, protože si požádala o invalidní důchod.

5. V replice na vyjádření žalované sdělila žalobkyně, že úhrady složenkami žalovanou byly hrazeny na úvěry poskytované [anonymizována dvě slova] a tyto platby nelze zahrnovat do platební historie úvěru [právnická osoba] Platby doložené žalovanou byly hrazeny na jinou pohledávku. Současně bylo zdůrazněno, že u úhrad od 21. 8. není uveden podpis zástupce společnosti, který měl platbu převzít.

6. K nařízenému jednání na den 1. 2. 2022 se žalovaná po předchozí písemné omluvě nedostavila a právní zástupce žalobkyně, který se dostavil, na podané žalobě, po zohlednění částečného zpětvzetí, setrval.

7. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, předpisem splátek, provedenými transakcemi, žádostí o úvěr z [datum] smlouvou o postoupení pohledávek včetně Dodatku [číslo] seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2020 včetně poštovního podacího lístku, doklady k posoužení úvěryschopnosti žalované a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 6 546 Kč, představující součet úroku 770 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost 3 200 Kč a 576 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 2 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 14 546 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč, poslední splátka nejpozději do 27. 10. 2018. Žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, je zaměstnaná, má čistý měsíční příjem 15 340 Kč, splácí jiné půjčky 900 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč (nájem/inkaso 2 000 Kč, telefon a výdaje na domácnost 7 100 Kč). Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, výplatní pásky (bez uvedení množství a za které období), jiné doklady nejsou v žádosti uvedeny. Podle mzdového výměru byla žalované stanovena hrubá mzda 91 Kč za hodinu. Podle částečného výpisu z účtu žalované obdržela mzdu ve výši 7 186 Kč. Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). Z přehledu provedených transakcí k 21. 8. 2018 evidovaných žalobkyní bylo žalovanou uhrazena celková částka 8 540 Kč. Podle splátkového kalendáře o hotovostním výběru splátek potvrzených podpisem inkasující osoby žalovaná uhradila celkem 8 030 Kč.

8. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.

10. Žaloba není důvodná ani částečně.

11. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.

12. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek. Jiný výklad by nutně znamenal popření smyslu kogentní právní úpravy ochrany spotřebitele směřující k narovnání slabšího – nerovného - postavení spotřebitele vůči podnikateli a zakotvoval by nižší standard ochrany, než který zamýšlela směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, z 23. 4. 2008. Článek 8 této směrnice vyložil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a zdůraznil důkazní břemeno poskytovatele úvěru stran splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a z rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Stejně tak tento závěr koresponduje s veřejnoprávní úpravou, blíže vysvětlenou v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, v němž je konstatováno, že pokud poskytovatel úvěru povinnost poruší, dopouští se správního deliktu, za což mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu.

13. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Soud vyzval žalobkyni ještě před prvním jednáním, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy, na což žalobkyně reagovala předložením žádosti o úvěr, pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a mimořádným výpisem obratů na sporožirovém účtu týkajícího se pouze částečně dvou dnů, a to 7. 8. 2017 a 8. 8. 2017. Zástupce žalobkyně přítomný u jednání jiné doklady a poznatky ke zkoumání úvěryschopnosti neměl. Z žádosti o úvěr je přitom evidentní, že jediný příjem žalované v době uzavření smlouvy měl být tvořen příjmem ze zaměstnání ve výši cca 15 000 Kč. Jediné, co právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně ověřovala, byl pracovní poměr z pracovní smlouvy, kdy žalovaná nastoupila 11. 7. 2017 jako pracovník restauračního provozu u [právnická osoba] [anonymizováno] a podle mzdového výměru činila její hrubá mzda 91 Kč/hod při 40hod. úvazku týdně. Co však žalobkyně neověřovala vůbec, byly výdaje v souvislosti s bydlením, neměla k dispozici nájemní smlouvu, ani doklad ohledně výše měsíčních záloh na služby, vodu apod., jakož neověřovala ani další výdaje žalované při splácení dalších půjček. Uváděná částka 2 000 Kč měsíčně na bydlení a energie u nájemního bydlení měla u poskytovatelky úvěru vzbudit důvodné pochybnosti a o to více zkoumat tyto výdaje a vyžádat si nájemní smlouvu a doklady o placení energií. Při celkových uváděných výdajích 10 000 Kč a vyživovací povinnosti ke dvěma nezletilým dětem je ovšem doložené posuzování úvěruschopnosti žalované zcela nedostatečné, neboť při absenci jiného příjmu než uváděná mzda je jasné, že žalovaná nebyla schopna měsíční splátku 1039 Kč hradit. I kdyby se žalovaná subjektivně domnívala, že bude schopna svému závazku dostát, musela mít úvěrující společnost (minimálně) vzhledem k výše uvedenému objektivní pochybnost o schopnosti žalované úvěr doplatit. Právě těmto situacím má odborné posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů zabránit; byla to právě právní předchůdkyně žalobkyně, kdo měl po získání těchto informací od žalované objektivně jakožto profesionálka vyhodnotit její situaci, ochránit ji před nezodpovědným zadlužením a případnou vlastní neznalostí a v případě nedoložení tvrzených příjmů jí úvěr neposkytnout. Je možné, že veškeré výdaje byly poskytovatelce úvěru před uzavřením smlouvy doloženy, toto ale žalobkyně nijak neprokázala.

14. Soud tedy považuje smlouvu za absolutně neplatnou, protože byl porušen zákon o spotřebitelském úvěru a současně narušen veřejný pořádek. Jelikož je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky 8 000 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaná tvrdila a předložením karty o výběru splátek v hotovosti prokázala, že na předmětný úvěr uhradila nejméně částku 8 030 Kč. Soud vycházel i z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na dluh, podle přehledu transakcí, uhradila 8 540 Kč, a proto žalobu zamítl, když žalovaná půjčenou částku již v plné výši uhradila a dokonce ještě mírně přeplatila.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla právo, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

16. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena b) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.