9 C 139/2022

Plný text

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně ; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 015 Kč od 4. 7. 2012 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 015 Kč. Uvedla, že žalovaný dne 18. 6. 2012 absolvoval jízdu dopravním prostředkem název žalobkyně anonymizováno právnická osoba, bez platného jízdního dokladu, čímž mu vznikla nejen povinnost zaplatit jízdné, ale rovněž v souladu se smluvními přepravními podmínkami povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Současně žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od 4. 7. 2012 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávka na ni byla postoupena smlouvou z 13. 10. 2021, což bylo původní věřitelkou žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.

4. Soud provedl důkaz listinou označenou jako dohoda s cestujícím pod číslem anonymizováno podepsanou oprávněným zaměstnancem název žalobkyně anonymizováno právnická osoba a žalovaným, jehož totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Takto soud zjistil, že dne 18. 6. 2012 v 11:29 hod. na lince anonymizováno číslo se žalovaný na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, bylo mu uloženo zaplatit jízdné ve výši 15 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, přičemž žalovaný tento závazek uznal co do důvodu i výše. Z dopisu název žalobkyně anonymizováno právnická osoba adresovaného 4. 11. 2021 žalovanému, ve spojení s poštovním podacím lístkem má soud dále za prokázané, že mu oznámil postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

5. Ve smyslu přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku soud aplikoval občanský zákoník platný a účinný do 31. 12. 2013. Podle § 760 smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podle § 772 podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující povinen prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, se považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem, cestující, který si nezakoupil jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb. je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 citovaného ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout s účinností do 30. 4. 2013 částku 1 000 Kč. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. platné a účinné do 31. 12. 2013.

6. Žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala, že je nositelkou žalované pohledávky. Tím, že žalovaný využil jako cestující dopravního prostředku, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o přepravě, a byl tak povinen zaplatit v souladu s tarifem stanovené jízdné. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, a proto soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal i ke splnění druhotné povinnosti zaplatit tarifem stanovený příplatek ve výši 1 000 Kč. Současně soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši od prvního dne následujícího po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené pro dodatečné zaplacení jízdného a zaplacení související přirážky v dohodě smluvních stran a za období předcházející žalobu zamítl.

7. Náhradu nákladů řízení soud žalobkyni nepřiznal, přestože byla ve věci plně úspěšná, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Ze soudního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila 12. 4. 2022 pod aktuální spisovou značkou 26 C 127/2022 vůči žalovanému právo na zaplacení dlužného jízdného a přirážky k němu 1 015 Kč v souvislosti s jízdou bez platného jízdního dokladu, uskutečněnou 1. 3. 2012 rovněž prostředkem městské hromadné dopravy název žalobkyně anonymizováno právnická osoba Dle tvrzení samotné žalobkyně přitom tato pohledávka byla na žalobkyni postoupena zcela totožnou smlouvou jako v této věci. Rozsudkem z 21. 7. 2022 zdejší soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a současně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 489 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení, jejichž náhradu žalobkyně uplatňuje v tomto řízení tak nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť kdyby žalobkyně uplatnila pohledávku žalovanou pod spisovou značkou 26 C 127/2022 a pohledávku žalovanou v tomto řízení v jedné žalobě, vznikly by náklady na zaplacení soudního poplatku a na právní zastoupení ve stejné výši 1 489 Kč, avšak pouze jednou. Rozdělením pohledávek do samostatných žalob uplatňuje žalobkyně tyto náklady dvakrát, a dochází tak zcela zbytečně a uměle k jejich navyšování. To platí o to více, že k dnešnímu dni je v rejstříku C zdejšího soudu zapsáno téměř 30 věcí mezi týmiž účastníky s obdobnými skutkovými tvrzeními, stejnými žalovanými částkami a totožným požadavkem na přiznání náhrady nákladů řízení. Přiznání takové náhrady ze strany soudu by zatěžovalo nepřiměřeným způsobem žalovaného, neboť v každé takové věci požadované náklady řízení převyšují žalovanou jistinu, takže dluh žalovaného v konečném důsledku více než zdvojnásobují. Jinými slovy, náklady, jejichž náhradu uplatňuje žalobkyně v této věci, vůbec nemusely vzniknout, a proto žalovaný nebyl k jejich náhradě zavázán. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.